Co zahubí Zemi? Sopky, asteroid nebo výbuch hvězdy

Zdroj: Oficiální zdroj

Jaká neštěstí mohou ohrozit lidstvo? Nejsou to jen islandské sopky, ale také počasí na Slunci.

Předtím, než islandská sopka Eyjafjallajökull vyvrhla do vzduchu kouř a popel, si jen málokdo představoval, že ochromí leteckou dopravu v celé Evropě.

Mezi odborníky dnes navíc kolují dohady, že výbuch vulkánu Eyjafjallajökull je předehrou pro erupci blízké supersopky. Ta podle vědce Maartena Keulemanse přibližně před 215 miliony lety zabila 90 procent života na Zemi.

ČTĚTE TAKÉ:
Kdo může za výbuch sopky? CIA, UFO, bohové, ...
Může za pekelnou zimu americká zbraň? Vědci tápou
OBJEV: Kolem Slunce obíhá 50 trpasličích planetek
 

Katastrofám z Islandu nemusí být brzkého konce, dodávají vulkanologové. Zdejší sopka navíc opět začala dštít oheň a síru a znovu ohrozila dopravu ve svém okolí.

Proměnlivé sluneční počasí

S frekvencí několika dnů se mění sluneční počasí. Magnetické pole tohoto tělesa vyvrhuje do okolního vesmíru miliardy tun částic, které se řítí k Zemi rychlostí osmi milionů kilometrů za hodinu.

Například v březnu 1989 solární bouře zasáhla severní polokouli a odpojila od proudu šest milionů obyvatel.

Vědci odhadují, že by si desetkrát větší solární průtrž vyžádala mnohem větší škody. Obnovit dodávky elektřiny by prý v takovém případě mohlo trvat měsíce až roky.

Zničeny by rovněž mohly být satelity. To by donutilo lodě a letadla spolehnout se na staré způsoby navigace a také by to vážně narušilo možnosti v předpovídání počasí.

Dnes je systém varování před podobnými jevy, které by mohly zasáhnout pozemské technologie, umístěn v Johnsonově vesmírném centru. Výrobci elektřiny a provozovatelé letecké dopravy jsou na ně upozorňováni zhruba půl hodiny až hodinu před jejich vypuknutím. Uvažuje se o vybudování pokročilejšího systému, který by varoval před těmito úkazy i budoucí kolonisty Marsu.

Dopad asteroidu

Přibližně každých tisíc let zasáhne Zemi asteroid o průměru 50 metrů. Je to jen malý oblázek ve srovnání s tím, který pravděpodobně vyhubil před desítkami milionů let dinosaury.

V roce 1908 zasáhl Sibiř takzvaný Tunguský meteorit. Asteroid s průměrem 30 metrů měl sílu asi dvou megatun TNT. Vymazal z povrchu Země oblast o rozloze asi 640 kilometrů čtverečných.

NASA vyčíslila náklady na pozorování všech asteroidů v letech 2009 až 2020 na 800 milionů dolarů. "Pokud bychom dostali 300 milionů dolarů, pak můžeme najít a určit dráhu objektů s průměrem větším než 300 metrů," uvedl Lindley Johnson z NASA, který zodpovídá za sledování objektů nebezpečných Zemi.

Asteroidy s průměrem od 140 do tisíce metrů mohou zdevastovat celý region.

Menších těles, které jsou schopny vymazat celé město, se naší sluneční soustavou potuluje kolem 100 tisíc. NASA už dříve naznačila, že s jejich odstraněním nepomůže - nezná jak jejich dráhy, za další nemá vhodné prostředky k boji s nezvanými návštěvníky z kosmu. Jeden z nich nedávno vybuchl nad Indonésií.

Obrácení magnetického pole Země

Železné jádro Země není v klidu - naopak se neustále obrací a pohybuje. Poslední přemet udělalo před 780 000 lety a údajně se už vyskytly indicie, že k dalšímu obratu dojde brzy.

"Síla magnetického pole Země se během 150 let snížila o osm procent," řekl Nils Olsen z dánského Národního vesmírného institutu.

Proces trvá stovky tisíc let, uklidňují vědci, ale zároveň dodávají, že pokud by se magnetické pole skokově obrátilo, nebyla by Země chráněna před slunečním větrem.

To by mohlo spolehlivě zahubit život na Zemi, i když dosavadní poznatky ukazují, že k tomu zatím nikdy v dějinách modré planety nedošlo.

Přírodní skleníkový efekt

Na dně oceánů a moří se pravděpodobně skrývají velké kapsy metanu. Ten patří mezi jeden z hlavních skleníkových plynů.

Odborníci upozorňují, že pokud by se z oceánského dna nárazově uvolnilo velké množství tohoto plynu, vyvolalo by to masivní skleníkový efekt, tedy velké zvýšení teploty na Zemi.

Kosmické záření

Jestliže "poblíž" Zeměkoule vybuchne hvězda, může vymazat její ozónovou vrstvu. Výsledkem bude zánik všeho života, varují vědci.

Počátkem ledna tak zaplavily internet zprávy o hvězdě T Pyxidis, která by mohla vybuchnout se silou dvaceti miliard miliard miliard megatun TNT. Pro srovnání - atomová exploze v japonské Hirošimě měla sílu 15 tisíc tun TNT.

Zkáza objektu (pokud proběhne v následujících letech) by se uskutečnil ve vzdálenosti 3260 světelných let od Země. Je to asi dvakrát blíže, než se dříve předpokládalo. Ještě v roce 2007 se totiž astronomové soustavy T Pyxidis neobávali. Mysleli si, že je od Země vzdálena 6000 světelných let.

Lidé se zničí sami

Modrou planetu si můžeme zničit také sami, nebude třeba "čekat" na přírodní katastrofy. Život na Zemi by mohlo zahubit nejen velké znečištění a neřešení ekologických problémů, ale také činnost vědců ve švýcarském CERNu.

Srážkami na LHC by mohly vznikat mikroskopické černé díry. To dokonce nevylučují ani renomovaní vědci. Pesimisté soudí, že by mohly pohltit Zemi.