Deset nejdrsnějších vojáků roku 2010

Vojáci dokázali v minulém roce spoustu úžasných věcí. Předvedli činy hrdinství, odvahy i statečnosti. Podívejte se na ty nejlepší.

Špičkoví piloti, váleční veteráni i srdnaté ženy – ti všichni dokázali v armádách různých zemí neskutečné věci.

Bezruký ostrostřelec

Jmenuje se Michael a je to válečný veterán z Afghánistánu. O ruce přišel ve válce, když mu je utrhy střepiny miny. Láska ke zbraním mu však zůstala – a rozhodl se, že mu ani úraz nezabrání dál střílet. Dokázal se naučit střílet z pistole i nabíjet ji, a to přesto, že mu k tomu nepomohou ruce. Nejenže vymění bez problémů zásobník, ale také do něj prsty u nohou dokáže dát munici.

Fotograf drsňák

Válečný reportér Joao Silva totiž ukázal opravdu neuvěřitelnou dávku chladnokrevnosti a odvahy. Kandahár je v současné době zřejmě nejnebezpečnější místo na Zemi. Denně zde probíhají přestřelky mezi západními vojáky a mudžáhedíny, země je plná min, nevybuchlé munice a bomby omylem dopadají kamkoliv.

Zdroj: Oficiální zdroj

Právě zde v říjnu fotil známý jihoafrický fotograf Joao Silva. Během cesty s americkou hlídkou šlápl na protipěchotní minu. A to přesto, že oblast byla prohledána pyrotechniky i speciálně vycvičenými psy. Výbuch mu trhl obě nohy. Během evakuace ale Silva odmítl odložit fotoaparát a všechno, co se dělo, dál poctivě fotografoval. Jeho příběh tak připomíná známou píseň o kanonýrovi Jabůrkovi, který “furt jen ládo, ládoval“, a to přesto, že mi dělostřelecká koule postupně utrhla všechny údy…

Silva je však na rozdíl od Jabůrka reálný. Američtí vojáci, kteří ho vrtulníkem dopravovali na základnu, byli jeho klidem zaskočení. Jediné, co po nich na palubě helikoptéry chtěl, byla cigareta a trochu prostoru, aby mohl pořídit lepší záběry.

Střelili ho do hlavy. Bojoval dál

Dvaadvacetiletý Luke Reeson byl na hlídce v Nad-e-Ali v afghánské provincii Helmland, když ho zasáhl výstřel nepřátelského odstřelovače. Kulka ho trefila do neprůstřelné vesty Osprey, ale odrazila se nahoru a dolní čelistí mu vletěla do úst.

Zdroj: Oficiální zdroj

Přestože mu roztříštila čelist, voják ji vyplivl a pokračoval v patrole další tři kilometry. Teprve pak se vrátil zpět na základnu, kde vyhledal lékařské ošetření. Stalo se to už před třemi měsíci a voják se teď po léčbě vrací zpět ke své jednotce.

Že přežil přímý zásah ze sniperské pušky, se dá označit za naprostý zázrak. Největší mírou za to může jeho kvalitní neprůstřelná vesta a také velká kupa štěstí. Podle lékařů není chlapcovo zranění nijak vážné a nebude mít dlouhodobé následky.

Jediná pilotka Apache

Na celém světě existuje jen jedna žena, která řídí nejlepší bitevní vrtulníky Apache. Jmenuje se Joanna Gordonová. Devětadvacetiletá Britka ovládá stroj za 900 milionů korun zcela bravurně. Už s ním absolvovala dva turnusy v Afghánistánu a spolubojovníci si ji nemohou vynachválit.

Zdroj: oficiální zdroj

Přestože každodenně létá do bojové zóny, která si vyžádala životy už 294 britských vojáků, udržuje si odstup a svou roli komentuje chladně: “Nebojím se, jen jsem opatrná. Ani si nemyslím, že jsem nějak výjimečně statečná. Opravdu odvážní jsou kluci tam dole.“

Její prací je ochraňovat pěchotu před útoky nepřátel. Také ručí za to, že v bojových zónách bezpečně přistanou vrtulníky se zdravotníky – ty všechny musí palubními zbraněmi uchránit před afghánskými rebely. Je to nesmírně obtížná práce, která vyžaduje stoprocentní soustředění a také speciální vzdělání. Kapitánka Gordonová deníku Daily Mail řekla: “My nahoře se jen snažíme, aby ti dole přežili. Jsem jen jeden člověk v jednom létajícím stroji.“

