NEJ 09: Nevyléčitelný Petr, odložená Terezka, Eva s rakovinou

Zdroj: TN.cz

V nádledujícím článku jsme pro vás připravili zajímavé příběhy, které jste mohli v roce 2009 pravidelně sledovat na tn.cz

Co se stalo v roce 2009 u nás i v cizině? Podívejte se.

Deset let na útěku před smrtí

Petr Čapák je statečný bojovník, který každým dnem kdy je naživu, popírá i nejoptimističtější prognózy lékařů. Od dětství trpí svalovou dystrofií (nevyléčitelná nemoc, při níž postupně ochabují svaly) a původně se neměl dožít ani dvaceti let.

Nedávno ale oslavil třicítku a boj se zákeřnou nemocí nevzdává. Osud se sním přitom celý jeho život nijak nemazlil. Když bylo jeho bratrovi 23 let, zemřel na stejnou nemoc, kterou trpí právě Petr. Jeho maminka se s chorobou obou synů nedokázala vyrovnat a v záchvatu těžkého psychického onemocnění zabila manžela a Petrova otce.

Petr se dlouho snažil přivydělat si na nákladnou léčbu malováním obrazů. Dnes už ale není schopný téměř žádného pohybu. Jeho koníčkem se tak stal počítač, který může díky speciální technologii ovládat čidlem na nose. 

Dopisovat si s kamarády přes internet může ale až teď, když je doma. Tomu předcházel téměř rok na ARO vsetínské nemocnice. Za Petra musí totiž dýchat ventilátor, který stojí statisíce korun.

Dostat se z nemocnice mu pomohli přátelé, kteří založili Sdružení Petr a zahájili veřejnou finanční sbírku. Podařilo se získat potřebné prostředky na čtyři ošetřovatele, kteří se na směny nepřetržitě o statečného bojovníka starají. Ventilátor, bez kterého by nemohl žít, zapůjčila Fakultní nemocnice v Brně.

Sen o návratu domů se Petrovi splnil na začátku října. Teď je doma, spí ve své posteli a má kolem sebe své blízké.

"Je to paráda, jsem doma, můžu si dělat, co chci. Když zatoužím po čerstvém vzduchu, jdu ven, prostě je to neuvěřitelné. První noc ve své posteli jsem tomu ani nemohl uvěřit, že už jsem konečně doma,“ řekl Petr krátce po návratu do svého bytu.

Terezka z Karlova náměstí

Krátce před desátou hodinou dopolední 15. října na Karlovo náměstí v Praze přijela rychlá záchranná služba. Zavolala ji Jitka Jarchovská, která spolu s dalšími lidmi uklízela park.

Igelitovou tašku pohozenou u křoví nedaleko tramvajové zastávky považovala za odpadky a odnesla ji do kontejneru. Když od něj ale odcházela, uslyšela dětský pláč. Vrátila se zpátky a to, co uviděla, jí vyrazilo dech. V tašce byla novorozená holčička, která měla ještě pupeční šňůru.

Záchranka odvezla dívenku na JIP nemocnice v Apolinářské ulici a sestřičky jí dali jméno Terezka. Byla podchlazená a ve velmi vážném stavu. O čtyři dny později už ale měla nejhorší za sebou a lékaři ji přestěhovali na normální pokoj.

Tou dobou už policisté začali pracovat na profilu člověka, který mohl odložit čerstvě narozené miminko v igelitové tašce a vystavit je tváří v tvář smrti, která by je při jiných okolnostech rozhodně neminula.

Podle policejní psycholožky Ludmily Čírtkové musel být člověk, který nechal bezmocného novorozence na odlehlém místě, k jeho osudu naprosto lhostejný. "Jestliže odložila Terezku její vlastní matka, nebyla nejspíš vůbec schopná mateřské lásky, byla sobecká a dítě pro ni bylo překážka. Mohla být také psychicky nemocná,“ charakterizovala lidskou bestii Čírtková.

Jitka Jarchovská, která Terezce zachránila život, litovala, že je příliš stará, než aby si dívenku mohla osvojit. "Zbývají mi tři roky do důchodu, jsem už stará. Ale kdybych byla mladší, zkusila bych ji získat do péče," prohlásila zachránkyně. On-line rozhovor s Jitkou Jarchovskou najdete tady.

Nic jí ale nebránilo se za Terezkou přijít do nemocnice podívat. Dojemné setkání, které se odehrálo 20. října, se neobešlo bez slz. "Hlavně Terezce přeji, aby byla zdravá a aby dostala hodné rodiče. Kdyby to dovolili, ráda budu její teta, nebo třeba kmotra,“ řekla Jarchovská při návštěvě a neubránila se při tom pláči. Celou dobu si holčičku s dojetím prohlížela a hladila jí po ručičce a peřince.

Příběh, který začal jako horor, nakonec po měsíci skončil šťastně. Terezka dostala novou rodinu a nezbývá než věřit, že 15. říjen byl jediným špatným dnem v životě miminka, v jehož osudu hrály hlavní roli krkavčí matka, všímavá metařka a nechyběla obrovská dávka štěstí.

