Jak sestřelit vzducholoď

Jak mohlo malé, špatně vyzbrojené letadlo, uspět proti obří vzducholodi? To byl jeden z největších oříšků I. světové války.

Italské vzducholodě za první světové války shodily na rakousko-uherské přístavy a další vojenské cíle 250 tun. Ve srovnání s infernem kobercových náletů o čtvrtstoletí později se zdá, že italští vzduchoplavci byli spíše otravní než nebezpeční. Pokud protivník shodil tunu pum, už se hovořilo o velkém bombardování.

Rekordem byl nálet na Pulu, kdy 17. července 1917 osmnáct vzducholodí shodilo 12 tun bomb. Nicméně je třeba zároveň upozornit, že útoky byly vedeny z poměrně malých výšek a byly tedy nepříjemně přesné. I když protiletadlová obrana a stíhací letectvo trpěly ještě dětskými nemocemi, snažili se rakousko-uherští námořníci, aby nezůstali vetřelcům nic dlužni. Dvě události stojí za připomenutí už kvůli svědectvím, která se dochovala.

Nápad poručíka Klasinga

Jen jeden rakousko-uherský pilot se mohl pochlubit sestřelem italské vzducholodi. Byl jím řadový poručík námořního letecva Klasing. Jeho okamžik nastal 8. června 1916. Klasingův hydroplán L-48 odstartoval poté, co hlídka na ostrově Mali Lošinj oznámila přelet nepřátelské vzducholodi. Citta di Ferrara se jmenovala po městě, kde se nacházela jedna z italských základen vzduchlodí a jejím úkolem byl osamocený útok na rakousko-uherské pobřeží.

Pokud jste viděli americký film Rytíři nebes o pilotech Lafayttovy eskadry, tak si možná vzpomenete na scénu, kdy se značnou dobu marně snaží sestřelit německou vzducholoď. Filmaři nemuseli mnoho přehánět - sundat jen zdánlivě snadno zranitelného obra nebylo vůbec jednoduché. A přesvědčil se o tom i poručík Klasing. Střelba z kulometů byla prakticky neúčinná.

Sugestivní popis, toho, co následovalo nám v knize vzpomínek Zánik rakousko-uherského válečného námořnictva zanechal Ludvík Pardubský:

"Proti takovému kolosu byly snad kulky ničím. Tu pojal poručík Klasing smělý nápad: použije světelných raket. První ani druhá vystřelená raketa nedopadla na letícího obra. Ale třetí ulpěla na hladkém obalu vzducholodi. Poručík Klasing v duchu už jásal. Prohoří-li obal od vznícené akety, chytne i plyn, kterým je vzducholoď naplněna - a to bude její smrt. Předpověď Klasingova byla správná. Vzducholoď začala hořet a hořící klesala na hladinu moře. Posádka vzducholodi zachránila jen holé životy tím, vyskákala z gondoly do moře. Tam však byla pochytána a zajata."

Pohotový fotograf

Vlastním tři fotografie, které považuji za ozdobu sbírky. Není totiž mnoho takových, které by formou fotoreportáže zachycovaly sestřelení vzduchlodě. Italská Citta di Jessi měla v létě 1915 za úkol noční nálet na Pulu, největší rakousko-uherskou námořní základnu. Nebyl to jev . Italové tak opláceli nálety rakousko-uherských bombardovacích letadel na své základny. Tentokrát ale Rakušané zareagovali včas. Reflektory válečných lodí zachytily vetřelce, po kterém začalo pálit všechno, co mělo hlaveň.

Popis akce nám s humorem sobě vlastním zanechl další český námořník Jaroslav Škába:

"Bylo to v noci a svrhla několik bomb na Marine-kasino, kde štáb oslavoval nějaké vítězství. Bomby však padly vedle tržnice, kde rozházely nějaké olejovky a pršuty. ... Starý profous z "Viribusu" prý chtěl psát tu vzducholoď k raportu pro noční výtržnost. Za půl hodiny pobřežní pevnost sestřelila "Citu di Jessi"- tu musela do moře., torpédové čluny zajaly poaádku a vzducholoď přitáhly do Puljského arsenálu a tam se z ní až do konce války dělaly prstýnky s nápisem, šly na dračku, třeba že byly dělané ze starých plynových trubek, které "Cita di Jessi" jakživa neviděla."

Na prvním snímku je patrné, jak nepatrně působí plavidlo vedle vzducholodě. Dále už vidíme, že boj Davida s Goliášem skončil úspěšně na břehu. Vzducholoď na posledním záběru připomíná obří velrybu, kterou moře vyvrhlo na břeh. Tento snímek je zajímavý také tím, že prošel lodní poštou. Svým rodičům ho z lodi Adria odeslal námořník Jan Kleinhampl, který zde zřejmě navštěvoval kurs pro budou dělostřelce. Pravopisné chyby jsou u podobné korespondence zcela obvyklé, písmo je u budoucího dělstřelece nečekaně úhledné a zdvořilost v dnešní době nevídaná.

Milý Rodiče!
Přijměte ode mě můj srdečný pozdrav a zasílám Vám ukázku toho obra jehož nám poslal pan soused a my jsme si ho tu nechali na ukázku, nevím jest-li Vám dojde. Je to fotografováno nedávno. Svršek jeho je s hedvábí a gumi.
Líbá Vás Váš syn
Jenda

Jméno fotografa by zřejmě upadlo v zapomění, kdyby právě na rubu posledního snímku nebylo nenápadné razítko "Z. Marincovich, Pola". Pokud je to skutečně jméno autora snímků, tak pan Marincović skoro před sto lety odvedl kus slušné fotoreportérské práce.

Itálie za 1. světové války disponovaly skoro šedesáti vzducholoděmi a používala je k náletům až do října 1918. Dvanáct z nich bylo zničeno. Některé sestřelila protivzdušná obrana, jiné se rakousko-uherskému letectvu podařilo zničit v hangárech, u několika se příčiny jejich zkkázy dosud nepodařilo zjistit. Po krátkou dobu byly vzducholodě respektovaným vojenským prostředkem - než je nahradily strojetěžší než vzduch.