Slovensku hrozí vojenský puč! Vysloužilci se už připravují

Šéf spolku Asociace slovenských vojáků Jozef Žarnovčian tvrdí, že demokracie je mrtvá ideologie. Na veřejnosti mluvil i o možnosti vojenského puče. Jeho slova nebere na lehkou váhu odborník na extremismus Radovan Bránik. Podle něj jde o nejvážnější bezpečnostní hrozbu pro Slovensko.

Odborník na extremismus Radovan Bránik v rozhovoru pro TV Markíza a web tvnoviny.sk tvrdí, že členové Asociace slovenských vojáků nejen že umí používat zbraně, ale mají kontakty i na armádu a disponují množstvím informací podléhajících státnímu tajemství.

Odborník na extremismus se dotkl i jiných politických či polovojenských spolků, které v podstatě spojuje odpor k NATO a EU. Druhým dechem dodává, že podobná nebo horší situace je i v okolních zemích. Na rozdíl od nich však Slovensko podle jeho slov stále spí.

Problematice extremismu se věnujete už několik let. Kolik organizovaných skupin momentálně evidujete na Slovensku?
Evidence je primárně věcí státních orgánů, které se tomu věnují. Zcela definovat počet těchto subjektů je skoro nemožné, protože mnoho z nich nemají formální strukturu a nejsou registrovány.

Kolik lidí se v nich sdružuje?
Hovoříme-li o tvrdém jádru, tak můžeme hovořit o tisících osob a k tomu se nabalují ještě různí sympatizanti.

Související obsah

Kotlebovi se nelíbilo divadelní představení, v půlce ho zrušil!

16. 3. 2016

Některá extremistická hnutí se věnují politické činnosti, jiná se zaměřila na vojenský výcvik. Podívejme se spíše na ty politické. Podle vašich slov je Marián Kotleba mezi extremisty považován za Jidáše. Proč?
Uvnitř těchto struktur již bylo dříve jasné, že Mariana Kotlebu berou s velkou rezervou. Jeho mateřská organizace Slovenská pospolitost se od něj například velmi ostře distancuje a považuje ho za Jidáše a zrádce. (Kotlebova) ĽSNS před volbami slíbila voličům, že vrátí peníze přidělené ze státního rozpočtu, nestalo se tak. Poslanci z této strany deklarovali, že budou v tvrdé opozici proti vládě, ale v případě některých kauz vládní koalice jí naopak pomohli a například v případě volby do VÚC pomohla koalice pro změnu extremistům.

Toto velmi citlivě vnímají i lidé uvnitř extremistické scény, kteří se snaží vytvořit proti Marianovi Kotlebovi alternativu. Navíc ho považují za člověka, který je vydíratelný, nedodržuje slovo a je schopen nepřijatelného kompromisu se státní mocí.

Kdo je pro extremisty tedy skutečný lídr?
Náhradníků je několik. Co se týče politických ambicí, tak je zde Slovenské hnutí obrody (SHO) na čele s Robertem Svecem. Má velmi zručně promyšlenou personální politiku a strategické plánování. Na rozdíl od Kotleby, který kromě Milana Uhríka nesnese vedle sebe nikoho, kdo by byl trochu nadanější, SHO se opírá o vzdělané lidi. Ještě dva, či tři týdny před parlamentními volbami jste nenašli solidní agenturu, která by připustila, že se Kotleba může dostat do parlamentu. Ukázalo se, že to byl kardinální omyl. Podceňování SHO za jistých okolností může být další chybou, kterou občanská společnost může udělat.

Co chystají polovojenské organizace? Rozhovor pokračuje na další straně:

Pojďme k polovojenským organizacím. Vy jste na svém blogu přinesl první rozhovory s šéfem Slovenských branců Petrem Svrčkem, nebo Martinem Keprtem, který bojoval na Ukrajině na straně separatistů. Stále jste s nimi v kontaktu?

S Martinem sporadicky ano. Se Slovenskými branci jsem v kontaktu už déle nebyl. Myslím, že v dnešní podobě na extremistické scéně představují spodní hranici společenské nebezpečnosti. Samotní branci si zřejmě uvědomili, že vše má své hranice, protože se zbavili největších darebáků a svým způsobem se umírnili. Samozřejmě, jen na poměry scény, na níž působí.

Kdo je tedy v současnosti největším bezpečnostním rizikem?

