Superpočítač NASA pomohl astronomům modelovat podobu našeho solárního systému tak, jak by jej ve svých dalekohledech mohly vidět mimozemské civilizace.
Podle vědců navíc získané poznatky pomohou odhalovat v kosmu nové planety s příznivými podmínkami pro život.
Vědci do simulavaného videosnímku zařadily tisícovky objektům, které ukazují, jak postupně dospíval náš planetární systém a také to, jak jej s největší pravděpodobností mohou vidět pozorovatelé "z venku".
Důležitou součástí videa je Kuiperův pás, tedy oblast sluneční soustavy rozprostírající se od oběžné dráhy Neptunu (asi 30 astronomických jednotek) až do vzdálenosti přibližně 55 astronomických jednotek od Slunce.
Sestává se hlavně z malých těles, která zde zůstala z počátku vývoje sluneční soustavy. Jeho součástí jsou mimo jiné také tři trpasličí planety – Pluto, Haumea a Makemake.
Určit pohyb těles v Kuiperově pásu nebylo ničím jednoduchým, uvedli astronomové. Zdejší objekty podléhají gravitačním vlivům Slunce a okolních planet, navíc často narážejí jedno na druhé.
Nemalý vilv na pohyb těles v Kuiperově pásu ná rovněž sluneční vítr a záření.
Modelovat pohyb těles v našem solárním systému nebylo snadné
"Naše simulace nám dovoluje určit, jak vypadal Kuiperův pás v době, kdy byl náš solární systém mnohem mladší," uvedl CHristopher Stark z Carnegie vědeckého institutu ve Washingtonu.
"Ukázalo se, že planety samy jsou příliš tmavé na to, aby je mimozemšťani viděli přímo, ale i tak mohou snadno odhalit přítmnost Neptunu, jeho gravitace vytváří v okolním prachu jasně viditelnou tmavou mezeru," dodal astrofyzik Marc Kuchner z Goddardova vesmírného leteckého centra.
"Doufáme, že náš model pomůže odhalit planety velikosti Neptunu v okolí jiných hvězd," soudí Kuchner.
Díky výpočetní síle superpočítače z NASA mohli vědci simulovat pohyb 75 000 částic ve vnější části solárního systému. Rovněž určili, jak interagují samy mezi sebou, i jak je ovlivňují gravitační účinky a solární vítr a záření.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz