Radioaktivní pouště: tady vládne SMRT

Naše planeta je posetá místy, kde je radiace tak vysoká, že sem člověk nesmí vstoupit.

Fukušimská tragédie znovu připoutala pozornost k radiaci a jaderným katastrofám. O Černobylu a tragédii v americké jaderné elektrárně Three Mile Island se teď píše skoro pořád. Ale o místech, která zničily armády, se toho už tolik nedozvíte…

Stal jsem se SMRTÍ, ničitelem světů
V 5:30 ráno 16. července 1945 vstoupil svět do jaderné éry. Toho dne byla odpálena první jaderná bomba v dějinách. Jmenovala se The Gadget (Vynález) a explodovala v raketovém testovacím středisku White Sands v Novém Mexiku. Osmnáctikilotunová puma udělala dvanáct kilometrů vysokou „houbu“ a zvuk byl výbuchu byl slyšet 320 kilometrů daleko.

Písek na místě exploze se proměnil na zelené radioaktivní sklo přezdívaný Trinitit. Roku 1952 byl kráter po bombě zasypán a většina Trinitáru odstraněna. Přesto je zde dodnes radiace desetkrát vyšší než je normální. Odvážní turisté se sem mohou podívat – dvakrát ročně je toto místo přístupné veřejnosti.

Kam s ním?
Německo sice nemělo a nemá žádný opravdu zásadní jaderný problém, ale pod povrchem země má na jeden zaděláno. Jmenuje se jaderný odpad. Německo vyrábí elektřinu z jádra už 60. let – proto potřebuje dostatek míst na skladování jaderného odpadu. A to na pořádně dlouhou dobu, konkrétně na 100 tisíc let. OD 60. let 20. století se německý jaderný odpad uskladňoval v bývalém solném dole v Asse.

Před 20. lety však ochrana toho skladiště přestala fungovat. Podle odhadů protijaderných aktivistů do něj každý den pronikne asi 12 tisíc litrů vody, která způsobuje reznutí barelů, v nichž je odpad uložen. Německo v současné době vůbec netuší, co by mělo s problémovým skladištěm udělat. Situaci komplikuje i to, že sudy s radioaktivním materiálem jsou jen tak naházené na sobě, místo, aby byly správně uložené. Radiace v podzemním dole je tak vysoká, že není možné se do nich dostat.

Problém je především v tom, že nikdo neví, co přesně sudy skrývají – 1300 sudů totiž bylo do podzemí uloženo, aniž by si jejich majitel dělal hlavu s nějakou dokumentací. Úložiště naštěstí leží 750 metrů pod zemí, takže radiace ven nepronikne.

Poušť smrti
V průběhu Studené války zkoušely Spojené státy své jaderné pumy v Nevadě. Severozápadně od Las Vegas na testovací střelnici bylo odpáleno neuvěřitelných 119 jaderných pum! A ani to není vše. Po roce 1962, kdy začal platit zákaz pozemního testování atomových zbraní, se testy přesunuly do podzemí.

Po dalších třicet let tady Američané zkoušeli své nejsilnější atomové pumy – odpálili jich přes tisíc. Podzemní oblast je zcela nepřístupná – radiace v jeskynních systémech je zcela vražedná.

Země nikoho
Semipalatinsk v Kazachstánu – o tomto místě jste ještě zřejmě nikdy neslyšeli. Právě zde Sověti provedli většinu svých jaderných test. Nad zemí bylo odpáleno 506 jaderných bomb! Po pádu komunistického impéria se o zamořenou oblast nikdo nestaral, takže nakonec museli zakročit Američané. Ti investovali přes 600 milionů dolarů, aby vyčistili přes 18 tisíc kilometrů země.

Americké ministerstvo obrany dalo dalších 100 milionů dolarů do zabezpečení oblasti; z obav, aby se zbytků radioaktivních materiálů nezmocnili teroristé. Ti by z nich podle CIA byli schopní vyrobit tzv. špinavé bomby. Dodnes je však poušť na mnoha místech natolik radioaktivní, že musí být pokryta dva metry silnými ocelovými deskami.

Radioaktivní Buddha
Roku 1974 vstoupil do “jaderného klubu“ další člen – Indie. 18. května odpálila nedaleko od pákistánské hranice svou první atomovou bombu nazvanou Usmívající se Buddha.

Detonovala jen 107 metrů pod zemí. Roku 1998 proběhlo na stejném místě dalších pět testů jaderných zbraní. Indie dodnes tají, zda nějaká radiace nemohla proniknout na povrch.

Tikající bomba made in NDR
Německo má kromě solných dolů v Asse i další jaderný problém. Na Východě se totiž o atomový odpad nestarali o moc lépe než na kapitalistickém Západě. Skladiště v Morslebenu sice fungovalo relativně dobře, ale po pádu berlínské zdi nastal problém – západní firmy sem začaly (s posvěcením tehdejší ministryně životního prostředí Angely Merkelové) vyvážet vlastní radioaktivní dopad.

Jenže skladiště už tehdy bylo ve velmi špatném stavu; další tuny odpadu jen podtrhly špatnou konstrukci stavby. Dnes hrozí, že se může zhroutit i při slabším zemětřesení. A co ho takhle opravit? Není problém, kdyby mělo Německo k dispozici volné dvě miliardy eur…

Pouštní krysy v noci září
První francouzská atomová bomba se jmenovala Gerboise Bleue – byla pojmenována po pouštní zvířátku podobnému kryse. Test proběhl v alžírském Reagane, sedmdesátikilotunová puma byla silnější než první bomby USA a SSSR dohromady! Po prvním úspěchu následovaly další tři pokusy, také úspěšné. Radiace v poušti ale vzrostla natolik, že se testy musely přesunout pryč, do jižního Tichomoří.

Teprve roku 2010 byly zveřejněny informace, že vojáci, kteří zbraně testovali, dostali obrovské množství záření.Podle deníku Le Parisien armáda úmyslně vystavila záření 300 vojáků. Účelem pokusu bylo studovat, jak lidský organismus reaguje na vysoké dávky radiace. Naprostá většina vojáků zemřela na rakovinu.

Dnes oblast v poušti patří Alžírsku. Podle výzkumu agentury IAEA z roku 2005 je pořád ještě písek radioaktivní – hladina radiace je sice zvýšená jen slabě, ale přesto měřitelně. Alžířané si přesto stěžují, že Francouzi zcela zanedbali jakoukoliv očistu pouště od radioaktivity. V současné době dokonce Alžířané zvažují, že Francii zažalují.