TEST Land Rover Defender: strojařina na kolech

Už máme dost parádiček, které do terénu nepatří. Už nechceme elektronické legrácky. Teď máme chuť na pořádnou mechaniku.

Když pojedete do terénu, můžete si pořídit různá auta. Od malých SUV, které si na teréňáky jen hrají, přes větší kousky, které si už zabahnit kola mohou až po velké teréňáky, které ve terénu jezdí stejně dobře, jako na silnici. Jenže ani to nás neuspokojí. My chceme něco, co v terénu je lepší než na silnici, kde se nebojíte o nápravičky, platíčky, škrábanečky. Něco, co funguje, táhne, drtí, pracuje. Něco jako Land Rover Defender.

Šedesát let

Nehledejte starší auto, které se v téměř nezměněné podobě velkosériově vyrábí dodnes. Nemá to cenu. Land Rover Defender má svoje kořeny už v roce 1948. A co se za ty roky změnilo? Jen drobnosti. Nová maska, jiné plechy, jiný motor. Ale ten základ je stále stejný. Ohromná hranatá kabina s dlouhou a plochou kapotou posazená na rámu, který by mohl sloužit jako protitanková bariéra. Pod ním je podvozek s nezmeněnou koncepcí – velmi tuhé nápravy, které se asi jen tak nezávislého uložení nedočkají. K tomu stabilizátor, bezprecedentní tlumič řízení, kterým lze přelomit i středně vzrostlý strom a kardan, který by mohl s přehledem tahat náklaďáky.

Zobrazit všechny fotky (9)

Ani uvnitř není nic nového. Sice přístrojová deska je dva roky nová, ale stále má tu samou logiku. Vše je jednoduché, hranaté, placaté, se spoustou kapes a posunuté vlevo. To je asi největší problém defenderu. Vůz, který byl původně stavěn pro pravostranné řízení měl dostatek místa pro pedály, volant i sedadlo. Jenže tady máme volant na druhé straně a motor nedává dost místa pro řízení. Za léta se to nezměnilo. Řidič, volant a pedály tak nejsou v jedné ose, ale postupně se posunují vlevo.

Místa uvnitř moc není. Ramenem se stále dotýkáme středového sloupku a výraznější zhoupnutí na terénním zlomu znamená, že hlavou narazíme do bočního okénka. Pravé koleno pak zápasí s rozměrným středovým tunelem, kde se ukrývá převodovka a rozvodovka.

M-E-CH-A-N-I-K-A

Na tohle auto jsme se těšili už dlouho. Před lety nám prošlo v jiné redakci pod rukama a zanechalo v nás nesmazatelnou stopu. Takže stejná řeka a stejná voda a pořád ty samé pocity. Jen otevřít dveře dálkovým ovladačem znamená, že vzbudíte všechny sousedy v ulici. Bouchnutí zámků a otevírání a zavírání dveří s typickým plechovým zabubnováním všem říká, že zase vyjíždíme. Klíček nastartuje motor. Jde o gigantický agregát o objemu 2,4 litru s moderním vstřikováním paliva, katalyzátorem... Spíš než výkon tady člověka zajímá točivý moment. Jeho 360 N.m je z devadesáti procent k dispozici v rozsahu 2200 až 4350 ot./min. Tedy dostatek, aby se řidič společně s redukční převodovkou vyhrabal s lecjakého srabu.

Zdroj: Jan Čech

A jdeme na to. Na U volič kratší páky redukce sahat zatím nebudeme. Delší páka mechanické převodovky se klepe a drnčí a touží po tom, abychom tam tu jedničku vrazili. Je tam. Pomalu, s neskutečným kovovým lupnutím. Slyšíme úplně, jak zuby zapadly na své místo. Moc dlouho tam ale jednička nevydrží. Jen pár otáček kol a motor už řve jak pominutý. Krátké zpřevodování tak zve k vyšším a vyšším stupňům. Jde to s nimi pomalu. Uši s radostí poslouchají tu ódu na strojařinu. Kdo někdy dělal se starým českým soustruhem, tak ví, jaký zvuk stroj vydá, když se zařadí jiné otáčky. Tady je to podobné. HRRC-BONG-KLAP. A je tam. Kov na kov.