Jmenuji se Eva a mám rakovinu

Eva je devětadvacetiletá blondýnka, zdravotní sestra a má dva a půl roku starého synka Štěpánka. A taky má rakovinu. Zhoubný nádor dělohy.

S nemocí bojuje s přestávkami od roku 2006 a za tu dobu jí lékaři odstranili všechny reprodukční orgány. Letos v září Eva naskočila do kolotoče chemoterapií a ozařování. S rakovinou se rozhodla bojovat před objektivem kamery sestry Daniely. Jejím prostřednictvím můžete sledovat příběh, jehož konec je ve hvězdách. "Jdu do toho s nadšením, že se uzdravím. Nepřipouštím si nic jiného," věří Eva.

Problémy začala mít Eva před třemi lety, kdy jí lékaři oznámili, že má rakovinu děložního čípku. Prodělala operaci a zanedlouho se mladé sestřičce podařilo otěhotnět. Rok a půl žila normálním životem a užívala si svého čerstvě narozeného syna. Potom ale znovu zasáhla rakovina a mladé ženě se málem zhroutil celý svět. Vyrovnat se staronovou situací jí pomohla rodina a Eva se statečně pustila do dalšího boje.

Operaci a první dávku chemoterapie měla za sebou Eva na konci září. V motolské nemocnici v Praze strávila čtrnáct dní a jediné, na co se na konci procedury těšila, byl její syn Štěpánek. A být doma. Léčba ji vyčerpala a dostavily se silné nevolnosti. Nedokázala se ani pořádně najíst a sílu měla sotva na pravidelné cesty mezi toaletou a postelí.

Začátkem října se po druhé chemoterapii přidal k nevolnostem a únavě další vedlejší účinek léčby rakoviny. Evě začaly padat vlasy. První reakcí byl telefonát sestře, aby jí přivezla strojek na vlasy. Chtěla se jich zbavit důstojnou cestou a přelstít plíživé a pro ženu tak potupné plešatění. Nakonec se ale mladá maminka rozhodla místo holé hlavy k novému účesu. Začala také občas nosit šátek, aby si zvykala na novou image.

Přestože Evu optimismus téměř neopouští, působí jí chemoterapie velké těžkosti. Léky, které se při léčbě používají, jsou totiž velmi agresivní. "Nevýhodou této léčby je to, že zničí i ostatní buňky trávicího traktu, kostní dřeně nebo pohlavní a vlasové buňky. Z toho taky plynou vedlejší účinky, pacientům bývá zle od žaludku nebo jim vypadají vlasy, obočí či řasy. To vše je ale vratné,“ vysvětluje odbornice na chemoterapii Jana Pukyová.

Zhruba v polovině října začala pro Evu další fáze léčby - ozařování. V nemocnici musela zůstat pět týdnů a domů za synem se dostala jen o víkendech. "Po chemoterapii je to sranda. Trvá to maximálně pět minut, nic při tom necítím. Zbytek dne mám pak volno, tak můžu vyjíždět do centra Prahy, ať nejsem jak vidlák,“ pokoušela se Eva v rozhovoru se svou sestrou zlehčit situaci. Ta ale ve skutečnosti není nijak růžová.

Nemoc s ní totiž intenzivně prožívá také maminka. "Mám strach o mamku, celé to na ní dopadlo, pořád na ni musím myslet, snad se z toho vzpamatuje, až bude po všem,“ doufá Eva, u které vystřídala fyzické obtíže psychická nerovnováha.

Na konci listopadu se Eva vrátila z nemocnice, kde po pět týdnů prodělávala jedno ozařování za druhým. A to si také vybralo svou daň. Eva měla popálený konečník i genitálie, bolesti břicha a průjem. Kvůli operaci, při které přišla o dělohu, je navíc fakticky v přechodu, a tak se ke všem problémům přidaly také návaly a plačtivé nálady.
 

Na konci prvního prosincového týdne prošla Eva asi zatím nejhorší částí léčebného procesu, vnitřním ozařováním. Pro mladou zdravotní sestřičku to byla tak bolestivá procedura, že nedokázala zadržet pláč a lékaři se proto rozhodli vyměnit ji za další tři vnější ozařování, která pacient prakticky necítí.

Teď už má Eva za sebou všechna ozařování. Každé tři měsíce bude muset dojíždět na oddělení gynekologické ambulance v Motole. Zhruba měsíc se podle lékařů bude dostávat zpátky do formy. Teď ji totiž dokáže úplně vyčerpat i dříve tak jednoduchá činnost, jakou je třeba žehlení. Tělo se ale bude s následky chemoterapie a ozařování vypořádávat další rok.

Eva se těší na Vánoce s rodinou a věří, že její skoro tříměsíční turné po nemocničních odděleních skončilo. A spolu s ní věří ve šťastný konec také její sestra, celá rodina a všichni, kdo na stránkách tn.cz sledují její statečný souboj s rakovinou.