Bez nohou a bez očí – mariňák se vrátil do služby

Nemá nohy a v boji ztratil zrak. Přesto se rozhodl, že bude dál bojovat. Zní to jako příběh z propagandistické čítanky, ale příběh je pravdivý. Kapitán americké Námořní pěchoty Matthew Bradford má před sebou další čtyři roky služby. Stal se prvním vojákem světa, který bude za svou zemi bojovat, přestože přišel o obě nohy i zrak. Střelec byl těžce zraněn v lednu 2007, když mu v Iráku explodovala pod nohama umprovizovaná výbušnina. Z dolních končetin mu zbyly jen zbytky, které mu museli chirurgové amputovat.

Zdroj: oficiální zdroj

Tři roky strávil po nemocnicích a na rehabilitacích. Většinu času se léčil na soukromém Center for the Intrepid, které má k dispozici tu nejmodernější technologii, jaká existuje. Třiadvacetiletý voják zde dostal ty nejlepší protetické končetiny, naučil se na nich chodit a také se musel znovu učit orientovat v prostoru – bez využití oči. Mariňák se pochopitelně nevrátí do boje; je mu to však velice líto. Další čtyři roky stráví na základně Camp Lejeune, kde se bude starat o těžce zraněné vojáky. Má jim vracet naději do života a smířit je se ztrátami, které je v životě potkaly.

Chránil papeže i prezidenty, ale střílet nechce

Elitní policejní odstřelovač je vycvičen, aby jediným výstřelem zneškodnil cíl na stovky metrů. 38letý Radek ale sám věří, že tyto naučené postupy nebude muset v praxi proti lidem nikdy použít. "Budu rád, když se toho nedočkám. Nemám rád zabíjení," svěřil se ČTK muž, který se svou puškou chránil například amerického prezidenta George Bushe či papeže Jana Pavla II. Mnohem častěji než politikům však Radek kryje záda svým kolegům ze severomoravské zásahové jednotky, když zatýkají nebezpečné a hlavně ozbrojené zločince. "To je velká část naší práce. Chránit kluky, když se blíží k rizikovému objektu či do něj vstupují. Jsme určeni k tomu, abychom případné nebezpečí včas eliminovali," vysvětlil.

Zdroj: Oficiální zdroj

Tvrdí ale, že práce odstřelovače rozhodně není jen o tom, že má pušku a je připraven někoho zabít. "Je to i o hodinách pozorování. Velké trpělivosti. Člověk musí také snášet nekomfortní podmínky. Za každých okolností udržet pozornost. V dešti, blátě či mrazu ležet třeba tři dny," dodal.

Už jednou se dostal do situace, kdy měl povolení zabíjet. Před lety společně s kolegy hlídal čerpací stanice na severu Moravy. Opakovaně je přepadal lupič s nabitým samopalem. "Jednou dokonce vystřelil. Existovala reálná hrozba, že bude opět střílet. Tehdy jsem předem dostal povolení vystřelit," vzpomínal. Dodal, že na lupiče tehdy po nocích dva týdny číhal. Zbytečně. Loupit nepřišel a policie jej zatkla až později kvůli jinému zločinu.

Nejkrásnější pilotka RAF

Jednatřicetiletá Juliette Flemingová je považována za nejkrásnější ženu v RAF. Je nejen hezká, ale navíc i schopná. Za to, jak děsí bojovníky Talibanu, si vysloužila i vyznamenání. Britové se v Afghánistánu snaží co nejméně používat rakety i bomby. Jednak je to drahé a také dochází čím dál častěji k “vedlejším ztrátám“. A žádná armáda současnosti se nechce chlubit, že má na rukou krev dětí nebo žen. Ale co pak vlastně může pilot bitevního letounu vlastně dělat?

Taktika, kterou RAF (Royal Air Force) doporučuje, je jednoduchá: piloti se snaží s řvoucími letadly nalétávat co nejníže na útočníky. Když se Juliette Flemingová za kniplem svého Tornáda GR4 řítí rychlostí kolem 800 km/h sotva 30 metrů nad bojovníky Talibanu, je to pro ně stejné, jako by se ocitli pod kulometnou palbou. Jekot letounu ohlušuje, rychlost průletu zvedá prach a jen málokdo po takovém zážitku neuteče do krytu.

