Naučte se ochutnávat víno

Ochutnávání vína je rituál, který zaměstná vaše oči, nos a ústa. Pokud vínu věnujete trochu času, odměníte tím nejen sebe, ale i vinaře, který se o něj staral.

Někdo do sebe víno prostě nalije, jiný si jej vychutná. Záleží trochu na povaze, trochu na znalostech a samozřejmě i na prostředí, ve kterém víno ochutnáváte a popíjíte. V hospodě, kam většina lidí chodí na pivo, žádné velké ochutnávání nečekejte. Objednáte si dvě deci nebo karafu a něco vám prostě donesou. Ve vinárně, to už je jiná kategorie. Tedy, měla by být…

Proč se vlastně ochutnává?

Od známého vína čekáte nějakou typickou vůni, chuť, barvu, teplotu a věříte, že ve spojení s jídlem budete mít dokonalý zážitek. U neznámého vína si můžete nechat poradit, nebo si prostě objednáte láhev vína, které chcete teprve poznat. Třeba jste o něm někde slyšeli, něco si přečetli, někdo jej doporučil. Proč hledat něco nového? Život také není zcela jednotvárný. A i kdyby byl, je právě nová láhev poznávaného vína zajímavým vybočením ze stereotypu.

ČTĚTE TAKÉ:

PŘEHLED VŠECH ČLÁNKŮ SPECIÁLU VINAŘSTVÍ

DOPŘEJTE SI OBLÍBENÉ VÍNO Z DOVOLENÉ PO CELÝ ROK

BURČÁK KUPUJTE OD VINAŘE NEBO SE MU VYHNĚTE

KAM VYRAZIT O VÍKENDU NA VINOBRANÍ

Ochutnávání vína má mnoho různých forem, ale náš speciál z vás nechce udělat sommeliéry, kteří hovoří o jižních svazích, písčitokamenité půdě a počtu slunečných dnů na viničních tratích. Stačí, když budete znát nejdůležitější rituál ochutnávání, uplatňovaný v restauracích a vinárnách. Tam na něj totiž narazíte nejčastěji.

Číšník donese láhev vína, ukáže vám etiketu, aby bylo hned na začátku jasné, že se jedná přesně o takové víno, které jste si objednali. Pak jej otevře a nalije trochu vína do sklenky. Pokud vám donese víno otevřené (to by se vážně nemělo stát), prostě požádejte o novou lahev.

Důvodem ochutnávky malého množství vína je první kontrola. Víno by mělo mít správnou teplotu (chladnější bílé, teplejší červené), nemá být cítit po korku a mělo by být čisté a průzračné.

Ochutnávka očima, nosem a ústy

Očima zjistíte, zda je víno čisté a průzračné, případně zda neperlí malými bublinkami (hovoříme o běžných vínech, nikoliv o šampaňském a sektu). Známky zakalení a šumivost naznačuje nějaký problém vína, vzniklý při výrobě nebo při skladování. Pokud je vše v pořádku, podívejte se přímo do sklenice a kontrolujte intenzitu barvy. Čím sytější je červená barva, tím mladší víno před sebou máte, případně se jedná o víno z hroznů se silnější slupkou. Červená vína časem mírně zesvětlí, bílá vína naopak tmavnou. Podle barvy tedy můžete určit přibližné stáří vína. Pak odkloňte sklenici od svých očí a kontrolujte barvu uprostřed sklenky a na jejím okraji. Ideální je kontrola proti bílému pozadí (stěna, ubrus, ubrusek). Všechna vína totiž časem pomalu hnědnou a právě na okraji je hnědý tón patrný. U mladého červeného vína místo hnědé barvy narazíte na namodralé nebo červenofialové odstíny. Stará červená vína naproti tomu svou barvu u okraje sklenky ztrácejí. Čím je barva vína lesklejší a čím jemnější je barevné odstupňování, tím lepší víno máte před sebou.

Po kontrole zrakem zapojte do ochutnávání svůj nos. Nejprve poprvé přivoňte ke sklence, pak zakružte sklenicí, aby se víno rozpohybovalo a mohlo dýchat. Poté si znovu přičichněte. Poznáte tak aroma a buket, zjistíte, zda víno voní slabě nebo silně a určitě vám vytanou na mysli názvy vůní, které cítíte. Snažte si je zapamatovat. Až budete ochutnávat stejnou značku vína někde jinde a jindy, může vám paměť napovědět, zda je víno správné, lepší nebo horší. Dobrá vína mají sklon být po čase o něco zajímavější.

A nakonec jsou na řadě vaše ústa. Přiložte sklenku ke rtům, nechte víno téct po jazyku a lehce jej převalujte z jedné strany na druhou. Po vůních, které jste rozpoznali nosem, teď zapojíte chuťové pohárky. Nezapomeňte, že špička jazyka rozeznává sladkost, kořen jazyka hořkost. Na horní části jazyka poznáte kyselost, tváře a patro poznají taniny a při vstupu do hrdla poznáte množství alkoholu v nápoji. Pak polkněte a zamyslete se, zda je vše v pořádku.

Při degustacích se víno většinou vyplivne do nádoby, ale v restauraci to opravdu nedělejte. Stejně nevhodné je s vínem v ústech bublat, kloktat, třást hlavou a koulet očima. Ochutnávka je skutečně rituál, nikoliv komické či kaskadérské číslo.
Co na závěr? Pokud jste spokojeni, prostě kývněte na číšníka, že může nalít ostatním. Pak už jen doufejte, že mají podobnou chuť na stejné víno, jako vy. Případně jsou natolik zdvořilí, že vypijí sklenku a pak si objednají podle svého.

V případě, že se ve víně vůbec nevyznáte, nechte ochutnávku u stolu někomu zkušenějšímu. Ale měli byste si pamatovat, že milovníkům vína chutná něco jiného, než těm, kteří s vínem začínají. Pokud si nehovíte v sebemrskačství suchých a kyselých vín, prostě si řekněte o něco sladšího. Je to lepší, než si do sklenky archivního vína tajně sypat cukr, aby pro vás bylo lépe pitelné.

Nezapomeňte, že spousta lidí se zavázanýma očima a zacpaným nosem nepozná, co vlastně jí či pije. Právě proto je důležité zapojení všech smyslů. Stejně důležitá je kombinace jídla a vína. Některé věci se doplňují, jiné jsou v rovnováze, další mohou chutě znásobit. Nejlepší víno je prý takové, které nám chutná nejvíce právě v tom jednom jediném okamžiku