Konference v Postupimi rozhodla o osudu Evropy

Zdroj: oficiální zdroj

V neděli uplynulo 66 let od chvíle, kdy se na zámku v Postupimi sešli americký prezident Harry Truman s britským premiérem Winstonem Churchillem a Josifem V. Stalinem, který zastupoval Sovětský svaz. Politici rozhodovali především o osudu Německa a také o uspořádání Evropy po 2. světové válce.

V poledne 17. července se poprvé setkali Truman se Stalinem. Truman ujistil Stalina, že spolupráce mezi oběma státy bude pokračovat a kurs se po smrti Roosevelta měnit nebude. Stalin na oplátku potvrdil slib z Jalty, že SSSR vstoupí do války s Japonskem. Odpoledne odstartovala vlastní jednání tří zúčastněných stran.

V otázce poválečného uspořádání poraženého Německa se velmoci dohodly na nutnosti denacifikace, demokratizace, demilitarizace a demonopolizace. Německo se však nemělo stát pouze agrárním státem, jak svého času navrhoval americký ministr financí Henry Morgenthau. Truman i Churchill měli zájem především na stabilním Německu.

V otázce správy poražené země se velmoci (dodatečně získala při správě poválečného Německa postavení "velmoci" i Francie) shodly na vytvoření orgánu, kterým se stala Spojenecká kontrolní rada pro Německo. V jejím čele stáli významní spojenečtí velitelé druhé světové války – Dwight Eisenhower, Bernard Montgomery, Lattre de Tassigny a Georgij Žukov. Německo tak mělo být de facto rozděleno do čtyř sfér vlivu vítězných velmocí.

V otázce reparací se dohodl pouze fakt, že SSSR i další mocnosti je budou čerpat ze svých zón. SSSR měl navíc dostat menší část zařízení demontovaných ze zbylých průmyslových podniků západních zón.

Kvůli nezkušenosti Trumana a nového britského premiéra Clementa Attleeho, který zvítězil v parlamentních volbách a převzal koncem července otěže jednání za Churchilla, Stalin získával čím dál tím větší moc. Sovětský svaz získal území na úkor Rumunska (Besarábie a severní Bukovina), Polska (jeho východní hranice měly být na tzv. Curzonově linii), Československa (přišlo o Zakarpatskou Ukrajinu), Finska a Pobaltí (pobaltské státy anektoval již v roce 1940). Kompenzaci za ztracené území získalo pouze Polsko, nová hranice byla vytyčena na Odře a lužické Nise. Muselo se vzdát pouze východopruského přístavu Königsberg (Kaliningrad) ve prospěch SSSR.

Další velký problém, který konference v Postupimi řešila, byl osud německých menšin v Polsku a Československu. Z Polska utíkali Němci již na konci války, na odsunu Němců z tehdejšího Československa se dohodly vítězné velmoci.

Postupimská konference skončila 2. srpna 1945. Duch porozumění z Teheránu i Jalty zmizel. Stalin opanoval de facto celou východní Evropu. Západní mocnosti tehdy neprokázaly schopnost postavit se rázně proti Stalinovým metodám. Celou konferenci historici dnes označují za začátek studené války.

Závěry postupimské dohody:

- Veškeré německé anexe po roce 1937 budou vráceny zpět, Rakousko bude opět odděleno od Německa.
- Pro spojeneckou okupaci Německa byly stanoveny hlavní cíle: demilitarizace, denacifikace, demokratizace a dekartelizace (= program 4D).
- Rozdělení Německa a Rakouska do čtyř okupačních zón (viz okupační zóny Německa a okupační zóny Rakouska).
- Některým státům byly stanoveny nové státní hranice, přičemž např. Československo ztratilo Zakarpatskou Ukrajinu.
- Byl uznán požadavek na odsun Němců zůstávajících mimo německé hranice.
- Okupujícím mocnostem byla přiznána možnost čerpání válečných reparací z vlastních zón (týkalo se hlavně Sovětského svazu).