O šéfovi publicistiky a moderátorovi Střepin Stanislavu Brunclíkovi se ví, že se v červnu oženil se svou kolegyní, půvabnou reportérkou Lucií Alexovou. V našem videu se moderátor rozpovídal více o sobě a prozradil například, na čem se shodne se svým synem.
Co na sebe prozradil Stanislav Brunclík?
Kdy a kde jsem se narodil: Narodil jsem se 14.července 1972 v Českých Budějovicích
Co jsem se rozhodl studovat: To je trochu složitější u mě. Já vlastně nikdy neměl ucelenou představu co bych tak nějak chtěl dělat a tím pádem ani co bych měl studovat. Nakonec mě coby nezletilce přihlásila maminka na zdravotnickou školu, abych se později stal lékařem. Poměrně brzy se však ukázalo, že pravděpodobně nebudu studijní typ a tak to s tím lékařem nevyšlo.
Kam mě vítr zavál po studiích: Já měl nejen v tomto ohledu v životě štěstí. Řízením osudu jsem se dostal do někdejšího vojenského Výzkumného ústavu hygieny epidemiologie a mikrobiologie. Tam jsem na parazitologickém oddělení poznal kolektiv až neuvěřitelně slušných a milých lidí. Za všechny (ostatní prominou) bych jmenoval RNDr. Antonína Valkouna, který mě vždy zahanbí svým čistým přístupem k životu a na druhé straně povzbudí k vědomí, že dobrý člověk ještě žije. Tam jsem vydržel přibližně dva roky a někdy na sklonku roku 1993 (tuším) mě další šťastná náhoda zavála do zpravodajského kolektivu druhého programu České televize, odkud se potom docela slušně rozběhla moje televizní kariéra.
A zase jsem měl štěstí na lidi. Barbora Tachecí, Milan Šíma, Ota Černý, Honza Martínek, Martin Severa a další a další. Profesně vyrůstat vedle nich byla největší škola jakou jsem v oboru mohl dostat. Ale úplně nejvíc mě ovlivnil Pavel Zuna, který mě naučil prakticky všechno a já to snad dnes úspěšně rozvíjím.
V jakém stavu se momentálně nacházím: Jsem přiměřeně spokojený a tudíž mírně hektický, protože když je delší dobu klid, tak bývám nervózní. Jinak v občance mám v kolonce „stav" napsáno rozvedený, ale v létě se to bude zase přepisovat...
Co mě (ne)baví: Z předešlého vztahu mám rychle dospívajícího syna (15 let) a chodit se svou krví hrát fotbal a vést chlapské řeči je mimořádně zábavné. Hudrovat kvůli jeho studijním výkonům a chování ve škole je o poznání méně zábavné. Zejména když mu dost těžko mohu být dobrým příkladem.
Kam se rád(a) podívám o dovolené: Já jsem si až nezdravě zamiloval Paříž. Proto pevně doufám, že to o prázdninách zase alespoň na týden vyjde. Jinak třeba Havana je také inspirativní místo, které bych doporučil.
Tajné přání, které můžu prozradit: Nevím jestli to není trochu protimluv. Nicméně budu neoriginální, protože mě už životní zkušenosti naučily, že mít kolem sebe zdravé blízké, dobré přátele a slušné spoluobyvatele na této planetě se nedá ničím vykoupit. Není to sice tajné, ale tajně si stejně přeji jenom hlouposti.
Sledujte Televizní noviny ve full HD a bez reklam na Voyo.cz
