Smrt na přání: nejznámější případy eutanázie

Sebevražda je vždy „horké“ téma. A to i v případě, kdy se jedná o sebevraždu asistovanou – tedy tzv. eutanázii.

Co je to vlastně eutanázie? Označuje se tak usmrcení na žádost – tedy se svolením poškozeného. Toto téma patří mezi největší morální a etické problémy současné doby. Mají lidé právo ukončit svůj život za pomoci někoho jiného? Není to zneužitelné? Ve světě i u nás najdete stovky skupin, které podporují zapáleně legalizaci, anebo přísný zákaz eutanázie. My vás přesvědčovat nechceme, jen vám ukážeme příběhy několika lidí, kteří chtěli ukončit svůj život, ale stát jim v tom bránil.

Smrt u moře
Příběh španělského rybáře Ramóna Sampedra se stal natolik slavným, že o něm dokonce vznikl celovečerní film. Rybář strávil 29 roků na lůžku, zcela bez možnosti se pohybovat – po úrazu přestal v 25 letech téměř úplně ochrnul. Ze života se mu stalo utrpení; ale protože se nemohl hýbat, nebyl schopen spáchat sám sebevraždu. Žádal stát, aby mu povolil asistovanou sebevraždu, prosil, aby směl zemřít a nemusel se už víc trápit. Tvrdil, že sebevražda je právo, které mu stát odpírá. Aby dosáhl svého, najal si advokáta, který to zkoušel nejprve u španělských a později u evropských soudů.

Devětadvacet let dlouhá snaha po smrti se stala známou po celém světě. Nakonec se Sampedrovi podařilo připravit dokonalý plán, jak zemřít. Největším problémem bylo, aby za pomoc s jeho úmrtím nikdo nešel do vězení. Proto rozdělil úkoly spojené s podáním smrtelné dávky kyanidu mezi několik osob. Přesto byla několik dní po Sampedrově smrti obviněna jeho dobrá kamarádka - prý měla na "vraždě" rozhodující podíl. Později ji však policisté museli propustit pro nedostatek důkazů.

Sampedrům příběh se stal slavným především díky filmu Mar Adentro - česky šel do kin jako Hlas moře. Hlavní roli si v něm zahrál skvělý Javier Bardem.

Soudce, jak má být

Kelly Taylorová z Velké Británie se roku 2007 rozhodla zemřít kvůli nesnesitelným a nepotlačitelným bolestem, jimiž trpěla. Ve 30 letech požádala soud, aby jí umožnil lékařům podat jí dostatečně silnou dávku smrtící drogy. "Nechci už trpět. Nemám deprese, netrápím se, ale ta bolest je nesnesitelná," argumentovala před soudci. Mezi tím se snažila přimět lékaře, aby ji připravili o život jinými prostředky. Nejprve chtěla zvýšit dávky utišujících léků natolik, aby upadla do kómatu, později je požádala, aby ji odpojili od přístrojů, které ji zásobují životně důležitými látkami. Odmítli - podle nich se to rovná eutanázii.

Nakonec proces dopadl neuvěřitelně: soudce dokázal Taylorovou přesvědčit, že existují nové metody léčení bolesti a také že by je měla vyzkoušet. Žena proto nakonec svou žádost stáhla. Dnes trpělivě zkouší další a další prostředky proti bolesti, nejlépe se jí osvědčila alternativní léčba.

Nestačila zemřít tak, jak chtěla

Roku 2002 zemřela Diane Prettyová - žena, které vláda odmítla dát možnost důstojně zemřít. Čtyřiatřicetiletá Britka trpěla nevyléčitelnou nemocí a trápily ji velké bolesti. Proto i ona požádala anglický soud, aby jí umožnil zemřít. Chtěla, aby jí smrtící dávku drogy podal její manžel. Ale soudce rozhodl, že neexistuje právo na to zemřít a i v takto pohnutém případě by se ten, kdo by napomohl Diane Prettyové, tedy její manžel, vystavil trestnímu stíhání.

O pár měsíců po vynesení tohoto rozsudku však paní Prettyová zemřela sama v léčebně pro dlouhodobě nemocné. Podle rozsáhlého vyšetřování byla příčina její smrti zcela přirozená, selhaly jí plíce.

Její proces se ukázal ve Velké Británii jako klíčový. Protože se zde soudí podle tzv. zvykového práva, stal se její případ precedentem, podle něhož se soudily všechny další podobné případy...