Největší války světa: mravenčí armády nepřátele nešetří

Znají taktiku, kanibalismus i drancování. Nešetří ženy ani děti. Mravenčí armády jako by byly vzorem pro ty nejhorší lidské dobyvatele...

Miliony vojáků na obou stranách si způsobují strašlivá zranění. Na bojišti se válí utržené končetiny i části těl, umírajícím nikdo nevěnuje pozornost. Jiné skupiny vojáků se pokoušejí dostat do nitra nepřátelského území, odkud kradou životně důležité potraviny. Klidně zabíjí ženy i děti, které jim stojí v cestě. Cílem většiny útoků je nepřátelský vládce, respektive vládkyně. Války mravenčích armád jsou až příliš podobné těm lidským…

Mravenci vytvářejí komplexní společenství, která mají miliony členů. Žijí v místech s hustou koncentrací obyvatel (neboli v mraveništích) a řada z nich zápasí o omezené zdroje. Podle biologa a fotografa Marka Moffeta jsou mravenci, co se týká válek, mnohem blíž lidem, než jakýkoliv jiný živočišný druh. “Společnosti s populacemi v milionech jsou náchylné k velkým a intenzivním konfliktům,“ řekl Moffet magazínu Danger Room. “Je to možné jen ve společnostech s přebytkem pracovní síly.“

Ztráty: v milionech

Moffet se fotografování mravenčích bitev věnuje už řadu let, dokonce o tom napsal knihu Adventurtes Among Ants. Podle něj sice mravenčí válečné strategie vypadají na první pohled barbarsky, ale v podstatě jsou velmi podobné lidskému chování. Některé druhy mají propracované strategie, které připomínají konkrétní lidské armády.

Některé druhy mravenců mají vojska připomínající římské legie: masivní řady kráčejí vpřed stejným krokem a nejvíc se v boji spoléhají na moment překvapení. Od lidí se liší především v tom, že jejich vojska nepoužívají průzkumníky nebo špiony. Místo toho se snaží shromáždit na jednom místě co nejvíc mravenčích vojáků a díky výhodě přečíslení a překvapení nepřítele zničit. Tato strategie je sice jednoduchá, ale nesmírně účinná – zejména když přihlédneme ke smyslu těchto válek. Mravenci se nesnaží nepřítele vyhladit, jen ho chtějí dostat pryč z míst, kde je dostatek potravy. A jakmile vítězná armáda oblast vydrancuje, opustí ji při hledání dalšího zdroje potravy…

Triky hodné mravence

Mravenci používají v bojích i řadu vychytralých triků, které by člověk do těchto mrňavých bezobratlých živočichů neřekl. Například v souboji jeden na jednoho se snaží protivníka zastrašit. Nejčastěji tím, že předstírají, že jsou vyšší. Vojáci k tomu však často využívají i výhod terénu – často si stoupají na kamínky, aby tak působili jako větší než jejich protivník. Jak se to naučili, není jasné, možná je to zděděný reflex.

Jiné mravenčí taktiky zase připomínají mongolská vojska. Stejně jako asijští nájezdníci i mravenci ženou v čele svých vojsk ty nejslabší a nejmenší kusy. Slabí, nemocní, staří a poranění mravenci jdou v čele vojska a v sebevražedném útoku se vrhají na nepřátele. Mají za úkol jediné – zemřít. Mravenčí “kanónenfutr“ má rozrušit nepřátelskou linii, vyčerpat cizí vojáky a teprve po něm následují opravdoví válečníci. Ti se proderou vlastními řadami a poraněnou oběť rychle zlikvidují. Touto bojovou taktikou dokážou mravenci porazit i výrazně větší nepřátele, jako jsou například termiti.

Jde to i bez generála

Je až neuvěřitelné, že mravenci nemají žádné velení – aby koordinovali milionové armády, nepotřebují desátníky, plukovníky ani generály. Velí si sami, o všechno se postarají jen vrozené schopnosti. Není divu, že řada vědců v případě mravenců mluví o superorganismu nebo skupinové inteligenci. Mravenci také nemají žádné lidské slabiny. Neprojevují strach, nebojují za sebe, ale vždy jen za mraveniště. Nikdy nepomáhají spolubojovníkům, jdou vždy přímo za svým cílem.