Přežil Hirošimu i Nagasaki, dostala ho rakovina

Ve věku 93 let zemřel Japonec Cutomu Jamaguči, který jako vůbec jediný člověk na světě přežil americký jaderný útok na japonská města Hirošima a Nagasaki na konci druhé světové války. Cutomu Jamaguči byl v Hirošimě 6. srpna 1945, kdy americké letadlo svrhlo na toto město jadernou bombu, na obchodní cestě. S těžkými popáleninami se vrátil do rodného Nagasaki, kde stejnou hrůzu zažil o tři dny později.

Jamaguči směl využívat veškeré výhody vyplývající z označení hibakuša, na něž má právo každý, kdo přežil jaderný výbuch, už kvůli explozi v Nagasaki. Teprve loni oficiálně dosvědčil, že přežil i jaderné bombardování v Hirošimě. Podle japonských úřadů to však neznamenalo, že by snad požíval větší výhody než ti, co přežili jeden jaderný výbuch. Z japonských zákonů vyplývá, že každý hibakuša má nárok na finanční kompenzaci a bezplatné lékařské ošetření. Stát navíc hradí náklady spojené s jeho pohřbem.

Jamagučimu trvalo dlouho, než se jako jediný přeživší bombardování obou měst přihlásil japonským úřadům. Učinil tak teprve loni v březnu. Podle vlastních slov chtěl ještě před svou smrtí "vypovědět o hrůzách, které může znát pouze ten, kdo přežil dva výbuchy atomové bomby“. Jaderné bomby v Hirošimě a Nagasaki zabily kolem 200 tisíc lidí. Dvě třetiny obětí má na svědomí bombardování Hirošimy, zbytek usmrtili Američané v Nagasaki. Na následky ozáření umírali lidé ještě desítky let po bombardování.

Arabka, která bojuje za Izrael, je křesťanka

Elinor Josephová je první Arabkou, která slouží v izraelské armádě. Krásná usměvavá Bruneta tvrdí: “Armáda je teď můj domov.“ Nejpyšnější je na svůj zelený baret, který získala jako důkaz svých schopností. Kapitánka Elinor je ukázkou toho, jak složitý stát je Izrael. Arabka vyznávající křesťanství, která vstoupila do izraelské armády, to je pro Evropana přece jen trošku zmatená představa. Dívka se narodila a vyrostla Haifě, zřejmě nejkosmopolitnějším městě Izraele v křesťanské rodině. Většina jejích spolužáků i přátel však byli vyznavači islámu. Elinor se později přestěhovala do čistě arabské osady Wádí Nisnas, kde žije dodnes.

V armádní službě následovala svého otce, který sloužil v izraelské armádě jako parašutista. Její rozhodnuté pro ni mělo nepříjemné následky: většina arabských kamarádů i kamarádek ji opustila.“Řekli mi, že když vstoupím do armády, už nikdy se se mnou nebudou bavit,“ přiznává Elinor. Dnes tvrdí, že udělala dobře, prý konečně poznala, kdo jsou její opravdoví přátelé…

Z armády mezi hvězdy showbyznysu

Kapitán britské armády sloužící v Afghánistánu složil baladu, ve které vyjadřuje své pocity ze služby a která se může stát hitem vánočního trhu. Píseň se jmenuje 1000 Miles Apart (Tisíc mil daleko). Kapitán Xander Rawlins ji zpívá s vlastním kytarovým doprovodem a na videu ji doprovázejí záběry, na nichž zachytil scény z bojových akcí i běžný život na své základně. Ta je v provincii Hílmand, jež platí za jednu z nejnebezpečnějších v zemi.

Nebudu tu na Vánoce, ale ... nechci, abyste si o mne dělali starosti ... budu na vás myslet, až budu daleko, budu na vás myslet ve vánoční den. Zvedněte sklenici na moje zdraví a ... vzpomeňte těch, kteří se nikdy nevrátí," cituje agentura AFP z textu.

"Kluci to se mnou rádi zpívali, tak jsme to natočili na malou digitální kameru pro naše rodiny," říká Rawlins na dalším videu. Hudební vydavatelství HMV, které píseň vydá, je podle AFP přesvědčeno, že nahrávka půjde na dračku a pronikne až na první místa vánoční hitparády. Veškerý výtěžek má jít na humanitární účely.