Nová meteorologická družice

Nedávno byla vypuštěna na oběžnou dráhu meteorologická družice nové generace MetOp. Její přístroje budou měřit teplotu, vlhkost vzduchu, sílu větru, teplotu moří a oceánů i sílu ozonové vrstvy. Její význam bude především v prodloužení přesnější předpovědi počasí na 5 dnů a také pro přesnější údaje vystihující změnu klimatu.

 Nová družice se pohybuje ve výšce 820 kilometrů nad Zemí a její oběžnice vede nad oběma póly, oblet trvá 100 minut. Data budou poskytována také České republice, která je od roku 1994 přidruženým členem Evropské organizace pro využívání meteorologických družic (Eumetsat).

Meteorologické družice mají na svých palubách přístroje s malou prostorovou rozlišovací schopností, na druhé straně ale umožňují získat snímky v globálním měřítku při velmi vysokém časovém rozlišení.
První experimentální družice, na jejíž palubě byly přístroje pro zaznamenávání oblačnosti, se jmenovala VANGUARD 2 a byla vypuštěna v roce 1959. První meteorologický satelit v pravém slova smyslu ale byla americká družice TIROS 1 uvedená na oběžnou dráhu kolem Země v roce 1960. Tehdy byl poprvé pořízen první snímek oblačných systémů pro potřeby meteorologie.
Z celosvětového měřítka patří mezi nejvýznamnější řady amerických satelitů satelity řady METEOSAT provozované západoevropskou mezivládní agenturou EUMETSAT a jejíž snímky lze vidět při předpovědi počasí v televizi každý den. Nejznámější z amerických satelitů je řada NOAA provozovaná Národní agenturou pro výzkum oceánu a atmosféry. Jejich výhodou je především to, že družice přelétá určitou zeměpisnou šířkou vždy ve stejném místním čase. Satelity řady GOES, také americké, se nacházejí v relativně neměnné pozici nad rovníkem ve výšce okolo 36 000 km. Systém DMSP představuje součást amerického vojenského letectva a jeho meteorologické služby.