V parku je jen těžko přehlédnete. Elegantní štíhlé tělo, inteligentní pohled a hlavně zcela výjimečné zbarvení připomínající levharta v černobílém. Díky svému neobyčejnému zjevu, ale i přátelské povaze je dnes dalmatin jedním z nejpopulárnějších psích plemen. Není divu, že právě jim Walt Disney připsal hlavní role ve svém animovaném a později i hraném filmu 101 dalmatinů. Na Nově pak můžete tyto strakaté miláčky vidět na Štědrý den v jeho volném pokračování!
Dodnes není úplně jasné, odkud vlastně plemeno dalmatinů pochází. Někteří odborníci tvrdí, že má svůj původ v severní Indii a že do Evropy tito psi přišli ve středověku společně s kočovnými Romy, kteří postupovali přes Dalmácii v bývalé Jugoslávii. To by vysvětlovalo i vznik jména této nevšední psí rasy. Jiní odborníci ovšem hledají její původ v Egyptě nebo v Řecku. S jistotou víme pouze to, že už v devatenáctém století byli dalmatini v Evropě dobře známí a zvláštní oblibě se těšili především ve Velké Británii. K tomu bezesporu přispělo jejich efektní zbarvení, protože sloužili nejen jako nádherná dekorace na královském dvoře, ale údajně běhali i vedle kočárů tažených koňmi, aby odvrátili pozornost lapků. Proto byli v Anglii dalmatini dlouhou dobu známí jako tzv. coach-dogs, tedy kočároví psi. Postupem času se stali tradiční součástí slavnostních průvodů šlechty a společně s tím, jak se rychle rozšiřovali po celé Evropě, se měnilo i jejich pojmenování. Říkalo se jim například „turečtí psi", „italští psi", „francouzští psi", nebo dokonce „ruští psi". Ale byli to právě Angličané, kteří jim dali jejich současné jméno.
Lovec, nebo společník?
Stejně jako visí otazník nad historií této psí rasy, lámali si dlouho odborníci hlavu i s jejím zařazením. Původně byl totiž dalmatin, kvůli velké oblibě ve společenských kruzích, řazen do skupiny plemen společenských. Ale už při prvním pohledu je jasné, že svou stavbou těla připomíná spíše ohaře. Navíc se u něj prokázal vrozený lovecký pud, neobyčejné čichové schopnosti a také vynikající fyzická výdrž, díky níž jsou tito psi téměř neunavitelní. Mezinárodní kynologická federace nakonec došla k názoru, že svými vlastnostmi odpovídají spíše plemenům loveckým, a tak je tam v roce 1994 také oficiálně přeřadila.
Kde se vzaly černé tečky?
I když je přesný původ dalmatinů nejasný, prokázalo se, že pravděpodobně pocházejí z krajin s teplým podnebím. Právě v tomhle prostředí se také zřejmě vyvinulo jejich nejnápadnější poznávací znamení - exotické černé tečky na bílém podkladu. Jako jedno z mála psích plemen se tak můžou chlubit tím, že jejich zjev vytvořila sama příroda. Jejich přirozeným prostředím kdysi byly tropické oblasti porostlé palmami a jinými vysokými dřevinami, kde je charakteristická hra ostrých světel a stínů. A chce-li být přece predátor na lovu úspěšný, musí ho příroda vybavit odpovídajícím maskováním - podobně, jako to udělala například v případě tygrů, levhartů nebo zeber. Dnes sice už dalmatin není šelmou lovící ve volné přírodě, ale toto zbarvení mu zůstalo a bývá všeobecně považováno za velmi elegantní. Narozdíl od levharta své skvrny ale mění! Jeho štěňata se rodí bílá a postupem času se u nich objevují nezřetelné našedlé skvrnky, které v dospělosti přecházejí ve výrazné černé plošky. Málokdo však asi ví, že ještě na konci devatenáctého století se běžně vyskytoval i dalmatin tříbarevný, který měl v kožichu kromě černých skvrn i skvrny „plavé" - tedy světle béžové.
Od přírody bavičem
Zkušení chovatelé dalmatinů jistě potvrdí, že toto plemeno má několik zvláštností, z nichž některé pro ně bohužel nejsou zrovna výhodou. Například někdy mívají sklony k hluchotě, která se často u bíle zabarvených psů objevuje, protože má spojitost s jejich genetickým založením. Specifické je také jejich posuzování při výstavách. Kromě vyvážené stavby těla se mimo jiné kladou zvláštní požadavky na jejich grošované zabarvení. Tečky mohou mít různé velikosti, ale všeobecně platí, že čím méně se překrývají, tím lépe. Při výstavách sice panují přísná pravidla, ale v běžném životě si chovatelé tyto psy cení nejen kvůli vzhledu, ale hlavně kvůli jejich výjimečně přátelské a bezproblémové povaze, kterou jsou právě tito psi proslulí. Jsou nesmírně živí, extrovertní a neobyčejně hraví i v dospělém věku. Kromě toho bývají také velmi temperamentní, což například při výcviku může působit jisté problémy, protože většina z nich nesnáší dril a výcvik je tak lepší provádět metodou hry. Místo na cvičiště je ale lepší vzít dalmatina do větší společnosti přátel. Tento pes je totiž velmi rád středem pozornosti a nezapře v sobě vrozené komediantské sklony. Koneckonců, o tom se přesvědčil snad každý, kdo se s touto neobyčejnou psí rasou někdy setkal - ať už v životě, nebo na filmovém plátně.
Nenechte si ujít skvělou rodinnou komedii 102 dalmatinů s Glenn Close a Gérardem Depardieuem v hlavních rolích! Uvidíte ji na Štědrý večer v 18.45 na Nově!
Sledujte Televizní noviny ve full HD a bez reklam na Voyo.cz
