Černá díra se ohromnou rychlostí řítí vesmírem

Zdroj: Oficiální zdroj

Astronomka Marianne Heida objevila supermasivní černou díru, která se ohromnou rychlostí vydala z centra mateřské galaxie.

Supermasivní černé díry, které většinou nehybně existují v centrech galaxií (včetně naší Mléčné dráhy), odhalují vědci díky záchytu silného rentgenového záření.

Materiál, který totiž spadne do nitra černé díry, se při své poslední cestě dramaticky zahřívá, což jinými slovy znamená, že černá díra zdánlivě funguje jako zdroj silného rentgenového záření.

Paprsky X jsou schopny prosvítit většinu mlhovin a oblaků plynů a prachu, které obklopují galaxie. Díky tomu mají astronomové jasný výhled na okolí černých děr, které v centrech galaxií mohou připomínat obrovské hvězdy.

Zdroj: NASA

Marianne Heida spolupracovala při objevu s Nizozemským institutem pro kosmický průzkum. Pro svou práci využila observatoře Chandra X-ray a jejího kosmického katalogu Chandra Source. V něm jsou porovnávány stovky tisíc zdrojů rentgenového záření, které se nacházejí v milionech známých galaxií.

Sledováním jedné vybrané galaxie z katalogu Heida zjistila, že jeden ze zdrojů rentgenového záření se nachází mimo galaktické centrum. Přesto byl jeho jas tak vysoký, že muselo jít o supermasivní černou díru.

Zvláštní bylo, že se objekt pohyboval směrem ven z galaxie. Jeho hmotnost astronomka přitom odhadla na jednu miliardu Sluncí.

Bez superpočítačů ani ránu

Superpočítačové modely následně pomohly odhalit, že se jedná o novou černou díru, která vznikla srážkou dvou menších. Její rychlost i směr byla součtem rotací a rychlostí těch, ze kterých vznikla.

Objev je podle vědců jen špičkou ledovce. Ve vesmíru je prý mnoho dalších "toulavých" černých děr.

V budoucnu vědci doufají, že takových žroutů hmoty naleznou v kosmu více. Pomoci má hlavně projekt LISA, který bude vesmír sledovat přes gravitační vlny. Díky vlnám nejspíš nahlédne i tam, kam se dosud žádný foton nevydal - tedy například do nitra Sluncí, či dokonce černých děr.

Zdroj: NASA