Eurokomisařem má být Füle. Za co z minulosti se má stydět? ANKETA

Zdroj: Mediafax

Byl elitním komunistou, diplomatem i ministrem. Teď se má stát eurokomisařem s platem půl milionu.

Po týdnech politických tanečků to vypadá, že je konečně jasno. Politici se dohodli, že nástupcem Vladimíra Špidly na postu eurokomisaře má být Štefan Füle. Tedy muž, který má sice ve veřejném životě letité zkušenosti, přesto ale zůstává pro velkou část české veřejnosti "panem Neznámým".

Nebo byste snad vyjmenovali tři zatím poslední posty, v nichž někdejší komunista a student moskevské školy pro partajní prominenty Füle zastupoval český stát? No vidíte, a přitom to byly "fleky" mimořádně prestižní.

Kdo tedy je Štefan Füle?
 

Začněme tím, co v jeho oficiálních životopisech nenajdete. V osmnácti letech se stal dnes sedmačtyřicetiletý sokolovský rodák kandidátem KSČ a o dva roky později už byl řádným členem komunistické strany.

"Nejsem na to hrdý, byla to chyba," přiznává už nějaký čas otec dcer Elišky a Veroniky a syna Michaela. "Neměl jsem kolem sebe příběhy bezpráví, neposlouchal jsem Hlas Ameriky, neměl jsem kontakty na Západě... Vstup do KSČ mi připadal jako něco přirozeného spíš než opak," netají se v rozhovorech s novináři, jak vnímal dobu Husákovské normalizace.
 

Odmyslet si "ideolologický balast" mu přitom zjevně nikdy nedělalo problémy. Už v roce 1987 (tedy ještě ve službách socialistické republiky) nastoupil na ministerstvo zahraničí. Když pak bylo třeba, vystoupil z KSČ a hned v roce 1990 (tedy už ve službách demokratické země) se stal prvním tajemníkem Stálého zastoupení ČSFR při OSN v New Yorku. Tam vydržel pět let.

I v dalších letech střídal diplomatické mise a vysoké státní funkce jednu za druhou - ředitel odboru OSN ministerstva zahraničí, ředitel odboru bezpečnostní politiky ministerstva zahraničí, mimořádný velvyslanec v Litvě...

V roce 2001 se pak stal dokonce náměstkem ministra obrany, aby v roce 2003 vycestoval do Londýna jako mimořádný a zplnomocněný velvyslanec ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska.

A pak přišly dva dosavadní vrcholy: od roku 2005 až do letoška byl Füle velvyslancem České republiky při NATO. Na tomto postu se tak stal vlastně nejdůležitějším člověkem v republice pro spolupráci s aliancí, o níž ještě před dvaceti lety jako komunistický diplomat uvažoval výhradně jako o nepřátelské organizaci.

"Důležitá je odbornost a dvacet let následujícího, věřím, bezúhonného života," odpovídá dnes na otázky, zda své někdejší členství v KSČ považuje za slučitelné s nynějšími funkcemi.

Se stejným odůvodněním pak na jaře přijal i nominaci  na ministra pro evropské záležitosti "nepolitické" vlády Jana Fischera. O vstupu do jakékoliv strany prý po odchodu z KSČ už nikdy neuvažoval. "Můj osobní ´práh studu´ je ten, že bych se s průkazkou nějaké politické strany snažil dostat do politické vlády," uvedl.
 

Kromě profesního působení má Füle ve svém životopise na stránkách úřadu vlády třeba to, že je držitelem řádu velkovévody litevského Gediminase 3. třídy, záslužného kříže ministra obrany ČR I. stupně a vyznamenání Zlaté lípy ministryně obrany České republiky.

Proč v tomtéž životpisu není ani zmínka o jeho někdejší stranické příslušnosti? "V životopisech na úřadech, kde jsem sloužil, se neuvádí politická příslušnost, zejména ne ta neaktuální. To je standard v diplomacii a zahraničních službách," vysvětlil už dříve muž, který teď nejspíš bude dalších pět let zástupcem Česka v "evropské vládě".