Vůdčí postava listopadových událostí roku 1989 a bývalý prezident Václav Havel by se dnes dožil šestasedmdesátých narozenin. Exprezident zemřel vloni 18. prosince na své chalupě na Hrádečku.
V listopadu 1989 byl Václav Havel vůdčí osobností politických změn a tváří "sametové revoluce". Jako kandidáta Občanského fóra zvolilo 29. prosince 1989 ještě komunistické Federální shromáždění Havla prvním československým demokratickým prezidentem.
Podruhé byl zvolen prezidentem po prvních svobodných volbách 5. července 1990. Když bylo jasné, že federace se Slovenskem spěje k rozdělení, odstoupil 20. července 1992 ze své funkce a na několik měsíců se z politického života stáhl. Dne 26. ledna 1993 ale zvolila Poslanecká sněmovna Václava Havla prvním prezidentem České republiky.
V prezidentském úřadě byl vnímán kontroverzně, bylo mu vyčítáno velký počet udělených milostí a udělování milostí, které zasáhly do soudních procesů s jeho známými. Havlovu popularitu snížil i sňatek s herečkou Dagmar Veškrnovou, který uzavřel necelý rok po smrti své první ženy Olgy.
Političtí oponenti, např. Václav Klaus, Havlovi vytýkali příliš aktivní zasahování do běžné politiky, především do formování vlády, využívání prezidentského veta a dalších pravomocí.
Zatímco v Česku jeho popularita během doby v prezidentském úřadu klesala, renomé v zahraničí to nijak neovlivnilo. Havel zůstal ikonou boje za svobodu a demokracii. Opakovaně byl navržen na Nobelovu cenu míru.
Václav Havel byl spisovatel a dramatik, poslední prezident Československa a první prezident České republiky. Narodil se 5. 10. 1936 ve známé pražské podnikatelské rodině. Jeho dědeček postavil pražský Palác Lucerna, strýc založil Filmové studio Barrandov. Rodina byla velmi úzce spjata s kulturním a politickým děním Československa ve dvacátých a čtyřicátých letech.
Zlom nastal po komunistickém puči v roce 1948. Václav Havel nesměl po skončení základní školy dál studovat. Nastoupil proto do čtyřletého učebního oboru chemický laborant a zároveň večerně vystudoval gymnázium. Po skončení základní vojenské služby pracoval jako jevištní technik a po částečném uvolnění poměrů mohl dálkově studovat dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU).
V roce 1964 měla premiéru jeho první hra Zahradní slavnost.
Během Pražského jara působil v Klubu nezávislých spisovatelů a Klubu angažovaných nestraníků. S nástupem tzv. normalizace, která následovala po potlačení Pražského jara 1968 vojsky Varšavské smlouvy, musel opustit divadlo.
Vyvrcholením politické aktivity v této době bylo publikování Charty 77. Byl jedním ze zakladatelů této iniciativy a jedním z jejích prvních tří mluvčích. V dubnu 1979 se stal spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Za všechny tyto aktivity byl třikrát uvězněn a strávil v něm pět let.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz