Dojemný příběh sirotků: Jedla jsem trávu a byla vděčná za každé zrníčko rýže

Zdroj: YouTube.com

Zima, hlad a absence lidského dotyku. Dva sirotci, kterým se podařilo uprchnout přes hranice KLDR líčí svůj život na ulici a každodenní boj o život.

Dívka přišla o rodiče, když jí bylo šest měsíců. Rodiče se rozvedli a malou Yoon Hee předali do péče kamarádovi. Podruhé ji její nejbližší opustili v osmi letech. Její náhradní matka jí řekla, že někam musí jít. "Nikdy se nevrátila," řekla Yoon Hee CNN.

Dívka zůstala sama na šedivých ulicích Severní Koreje a každý den se starala o jediné - dožít se rána. V zimě málem umrzla a nohy si přikrývala plastovou láhví. Prosila kolemjdoucí o pomoc, trhala ze země trávu nebo jedla rýži, kterou někdo upustil. "Byla jsem vděčná za každé zrníčko," říká.

"Když mi bylo nejhůře, jedinou věc, kterou jsem chtěla, bylo obětí a utěšení. Takhle jsem si představovala štěstí," vypráví. Pohlazení se jí ale nedostávala ani od její matky. Žila ve stejné čtvrti jako Yoon Hee. "Občas jsem na ní natrefila, ale nikdy si mě nevšímala. Řekla mi, že nemůže uživit ani sebe a nemůže žít se mnou. Ztratila jsem všechnu naději," vzpomíná. 

Myslela jsem, že budu ležet mrtvá podél cesty

Dívka v deseti letech onemocněla tyfusem a dva týdny ležela venku na sněhu. Nikdo jí nenabídl pomoc nebo jídlo. "Byla jsem připravená, že za chvíli zemřu," říká zpětně. Myslela si, že se z ní stane jedno ze zmrzlých těl, které bude ležet podél cesty. Nikdo se neobtěžoval pohřbít neznámého člověka.

Nakonec se jí zželelo jedné z místních žen, která sama měla co dělat, aby uživila vlastní děti. Dala jí do ruky pár mincí a řekla jí: "Musíš přežít!" Yoon Hee získala novou naději, ale v roce 2009 nabraly věci nový směr. Vláda zavedla novou měnu a stará ztratila 99 % své hodnoty. Cena jídla závratně stoupla a v zemi zavládl chaos. "Když jsem otevřela dveře u sousedů, lidi tam leželi mrtví na zemi," popsala.

Tehdy se poprvé pokusila uprchnout do Číny. Třikrát ji chytili a třikrát ji poslali zpět, zavřeli v korejském vězení a mlátili. Ale ona to nevzdala. Počtvrté se jí ujal humanitární pracovník. Nějakou domu zde žila s jeho rodinou, a pak se přestěhovali do Jižní Koreje. Teď nosí upnuté džíny, červenou vestu, nehty si maluje na růžovo a především má konečně rodinu. I když jí je 19 let, lidé jí tipují kvůli jejímu malému vzrůstu o několik let méně. Severokorejské děti jsou o tři až čtyři centimetry menší než jihokorejské, 28 % z nich trpí zakrněním.
 

Související obsah

Ahmed (8) se stal dětským vojákem: Moje rodina je mrtvá, co bych měl dělat?

30. 3. 2013

Usnuli jsme v hale plné transformátorů. Některé děti zabil proud

KLDR vkládá většinu svých financí do armády a pro opuštěné děti peníze nezbývají. Hyuk přišel o matku, když mu bylo šest a otec zemřel v jeho jedenácti letech. Chlapec potom žil se skupinou dalších šesti sirotků. "Je spoustu dětí jako já, které zemřely," vypráví Hyuk Kim a vzpomíná na krutou zimu, kdy děti hledaly teplé místo v hale plné elektrických transformátorů. "Některé děti se jich omylem dotkly, zatímco spaly a zemřely." Hyuk se modlil, aby se ve spánku nepohnul.

Když se sousedům něco ztratilo, okamžitě obvinili skupinu sirotků. "Police nás přivezla na stanici, přivázala nás k židli a mlátili nás. Nebyl tu nikdo, kdo by se nás zastal. Myslel jsem si, že takhle budu žít celý život," dodal.

 

Nakonec ale patří mezi ty šťastnější, kterým se podařilo ze země utéct. Nebylo to z politických důvodů, ale aby našel jídlo. V KLDR žije kolem 28 milionů lidí, z toho 16 milionů má nedostatek jídla. Přechodem přes hranice však nemají děti zdaleka vyhráno. Čínské úřady je často posílají zpět, nebo se dostanou do rukou obchodníků s dětmi. Dívky pak často skončí jako prostitutky, chlapce prodají do rodin, které nemají žádného mužského potomka.