Je tam určitá škála. Ve středu bezpečnostního rizika je například Vzdor Kysuce, který má ambici ovlivňovat moc a dostávat se do policejních složek, nebo do složek ozbrojených sil. Jde však o relativní malou skupinu lidí, až na výjimky zvenčí bezpečnostního systému.

V roce 2015 se však opět oživila dlouhodobě nefunkční Asociace slovenských vojáků (ASV). Nebezpečnou ji dělá to, že její jádro z velké části tvoří množství profesionálních vojáků v záloze. Tedy stát je vzdělal, dal jim vojenskou přípravu a dodnes jim platí výsluhové důchody.

Související obsah

01:55

Na východě Ukrajiny opět zuří boje, situace se zhoršuje!

1. 2. 2017

Na rozdíl od většiny apolitických sdružení, které řeší hlavně praktické otázky týkající se života vysloužilců, mají příslušníci ASV vysloveně politické ambice, část z nich přitom představuje skutečný extrém.

Navíc i nemalá část Slovenské veteránů se přiklání k ruským zájmům a projevuje obrovský odpor vůči NATO a prozápadní orientaci Slovenska. ASV tedy aktuálně patří na zmíněné škále bezpečnostního rizika na nejvyšší příčky.

Co je záměrem této organizace?

Novinkou je, že se své záměry nesnaží ani skrývat, neboť organizace podobného druhu se obvykle obávají reakce orgánů moci a své skutečné záměry tají, či zamlžují. ASV se i díky nezkrotnému exhibicionismu svého předsedy Žarnovičana naopak okatě snaží provokovat orgány činné v trestním řízení. Zatím jim to zdánlivě překvapivě vychází.

ASV přitom už dva roky velmi intenzivně projevuje prudký nesouhlas s naším členstvím v NATO, EU a prozápadní orientací země. Jejich agresivita se vystupňovala až tak, že před pár dny Žarnovičan podal podnět na přezkoumání činnosti vrcholných představitelů ministerstva obrany. Důvodem má být údajná vlastizrada, ohrožení existence národa v souvislosti s vysláním vojáků do Lotyšska a to si už zaslouží nejvyšší pozornost.
Zvlášť, když se jim daří získávat na svou stranu stále více nejen vysloužilců, ale i aktivních příslušníků Ozbrojených sil SR, protože ve své komunikaci umně mísí oprávněnou kritiku řady nedostatků a přehmatů souvisejících s politickými nominacemi během několika vlád s útoky na samotnou podstatu státního zřízení.

Žarnovičan v roce 2015 označil například demokracii za mrtvou ideologii, nejnověji dává ultimáta vládě. Vyhrožuje jejím nahrazením jakousi vládou odolnou proti zájmům takzvaného vojenskoprûmyslového komplexu USA, což je rétorika Rudého práva z dob studené války.

V zásadě oznámil veřejnosti, že když nebude po jeho, uskuteční se vojenský puč. Komické je, že Žarnovičan začal nedávno používat přídomek "de Sarnia", povyšující některého z jeho dávných předků do šlechtického stavu. Ale malicherné prvky jeho povahy nutící ho používat dávno zrušené tituly by neměly odvést pozornost od podstaty věci.

Přijde slovenský Majdan? Rozhovor pokračuje na další straně:

Uměly by se v extrémním případě zmíněné organizace zformovat, vzít zbraně a vyjít do ulic?

Když jsem byl v Bosně a Hercegovině, na Ukrajině, Srbsku, Kosovu, tak lidé bez ohledu na to, na které straně konfliktu se ocitli, opakovali, že ještě den před prvním výstřelem si něco podobné neuměli ani představit. Takže optimismus, že na Slovensku se nemůže nic takového stát nesdílím.

Nemyslím si však, že něco aktuálně hrozí v horizontu týdnů, či měsíců. Pokud se však v dohledné době nenajde v současné vládě, nebo nějaké její normální demokratické alternativě dostatek empatie, soucitu a porozumění pro potřeby sociálně vyloučených lidí, pokud se nevzpamatuje korupční mafie parazitující na eurofondech a veřejných penězích, tak se nedá zcela vyloučit, že může dojít k nepokojům a násilnému řešení. Nelze donekonečna skákat lidem po hlavách, aniž by přišla reakce. Kotleba, Žarnovičan a jim podobní nejsou zdrojem problémů této společnosti. Oni jsou jejich následkem.

Jak je to na Slovensku s černým trhem se zbraněmi? Dokázali by se tito lidé dostat k reálným zbraním?

