Severokorejská armáda: milion vojáků a čtyři miliony rezervistů připravených k boji

Kdyby teď vypukla válka o korejský poloostrov, byla by mnohem krvavější než ta minulá. Severokorejská armáda je totiž ozbrojená až po zuby.

Inmun Gun – tak zní oficiální název severokorejské armády. Z rozpočtu chudičké země, kde asi pětina obyvatel strádá hladem, na ni jde ročně 6 miliard dolarů – v přepočtu 120 miliard korun. Pro srovnání rozpočet armády České republiky je “pouhých“ 54 miliard korun. Severní Korea dává na armádu 33,7 procent rozpočtu!

Politruci s neomezenou mocí

Pěchota hraje prim

Největší složkou severokorejské armády je pozemní vojsko. Poslední údaje o jeho velikosti pocházejí z roku 2001: tehdy v něm aktivně sloužilo 1 003 000 osob. Jen příslušníků zvláštních jednotek je podle zdrojů amerického ministerstva obrany v severokorejské armádě na 90 tisíc! Pěchota je vyzbrojená převážně čínskými útočnými puškami typu 56, což jsou méně kvalitní kopie legendárního kalašnikova. Ve výzbroji jsou však doposud i prastaré samopaly PPSh-41, které se objevují ve filmech z doby II. světové války.

Celkem má pozemní vojsko k dispozici asi 2000 tanků – problém je ale v kritickém nedostatku paliva. Kvůli němu nemohou posádky dostatečně trénovat a armáda tedy vlastně ani moc netuší, jsou-li zejména starší stroje vůbec provozuschopné. Asi 70 procent pozemních jednotek je umístěno u jihokorejských hranic, oficiálně proto, aby se země mohla bránit invazi z jihu.

Lodě. Vlastně spíš lodičky

Slabšími složkami severokorejského vojska jsou letectvo a námořnictvo. Loďstvo je schopné operovat jen v těsné blízkosti břehů a navíc je zcela zastaralé. Skládá se z 46 tisíc mužů a 704 plavidel. Ta tvoří dvě flotily, ale velký strach z nich nejde. Naprostá většina lodí jsou jen menší čluny; největší riziko představuje 26 ponorek ruské a čínské výroby a několik korvet. Mezi zajímavějšími stroji severokorejského námořnictva je například 125 obojživelných vznášedel Kong Bang a experimentální obrněné katamarány třídy Soho. Co se týká boje na moři, jsou pro Severní Koreu prioritou miny, jimiž hodlá zatarasit všechny významné přístavy i obvyklé plavební trasy.

České letouny v korejském vzduchu

Letectvo Severní Koreje slouží především k obraným úkolům. Už od doby korejské války je jeho základem hustá síť radarových stanic, které jsou sto odhalit jakéhokoliv nepřítele a vyslat k němu buď řízenou střelu nebo svaz stíhaček. Velkým nedostatkem je, stejně jako u pozemního vojska, nedostatek paliva. Kvůli němu (podle ročenky Jane´s) nalétá korejský pilot za rok jen 7-25 hodin – průměrný pilot v zemích NATO za stejnou dobu odlétá asi 150 hodin. Letectvo je tvořené pestrou směsí archaických letounů ruského i čínského původu, kuriozitou je dvanáct československých L-39 Albatros, které se používají pro tréninkové účely. Oficiálně má mít Severní Korea asi 1700 letounů, ale velké množství je zřejmě v katastrofálním stavu.

Rudá tradice

Korejská armáda vznikla ve čtyřicátých letech 20. století na dvou místech současně – v Číně a v Sovětském svazu. Později v ní převládl sovětský vliv a poradci ze SSSR učili korejské vojáky taktice i strategii. Stejně tak pochází ze Sovětského svazu většina starší korejské výzbroje. Až po rozpadu Sovětského svazu začala Korea víc nakupovat v Číně – například tanky Typu 59 nebo transportéry VTT-323. Korejci se ale nespoléhají jen na import, spoustu techniky si vyrábějí v domácích továrnách. Domácího původu jsou čtyřicetitunové hlavní bitevní tanky Chonma-ho (Oblačný kůň) nebo tanky Pokpunh-ho (Bouřný tygr). Většina této techniky je sice vyrobená doma, ale jedná se spíš o kopie ruských a čínských vzorů.

Příklad korejské techniky: tank Bouřný tygr

Překvapivé je, že spousta těchto kopií je podle všeho kvalitnějších než originály. Například tank Pokpunh-ho je sice přes kopírák obšlehnutý ruský T-90, ale v mnoha ohledech ho předčí. Přesto je proti jihokorejským tankům K1 o několik desetiletí zastaralý. Je sice vyzbrojen silnějším kanónem než americké nebo jihokorejské tanky (125 mm proti 105 resp. 120 mm), ale má méně kvalitní pancéřování, zaměřovací techniku i méně výkonný motor. Zejména v tomto ohledu zcela selhává – oproti americkému Abramsu M1A2 má rychlost o třetinu nižší.

Zdroj: oficiální zdroj

Severní vs. Jižní Korea – kdo by vyhrál?

Severokorejská armáda má jednoznačnou výhodu v počtech a také v motivaci. Její hlavní výhodou je silné dělostřelectvo, které je rozmístěné na svazích podél hranic. Čtyři tisícovky dalekonosných děl mohou za minutu odpálit 8000 granátů, přičemž řada z děl dostřelí bez problémů až do jihokorejského hlavního města Soulu.

Největší slabinou severokorejské armády by v případě konfliktu bylo zásobování. Hospodářství této země je závislé na manuální práci milionů obyvatel a pokud by byl Pchjongjang nucen povolat zálohy. Jednoduše by se nenašel nikdo, kdo by na polích sklízel úrodu.

Zdroj: oficiální zdroj

Jihokorejská armáda je mnohem menší, ale zase má špičkovou výzbroj. Většina pochází ze Spojených států, od nejmodernějších tanků K1, které jsou verzí Abramse M1A2, až po špičkové vrtulníky Cobra.

Vítězství bez vítězů

Expertízy Pentagonu tvrdí, že pokud by k nějakému konfliktu došlo, byl by zcela ničivý. Severní Korea by zřejmě v počátku konfliktu měla výrazně navrch. Pokud by se ale podařilo jihokorejské armádě vydržet, dostali by se Severní Korejci do pořádného průšvihu. Jenže Jižní Korea by se podle analytiků sama zřejmě udržet nedokázala – rozhodně ne bez pomoci Američanů…