Lov na Rudého barona: “sebevražedný klub“ při tom ztratil desítky mužů

Když se Britové pokoušeli zlikvidovat slavného Rudého barona, posílali proti němu piloty, kteří měli nalétáno jen 15 hodin.

Září 1916: Nebe nad Sommou bylo klidné a modré, slunce zrovna klesalo za horizont. Pod oblaky však vše vypadalo úplně jinak: paprsky dopadaly na těla mrtvých mužů, rozbité stroje a krátery plné bahna.

Pak se nad zemí prohnal letoun. Dvouplošník Fokker Eindecker byl řízený nejistou rukou nezkušeného pilota. Mladý muž za kniplem německého letounu se jmenoval Manfred Freherrn Von Richthofen a toho dne sestřelil první letoun. “Do deníku si poznamenal: “Vystřelil jsem několikrát za sebou. Pak jsem vykřikl radostí, protože vrtule nepřátelského letounu se přestala otáčet. Hurá! Rozsřílel jsem mu motor!“

Toho dne začala nad francouzskými liniemi vláda muž, který získal přezdívku Rudý baron.

Během dalších 17 měsíců sestřelil dalších 79 pilotů, často přitom provolával slávu, když viděl, jak se nepřátelský stroj řítí v plamenech k zemi. Jeho oběťmi byli nejčastěji mladí piloti anglického letectva, nezkušení kluci, kteří se často teprve učili létat.

Deset letů a do boje!

Hoši z ostrovů vůbec nebyli připraveni na to, co je v boji čeká. Měli nalétáno jen průměrně 15 hodin, pak je ze cvičiště poslali rovnou na bojiště. Jen pro srovnání – dnešní americký pilot musí ve vzduchu strávit 4000 hodin, než ho pustí do ostré akce. Navíc měli tehdejší vojáci k dispozici nesrovnatelně horší techniku.

Jejich letouny byly velmi křehké – vyrobené jen z látky kůže a dřeva. V době, kdy Velká válka začínala, existovala letadla pouhých 10 let. Jaké to bylo, když se člověk pokoušel pilotovat stíhačky z doby I. světové války, zkoušejí v Anglii například členové akrobatického týmu Blades. V rozhovoru pro deník Daily Mail vyprávěli, jak se pilot cítí: “Skoro nic neslyšíte, když se snažíte promluvit, padá vám ochranná maska. DO obličeje vám fouká ledový vítr, vy mrznete. Ten, kdo dokázal za těchto podmínek bojovat, byl nesmírně odvážný.“

Pro tehdejší piloty byl stejně velkým nepřítelem jako německé letectvo i jejich vlastní arzenál. Více než polovinu pilotů Britové ztratili při trénincích. Navíc si jejich práce armády ani nevážily. Představa ušlechtilých rytířů nebes vznikla až mnohem později. Například konzervativní britské velení si stěžovalo, že hluk vlastních letadel ruší mnohem důležitější složku armády – koně.

S brokovnicí proti koltu

Zpočátku se piloti ani nepokoušeli bojovat, k prvním vzdušným soubojům docházelo spíš náhodou, když po sobě letci pálili různými krátkými zbraněmi, třeba kulovnicemi nabíjenými kančími broky. Aktérem jednoho z prvních leteckých soubojů vůbec byl Angličan Kenneth van der Spuy. Ten se dostal do přestřelky s neznámým německým pilotem. Oba piloti si vyměnili několik výstřelů z revolverů – ani jeden nezasáhl; pak se oba muži dvorně pozdravili a odlétli zpět ke svým liniím. Pistole však pilotům vydržely jen několik týdnů – rychle je nahradily mnohem vražednější zbraně, kulomety.

A do této situace přišel Rudý baron Manfred Von Richthofen. Vnesl do vzdušných soubojů něco nového a nečekaného – aristokratickou zálibu v lovu. Své nepřátele pokládal za kořist, sám sebe za lovce. Aby vynikl, namaloval si svého fockera na rudo, za každý sestřel se sám odměňoval malými stříbrnými pohárky.

Klub sebevrahů

Zastaralé britské letouny, talent a zkušenost německých pilotů kolem Richthofena udělaly z nebe nad Francií mlýnek na maso. Průměrný spojenecký pilot zemřel 18 odlétaných hodin poté, co na frontě poprvé usedl do letadla. Není se co divit, že se britským pilotům začalo přezdívat Klub sebevrahů. Statistika tomu odpovídala: britské letectvo ztrácelo každý den 12 letounů a 20 pilotů.

Ať dělali spojenci, co mohli, na Richthofena nestačili. Změnu přinesly až nové stroje. V polovině roku 1917 se na frontu dostaly nové stíhače Sopwith Camel. A právě ty se staly osudnými i Rudému baronovi. V sobotu 21 dubna 1918 byl Richthofen překvapen letkou 15 “Velbloudů“. Rudý baron se s nimi snažil vypořádat, ale marně. Zasáhl ho jediný výstřel do břicha. Richthofen se ještě dokázal odpoutat od svých pronásledovatelů, s obtížemi přistál a pak zemřel. Jeho poslední slovo znělo: “Kaput.“