SLAVKOV: masakr u Brna sledovaly korunované hlavy

2. prosince 1805 došlo nedaleko Slavkova u Brna k jedné z nejkrvavějších bitev na našem území.

Na počátku prosince roku 1805 stanula v prostoru mezi Šlapanicemi a Slavkovem spojená rakousko-ruská vojska proti armádě francouzského císaře Napoleona I.

Napoleon táhne na Moravu

Než se Napoleon dostal na Moravu, prohnal se jako tornádo Bavorskem, kde zlikvidoval většinu rakouské armády a její zbytky potupně hnal přes Dolní Rakousko na Moravu. Rakušané sice v Bavorsku utrpěli drtivé porážky, ale cítili, že u Brna se ještě Napoleonovi postaví. Věděli, že od Olomouce k nim postupují spojenci - čerstvé síly ruského cara. Rusů bylo tolik, že po poradě se oba panovníci dohodli na změně plánu: dost bylo ústupu, teď se proti francouzskému skrčkovi vytáhne ofenzivně!

Podívejte se na rekonstrukci bitvy u Slavkova, jak proběhla v letošním roce:

Bitva na výročí korunovace

Spojenci vyrazili od Olomouce k Brnu a 2. prosince, ve výroční den Napoleonovy korunovace, se obě nepřátelské armády střetly. Spojenci se usadili na linii mezi olomouckou silnicí přes Staré Vinohrady, strategickým prateckým kopcem a vesničkou Telnicí. Chtěli levým křídlem rozbít Napoleonovo pravé křídlo a rozdělené vojsko zahnat do Čech, kde by se francouzská armáda ocitla bez spojenců, zásob a v obklíčení nepřátelských armád. Rakušané a Rusové do bitvy nasadili dohromady asi 90 tisíc mužů. 

Napoleon mohl proti této síle postavit jen 75 tisíc vojáků, ale necítil se slabší. Jeho muži patřili mezi ty nejlepší vojáky v Evropě, zejména francouzské dělostřelectvo bylo obávané. Samotný francouzský císař dokázal ze svých mužů dostat to nejlepší, co se v nich skrývalo. Uměl je motivovat, bojovat po jejich boku a také patřil k nejlepším taktikům i stratégům své doby.

Prace - srdce bojiště

Když si dobře prostudoval krajinu, bylo mu jasné, že spojenci zcela podcenili význam prateckého kopce. Proto útokům spojeneckého levého křídla na Telnici a Sokolnice čelil jen několika slabšími oddíly a většinu armády držel v záloze. Čekal, kdy se spojenci rozhodnou zaútočit hlavními silami. Pro hlavní zdrcující útok museli spojenci vyklidit pratecký kopec - a právě na to Napoleon čekal.

Zatímco Rakušané a Rusové útočili vší silou na Sokolnice, poslal Napoleon sbor maršála Soulta k Pracím. Tam jednotka krytá hustou mlhou zaútočila na Staré Vinohrady a pratecký kopec a po krutém boji se jich zmocnila. Nepomohlo ani, když car nasadil do obrany své nejlepší muže, vyhlášenou carskou gardu. 

Bez kopce bojovat nejde

Když spojenci ztratili centrální místo bojiště, museli se začít stahovat. Ustupovali ke Slavkovu, ale u Sokolnice se dostaly do obklíčení. Část prchla přes zamrzlé rybníky, ale tito promrzlí uprchlíci už nebyli schopní se znovu sešikovat. Jediný, kdo ustoupil v jakéms-takéms pořádku, byl slavný ruský generál Bagration, který se stáhl od Tvarožné. 

Diplomatická dohra

To už byla bitva rozhodnutá. Boje neschopní spojenci se stahovali (nebo prchali) k Hodonínu, Napoleon slavil. Šestého prosince bylo ve slavkovském zámku podepsáno příměří, následované tzv. prešpurským mírem, přinášejícím Rakousku značné územní ztráty. Slavkovská bitva se stala v dějinách významným pojmem a sám Napoleon si ji cenil nejvýše ze všech bitev, které svedl.