Z cesty!

"Uhněte! Sakra uhněte z cesty, nebo vás smetu! Táhněte někam!“ řveme z přední řady sedadel na auta kolem. Tady se agresivita řidiče mění v něco zcela jiného. Nerozčilujeme se pro neschopnost čepičářů a namachrovanost "načipovaných oktávek“. Prostě se cítíme nadřazeni. Prostě máme radost, že nám auta uhýbají ke krajnici, že pravidla pravé ruky tady neplatí. Všichni nám dávají přednost. Funguje to. Velká karoserie s ložnou plochou vzadu a s plachou vzbuzuje respekt větší než Hummer. „Jeďte si dělat kolečka na parkoviště! Tady na polní cestě s tím trapným Korejcem nemáte co dělat.“ Vaří se nám krev. Ohromná masa plechů se doslova řítí polní cestou k lomu na Karlštejnsku, kde máme domluvené točení videa. Miniaturní SUV nejmenované korejské značky splašeně řadí zpátečku a rychle couvá na polní sjezd. My bychom mohli jednoduše trhnout volantem a hlubokým výkopem projet, ale proč? Máme respekt.

Zdroj: Jan Čech

Bohužel, co bylo domluveno, neplatí. Zkoušíme jiný lom, a pak další... Nic. Při cestě projíždíme napříč zoraným polem, skrz výmoly, přes brod... Nic auto nezastaví. A ještě jsme nevyužili redukci. Není zapotřebí. Pořádné pneumatiky a mechanické převody jedou pořád vpřed. Tvrdě, nekompromisně, bez zaváhání. Slunce už skoro zapadá a my ještě nemáme ani záběr. Vypekli nás. Tak uprostřed polí zastavujeme a prostě točíme. Pro tohle auto je to tu jako letiště. Štěrkovou cestu zvládne jakékoli auto, ale Defender nepozná rozdíl mezi cestou, polem, výkopem, zapuštěnou skruží. Jede. Bez debat, bez výčitek. Do auta usedne i kameraman Jindra Kodíček a chvíli se s ním prohání tam a zpátky. „To je lepší než Matějská,“ zadýchaně konstatuje, když se kolem mihne. Má pravdu. Skáče to a kvílí víc než stará horská dráha v areálu Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. Ale nevadí to. Jede to. Ani kmen stromu položený u remízku auto nezastaví.

„Je to nějaké zadáchané, co?“ Jindra trefil hřebíček na hlavičku. Nejede. Nejen krátké převody, ale hlavně emise. Ty s motorem zacloumaly. Moc se mu nechce a je cítit, že aby se pořádně rozohnil, musí otáčky šplhat nad 3000. A to je na pracovní naf’ták dost. I tak ale i člověk neznalý pochopí, že přidušené chrchlání je hodně dáno EGR ventilem, katalyzátorem a namapováním vstřikování. Dnes motor nesmí hlavně kouřit, jinak je průšvih. Škoda.

Typický řidič auta:
Land Rover Defender si pořídí jen úplný nadšenec pro terénní jízdu nebo firma pro práci. Třeba důlní společnosti, lesníci, stavaři... Perfektní nástroj pro přemístění sebe sama a půl tuny nákladu z místa na místo cestou-necestou.

Klady a zápory:
Je to strojařina. Poctivá. Plechovka na pořádných jeklech. Tuhá, pevná, nekompromisní. Na silnici sice rychle uskočí, úzké pneumatiky už v okamžiku dávají kvílením najevo, že nedrží, ale to co se děje v terénu, chování na silnici vyváží. Škoda jen vyosení řidiče, volantu a pedálů a citelného zadýchávání motoru z důvodů lepšího spalování.