PROFIL KANDIDÁTA: Ing. Andrej Babiš

V Praze za hnutí ANO kandiduje podnikatel Andrej Babiš, který je předsedou hnutí ANO a majitelem největší české soukromé společnosti Agrofert. Ta zaměstnává více než 34 tisíc lidí.

Proč jdu do politiky?

„Z donucení. Už se nemohu dívat na to, kdo a jak tuto zemi řídí. Hlavně chci, aby v Česku chtěly žít a pracovat naše děti. Vždyť jsme tady doma.“

PŘEDSTAVENÍ ANDREJE BABIŠE

• Narodil jsem se v roce 2. 9. 1954 v Bratislavě v úřednické rodině.

• Oba rodiče absolvovali obchodní akademii a byli zaměstnáni v Řempu (řemeslnické potřeby). Otec následně pracoval pro firmu Československá keramika a byl jedním ze zakladatelů zahraničního obchodu na Slovensku.

• V září 1969 jsme vycestovali do Ženevy, kde jsem začal chodit do běžného státního gymnázia za minimální poplatek na školné.

• Ve studiu jsem pokračoval na College Rosseu (byla to státní škola, ne prominentní, jak s oblibou píší česká média).

• V té době v Československu probíhaly politické prověrky a komunistický režim se bál, že většina československých úředníků při OSN v Ženevě emigruje.

• Díky garanci tehdejšího ministra Barčáka to otec ustál a pracoval v Ženevě až do roku 1974.

• Otec po návratu ze Švýcarska pracoval až do odchodu do důchodu v PZO Polytechna.

• Po nuceném návratu ze Ženevy jsem studoval na Gymnáziu Tomášikova v Bratislavě, kde jsem v roce 1974 maturoval.

• Následně jsem byl přijat na obchodní fakultu Vysoké školy ekonomické, směr zahraniční obchod.

• V té době jsem měl dvě priority: stát se delegátem v cizině jako byl můj otec a vydělat si peníze.

• Od patnácti let jsem chodil různě na brigády, roznášel mléko, překládal balíky na bratislavském hlavním nádraží, pracoval na stavbách.

• Dobře jsem se učil a bral prospěchové stipendium. V době prázdnin jsem jezdil za rodiči do Švýcarska, kde jsem pracoval v různých podnicích, maloobchodě, vykládal bavlnu, pracoval v tiskárně a vydělané peníze jsem si šetřil na stavbu domu.

• Věnoval jsem se práci v mezinárodní organizaci studentů AIESEC, kde jsem se později stal jejím prezidentem. Díky tomu jsem měl možnost pracovat na brigádách v zahraničí, dvakrát ve Francii a jednou v Belgii. Vysokou školu ekonomickou jsem skončil s červeným diplomem.

• Po ukončení VŠE jsem měl původně nastoupit do PZO Koospol, ale získal jsem místo v PZO Chemapol Bratislava, kam jsem 1. 11. 1978 nastoupil.

• Mnoho informací v tisku a mnoho útoků na mou osobu se točí kolem dezinformace, že jsem byl agentem StB. Státní bezpečnost taková, kterou znám já, a kterou znají všichni, kteří pracovali v podnicích zahraničního obchodu, hlídala ekonomické zájmy Československa. V PZO fungovala přesná pravidla: každý styk s cizincem bylo nutno hlásit, sepsat zápis; stejné to bylo se zahraničními služebními cestami. Do podniku chodil oficiální pracovník StB a kolem něj fungovalo množství jiných, kteří byli utajeni.

• Moje matka byla motorem naší rodiny a celý život bojovala za to, aby její děti v životě uspěly. Nechala se proto dokonce zaměstnat v Ústavu marxismu-leninismu a docílila toho, že mě vzali do KSS. Mým hlavním cílem, jak jsem zmínil, bylo vycestovat, a měl jsem výhodu v tom, že Petrimex nakupoval fosfáty ve francouzsky mluvících zemích jako Maroko, Alžír, ale také z Egypta, Jordánska a Sýrie. Mnoho lidí francouzsky neumělo, takže jsem se stal kádrovou rezervou na vycestování buď do Maroka, Alžíru nebo Tunisu. Po osmi letech čekání se mi splnil sen a na podzim 1985 jsem byl vyslán jako delegát Petrimexu do Maroka, kde jsem zastupoval asi patnáct podniků zahraničního obchodu.

• Zastupoval jsem Lignu, Motokov, Koospol, Chemapol a další PZO. Prodával jsem řezivo, pneumatiky, pračky, kancelářské potřeby, ale hlavně jsem nakupoval fosfáty - hlavní marocké bohatství.

• V Maroku jsme pracovali dopoledne a odpoledne, v době oběda byla pauza, takže jsem vodil dceru do tenisového klubu. Stala se dvoj nebo trojnásobnou mistryní Maroka a díky tomu jsme poznali zemi a taky jsem získal výborné kontakty.

• V Maroku jsem byl i v době sametové revoluce a ani jsme pořádně nevěděli, co se dělo u nás doma. Chtěl jsem v této zemi zůstat natrvalo. Můj mandát se chýlil ke konci a já jsem dostal lukrativní nabídku pracovat pro jednu bohatou marockou rodinu. Ale na žádost svého bývalého šéfa, který mi kdysi pomohl a byl jakýmsi mým ochráncem, jsem se vrátil do Československa.

• Vrátil jsem se v r. 1991 do PZO Petrimex, kde jsem se stal ředitelem obchodní skupiny 32, jež dovážela veškeré suroviny na hnojiva, která následně vyvážela.

• V r. 1992, když bylo jasné, že se pánové Klaus a Mečiar domluvili na rozdělení Československa, jsem na poradě vedení řekl, že musíme udělat v Praze kancelář a následně firmu, protože budou dva oddělené státy a byznys v Čechách by se měl dělat přes českou firmu.

• Agrofert, jehož název jsem vymyslel a znamená AGRO a FERT (fertilisers - hnojiva), vznikl 25. 1. 1993, to znamená tři týdny po rozdělení Československa.

• Agrofert není produkt kupónové privatizace ani produkt české cesty privatizace na základě úvěru IPB. Agrofert byl budován systematicky a je výsledkem práce hlavně českých a některých slovenských manažerů, je to firma, která je registrována v Čechách a platí ročně stovky miliónů daní z příjmu právnických osob.

• V roce 2011 jsem založil nejdříve občanské sdružení, pak politické hnutí ANO 2011, které vedu v Praze do voleb do Poslanecké sněmovny.