Slovensko bylo dlouhá léta zásobárnou nelegálních zbraní i pro okolní země. Měli jsme po zrušení Varšavské smlouvy množství zbraní, které v moderní armádě už neměly místo. Stát je buď prodával do zahraničí a přes třetí země se dostaly do ohnisek konfliktů, nebo je nedostatečně znehodnotil a poměrně snadno se daly uvést do původního stavu. Roky se prodávaly na občanské průkazy v army shopech. Hovoříme potenciálně o desítkách tisíců funkčních automatických zbraní schopných střílet dávkou. Toto je již léta nejoblíbenější způsob vyzbrojování se paramilitárnych sdružení u nás.

Související obsah

Proruští bojovníci postavili dělo vedle hřiště. Lidé je šli vyhodit

5. 2. 2017

Násobně větším problémem jsou ale lidé z Asociace slovenských vojáků, kteří nejen že umí tyto zbraně i účinně používat, ale ze své armádní činnosti vědí, kde jsou muniční sklady, znají operační a taktické plány a mají množství informací, podléhajících státnímu tajemství. Mají také mezi aktivními příslušníky armády množství přátel, kteří je kdysi učili bojovat.

Přitom je třeba připomenout, že hlavně v nižších úrovních policie nebo armády je mnoho podporovatelů extremismu. Podle konzervativních odhadů jde o 15 až 20 procent lidí.

Je stát schopen účinně kontrolovat soukromé zbrojařské firmy i v případě velkých nepokojů, jako byl například Majdan na Ukrajině?

Těžko se odpovídá na hypotetickou otázku, ale logika věci říká, nač riskovat nelegální výrobu nových zbraní v případě, že existují sklady plné sice starších, ale často prakticky nepoužitých? Stačí mít klíče od těch správných dveří, nebo znát někoho, kdo je má.

Co čeká střední Evropu? Rozhovor pokračuje na další straně: 

Extremismus není problém jen Slovenska. Spolupracují navzájem jednotlivé extremistické skupiny napříč hranicemi?

Česká a slovenská extremistická scéna má dlouholeté kontakty. Mezi Slovenském a Maďarskem byla v minulosti velmi napjatá situace, když například bývalý předseda SNS Ján Slota vykřikoval, jak půjdeme na tancích do Budapešti. Dnes to tak není. Slovenské a maďarské extremistické organizace spolupracují.

Extremistická scéna v Evropě a hlavně ve V4 je ve většině orientována na Rusko a protizápadně, přičemž se kromě nepřímé podpory občas podaří detekovat i přímé důkazy. V případě ĽSNS to bude mít v dohledné době i podobu odhalení o přímé finanční a personální pomoci Ruska u ostatních parlamentních volbách. Volbami však podpora neskončila.
Rusko si v každé zemi, která ho zajímá, umí vytipovat spolupracovníky a organizace, které mohou narušovat stabilitu. Rusko si je vědomo své slabé pozice, katastrofálního stavu ekonomiky závislé na exportu ropy a plynu a jeho jedinou cestou je oslabení EU.

Extremistické organizace, které jsou podle vás podporovány Ruskem, hlásají odchod z EU. Mají i záložní plán, kdyby se EU rozpadlo? 

Mají jich několik. Začátkem 20. století představil polský generál Piłsudski plán Medzimoria, který počítal s tím, že dojde ke sblížení zemí mezi Baltským, Středozemním a Černým mořem. Rusové před časem tento plán uvedli do stavu připravenosti a má být jakousi alternativou po případném rozpadu EU. V praxi by to znamenalo, že Slovensko, Česko, Polsko, Maďarsko, Ukrajina a další země by vytvořily unii, která by se vzdálila od Západu a spadla by opět pod ruskou sféru vlivu. Projekt je přitom na první pohled jakoby aktivitou mimo ruského vlivu, či dokonce navozuje dojem, že Rusko obchází. Jeho podstatou a cílem je však odtržení několika států od EU.

To, co tvrdíte, nezní velmi dobře. Jak to celé může nakonec skončit?

Jsem pesimista. Máme tu nejnovější téma západní Ukrajiny a Polska, kde Jaroslaw Kaczyński hovoří o územních nárocích a historických křivdách a citelně roste napětí. Maďarsko už dnes ani náhodou nemůžeme označit za liberální demokracii. Takže už jen toto je za čárou toho, co je pro EU standardem. Slovensko ale stále spí a tváří se, že je vše v pořádku.