TEST Fiat Ducato: hodně lidí, hodně nákladu

Zdroj: Jan Čech

Dnes vám představíme automobil, který jsme vám už představovali. Ano, skutečně. Už jednou jste u nás mohli číst test Fiatu Ducato.

Byl to velký autobus pro osm lidí s gigantickým zavazadelníkem, vysokou střechou tak, že se uvnitř dalo stát. Tentokrát... Tentokrát je ten samý automobil. Zbláznili jsme se? Ani ne. Náš test je tak trochu netradiční. Potřebovali jsme odvézt na dlouhou trať spousty lidí a spousty nákladu. Tak proč nevyzkoušet přesně po roce to samé auto, jak se popere s opravdu solidní zátěžovou zkouškou, když má na tachometru už tolik kilometrů, že by si už zasloužilo do bazaru?

Bylo nás šest

Karel Poláček napsal moc pěknou knihu, kde hlavních hrdinů bylo pět. My jsme už trochu odrostlejší a je nás šest. A všech šest je dost prostorově náročných co do výzbroje i výstroje. Takže auto v poslední verzi pro řidičák skupiny B se akorát hodilo. Nemačkali jsme se. Spousty místa ještě zbylo.

ČTĚTE TAKÉ: Původní test Fiatu Ducato

Například v „alkovně“ je tak velký nevyužitý prostor, že by si tam mohl klidně jeden člověk netrpící klaustrofobií mohl vyspat.
Zavazadelník je gigantický. Opravdu velmi příjemně využitelný, ale bohužel má jednu malou nevýhodu. Za třetí řadou sedadel je velký schod, takže dlouhé předměty se tudy nemohou při zemi prostrčit. Všechno jsme ale do vozu naskládali a po výsuvném schůdku (který bohužel občas za jízdy vrže) se nalodili.

Naskákáno už má dost

Pohled do interiéru neodhalil žádné novinky, které by se za ten jeden rok staly. Nic není ohmatáno, nic nikde nechybí ani nepřebývá. Takže nezbývá, než nastartovat motor, abychom poznali auto zblízka. Ano, tak tohle auto má už hodně najeto. Je vidět, že jsme svou žádostí Fiat trochu překvapili a automobil zařazený do flotily oficiální půjčovny Auto Dojáček, nezahálí. Tachometr nám říká, že kdyby už někdo poslal Ducato do autobazaru, ani bychom se nedivili.

Zobrazit všechny fotky (12)

A co na to technika? Motor naskočil napoprvé. Jednoduše, se zachrchlání a s hrubým chladným zvukem, ale postupně utichá. Jde samozřejmě o pořádný pracovní stroj, takže při jízdě je v kabině slyšet, ale výrazně jej překřičí ohromná plechová skříň karoserie, která se kroutí a drnčí. To byla asi největší nevýhoda, kterou jsme za celou cestu zaznamenali. Karoserie lehce povolila a bylo to slyšet.

Motor však táhnul jako ďas. Až jsme byli překvapení, jak skvěle se zajel. Rychlost mu nechyběla a na dálnici jsme dokázali trumfnou i většinu osobáků. I se zrychlením jsme se nepotýkali, takže stačilo šlápnout na plyn a nechali jsme majitele načipovaných oktávií s otevřenou pusou stát u krajnice.

V kruté zimě několika stupňů pod nulou pak přišel test nejtěžší – nastartuješ? Schválně jsme nepustili přídavné vyhřívání. První ťuknutí, když teploměr ukazuje -12 stupňů, a s trochou kovové cimbálovky doprovázené závisláckým kašlem motor naskočil.

Plusy a mínusy

Závěr bude ve znamení sčítání kladů a záporů. Dokážeme si představit i mnoho jiných aut, které převezou víc lidí (Volkswagen Transporter, Opel Vivaro...), a to i v menším provedení, které nebude tolik drnčet. Jenže v něm nepřevezete tolik nákladu. Nebudete mít tolik pohodlí.

Možná řeknete, že bude nižší spotřeba. My jezdili za 9,1 l na 100 km! Takže za kolik myslíte, že bude jezdit osmimístný transporter?

Úplný závěr ale musíme ještě věnovat jednomu faktoru. Přiznáváme, těmto gigantickým vozidlům zvlášť značky s ne zrovna dobrou pověstí, jsme moc nevěřili. Už jsme zažili mnoho aut, které s pár tisícovkami kilometrů na tachometru vypadaly perfektně. Desítky tisíc však už byly vidět a už bychom je raději viděli za plotem autobazaru než na vlastním parkovišti. Naše gigantické Ducato ale takové nebylo. Nikde jsme nenašli nic, co by bylo časem opotřebováno. Plasty, lak, podvozek, motor... Všechno bylo na svém místě a fungovalo. Překvapivě. A proto podle nás dostává za tohle překvapení Fiat Ducato Panorama o jeden stupeň lepší známku.

Typický řidič auta:
Tohle je typické firemní auto pro podniky, které vozí spousty zaměstnanců na dlouhé vzdálenosti. Z Prahy do Brna osm lidí v celkem solidním luxusu s kufrem kam nacouváte se Smartem a to vše se spotřebou pod deset litrů nafty na 100 km...

Klady a zápory:
Velký, prostorný, luxusní, pohodlný vůz s perfektním motorem, který po mnoha desítkách tisíc kilometrech jede čím dál lépe. Výraznější nedostatky vidíme jen v gigantické karoserii, která je tím pádem měkčí a citelně povolila, takže dost vrže.