Strach z výšek, malých prostorů, potkanů nebo pavouků je docela běžný. Lidé se ale bojí i toho, co by jiné ani ve snu nenapadlo. Existuje třeba fobie z papeže, ale i z čísla 666 nebo sebe samotného.
Bojíte se papeže? Připadá vám to nemožné? Pak vězte, že lidí, kteří by před římským biskupem vzali nohy na ramena, není úplně málo. Přinášíme desítku nejzvláštnějších fobií, které skutečně nejsou smyšlené.
Domatofobie je strach z trávení času v bytě či domě. Stupňuje se, když je člověk v příbytku dlouhou dobu sám. Lidé trpící touto fobií mají velké problémy s bydlením, patrně nejvhodnějším řešením je pro ně život na zahradě.
Lidé, které sužuje papafobie, by se měli začátkem září vyhnout obloukem Slovensku, kam na čtyři dny přijede papež František. Strach je pohltí vždy, když vidí jakéhokoliv papeže, něco o něm čtou nebo poslouchají. Po nástupu Františka to nemají jednoduché, protože je tento náměstek Kristův pro svoje liberálnější postoje velice populární, a tak ho vídají častěji než jeho předchůdce.
Kdo se panicky bojí rákosky nebo kouzelnické hůlky, téměř jistě trpí rabdofobií. Přestože spolu tyto dvě věci na první pohled vůbec nesouvisejí, odborníci je řadí k sobě. Zatímco rákoska souvisí se strachem z bití, obavy z kouzelnické hůlky, která v reálném světě neexistuje, v lidech prý vyvolávají knihy, filmy či seriály z čarodějnického prostředí.
Chorobný strach z poykání se jmenuje fagofobie. Je velice vzácná a často se mylně spojuje se strachem z udušení. Fagobofik ale neřeší, co se stane po polknutí, utrpení pro něj představuje samotný proces polknutí čehokoliv kromě tekutin. Spolknout prášek je takřka nemyslitelné, velký problém má i s jídlem, často ho trápí také nebezpečně nízká váha.
Nomofobie je úzkostná porucha, která se týká lidí závislých na svém mobilním telefonu. Mají panickou hrůzu ze ztráty signálu, vybití baterky nebo situace, kdy svůj telefon někde zapomenou nebo rovnou ztratí. Nomofobiků přibývá zejména v posledních deseti letech spolu se vzestupem smartphonů a pronikání dalších různých chytrých zařízení do všech sfér života.
Kdo má hrůzu z toho, že se z něj může stát zločinec, má s největší pravděpodobností dyspsychofobii. Ta může vyvolávat také strach ze zešílení.
Autofobie člověku způsobuje panickou hrůzu ze sebe samotného, když přijde do společnosti jiných lidí. Jakmile zůstane osamělý, začne mít nesnesitelné pocity. Musí to být extrémně obtížné, protože sám sebe se autofobik jen tak nezbaví.
Lidé trpící hippopotomonstrosesquippedaliofobií, tedy strachem z dlouhých slov nebo dlouhého shluku písmen, musejí mít strach i ze samotného názvu své fobie. A z nejneobhospodařovávatelnějších usedlostí by neměl obavy jenom proto, že se o ně nikdo nechce starat.
Opravdového zombie sice lidé se zombiefobií na ulici nepotkají, mohou ale natrefit na lidi, kteří se za ně přestrojují. Jejich strach se často setkává s výsměchem, je ale opravdový. Nesnesou ani pohled na fotky či obrázky se zombie tematikou.
Automatonofobie je strach nejenom z loutek, ale z čehokoliv, co má napodobovat lidskou bytost. Člověk, který s touto fobií žije, má problém dívat se do výloh obchodů s oblečením, rozhodně ho nepotkáte v loutkovém divadle. Znepokojí ho také robot s vizáží a chováním člověka.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz