Co se stane se Zemí při zániku Slunce: Vědci přišli s překvapivým scénářem

Ilustrační fotografie | Zdroj: Profimedia

Martin Švec

20. 7. 2026, 05:55

Země by mohla přežít závěrečnou fázi života Slunce, přestože odborníci dosud předpokládali, že naši planetu tato hvězda pohltí, až se bude rozpínat na stonásobek své současné velikosti. K přehodnocení osudu Země dovedly astronomy nejnovější modely hvězdné evoluce.

Nová studie astronomů založená na nejnovějších modelech popisuje scénář pro planetu Zemi, až se Slunce začne v důsledku ztráty vodíku v jádru rozpínat. Dosud se mělo za to, že Zemi pohltí sluneční termonukleární peklo. Podle odborníků však bude Slunce ve své závěrečné fázi života ztrácet i hmotnost v důsledku úbytku hmoty a tím ztratí gravitační sílu, což by mohlo Zemi umožnit pohyb na jinou oběžnou dráhu, píše web Live Science.  

„Osud Země závisí na křehké rovnováze mezi přibližováním planety ke Slunci vlivem zvýšené slapové síly a slábnutím gravitační síly Slunce kvůli úbytku hmoty. Pokud budou dominovat slapové interakce, Země bude pohlcena. Pokud bude ztráta hmoty Slunce silnější, planeta unikne na širší oběžnou dráhu,“ vysvětlil hlavní autor studie Mats Esseldeurs.

Slunce má vyčerpat zásoby vodíku přibližně za pět miliard let a začne slučovat vodík ve svých vnějších vrstvách, což způsobí jeho enormní rozpínání. Nejprve se stane rudým obrem a nakonec bílou tečkou. Simulace naznačují, že zatímco Země by mohla svému zničení uniknout na bezpečnou oběžnou dráhu, tak Merkur a Venuše nemine pekelný osud.

Související obsah

01:35

Česko zažije výjimečné zatmění Slunce. Astronomové určili, kde ho nejlépe uvidíte

3. 3. 2026 Redakce TN.cz R. TN.CZ

Předchozí studie přinesly odlišné výsledky, protože používaly různé předpoklady o úbytku sluneční hmoty, slapových silách a planetárních vztazích ve vnitřní Sluneční soustavě.

​Aby vědci lépe porozuměli budoucnosti Sluneční soustavy, analyzovali umírající hvězdu L2 Puppis, která je asi 200 světelných let daleko. Ta ztrácí hmotnost rychlým tempem a je obklopena diskem prachu, o kterém se předpokládá, že hostí obří planetu. Na základě těchto pozorování a nových modelů vědci odhadují, že Země by mohla přežít, kdyby se pohybovala mírně za maximální poloměr rozpínajícího se Slunce. Stále však přetrvávají nejistoty.

„Největší neznámou už nejsou výpočty přílivu a odlivu, ale to, kolik hmoty Slunce v budoucnu ztratí,“ řekl Esseldeurs. Budoucí pozorování, včetně těch, která provede vesmírný dalekohled Plato Evropské kosmické agentury, jehož start je plánován na příští rok, by mohla poskytnout jasnější odpovědi na konečný osud Země. 

Astronomové zachytili zrod planetární soustavy. Jedná se o přelomový okamžik (7/2026):