Hereckou posilou třetí Pojišťovny štěstí je také Jana Švandová, jež se v roli životem zkoušené Marty Hádkové poprvé objeví v samém závěru dotočené série, konkrétně ve středečním díle a v tom, který odvysíláme v pondělní.
V seriálu jste byla obsazena do role Marty Hádkové, babičky Jakuba. Mohla byste vaši seriálovou postavu v krátkosti charakterizovat?
Zatím toho o ní moc nevím, v seriálu teprve začínám. Hrála jsem jen v posledních dvou dílech třetí série (diváci se na ni však mohou těšit i v sérii čtvrté, pozn. redakce). Marta je hrdá žena, která žije sama, sama vychovala dítě, a i když neměla zrovna lehký život, všechno zvládla. Je to žena, která přijde do jiného stavu s mužem, který s ní být nechce, a ona vzniklou situaci řeší. Je samostatná a nad věcí.
Kývla jste na nabídku okamžitě? Co bylo hlavním impulzem?
Na seriálu pracuje štáb lidí, které velice dobře znám. Role se mi zdála zajímavá, je to zase trošku jiná postava, než obvykle hraju. Jsem ráda, že mě pan režisér Adamec oslovil. Známe se dlouho, na spolupráci se moc těším.
Povězte nám něco o atmosféře během natáčení Pojišťovny.
Byla velmi příjemná, a hlavně naprosto nestresová.
Kdybyste měla srovnat filmové či divadelní role, existuje nějaká postava, která se vám vryla „pod kůži"? Která vám byla z nějakého důvodu bližší?
Každá postava vám musí být nějak blízká, musíte se s ní nějakým způsobem ztotožnit... Takže těžko říct, kterou jsem měla radši. Všechny role, které jsem hrála, jsem hrála ráda. Ale vlastně - taková mně nejbližší postava byla postava taxikářky, kterou jsem hrála ve francouzském snímku, který v Čechách zatím neběžel. Hrála jsem vyléčenou bývalou alkoholičku, která se pere s nepřízní osudu a začne se živit taxikařením. Byl to úplně jiný typ ženy, než ty, které jsem hrávala - takové ty atraktivní, sexy ženy. Tohle byla ženská, která všechno v životě prohrála, ale nevzdala se a začala znovu žít a bojovat. Mým hereckým protějškem byl známý francouzský šansoniér a herec Charles Aznavour.
Co se vám vybaví, když se řekne brněnská JAMU? Vzpomínáte na dobu studií ráda?
Vzpomínám na ni velice ráda. Když se řekne brněnská JAMU, vybaví se mi bezvadný léta mládí a spousta kvalitních kamarádů herců (smích). Všichni moji kamarádi a spolužáci - Jirka Bartoška, Bolek Polívka, Eliška Balzerová, Čmaňa - Zedníček teda, Donutil. Všichni jsme byli parta, někteří byli v mém ročníku, někteří o ročník níž.
Vždycky jste chtěla být herečkou?
Ne. Já jsem chtěla studovat archeologii. V Pardubicích, kde jsem bydlela, jsem se po maturitě nedostala na vysokou školu. Rok jsem pracovala a divadlo tehdy vypsalo konkurz do muzikálu. Já jsem se okamžitě přihlásila, vzali mě, takže jsem tam hlavním hercům dělala takové to křoví (smích)... V té době tam byla paní Galatíková, která mně řekla, že bych měla herectví zkusit, že si myslí, že na to mám. Takže já jsem tam do Vánoc vystupovala, a pak jsem se přihlásila na školu, na kterou mě připravila paní Galatíková.
V jakých divadelních představeních vás v současné době mohou vaši příznivci vidět?
V Divadle Bez zábradlí Karla Heřmánka, kde hraju převážně v představeních pana režiséra Menzela, to je Kdes byla v noci?, Bez roucha, Blbec k večeři. No a pak hraji v nové inscenaci Tango.
A pod jakým režisérským (ať už ve filmu, nebo na divadle) vedením se vám nejlépe pracovalo? Na koho ráda vzpomínáte?
Na pana režiséra Menzela.
Na co se ráda podíváte v televizi? Preferujete nějaký specifický žánr?
Mám ráda krimi a také cestopisné pořady, pravidelně se dívám i na zpravodajství, protože mě zajímá, co se u nás i ve světě děje.
Jakým způsobem relaxujete?
Když mám volno, tak jdu na golf. A když je ošklivé počasí nebo mám volný den, jdu si zacvičit, zaplavat, na masáž...
Jaká kniha vás v poslední době uchvátila?
Mám ráda detektivní příběhy. Teď zrovna čtu knížku, kterou jsem dostala od Haliny Pawlowské. Jmenuje se to Detektivky bývalé jeptišky a autorkou je Leah Harrisová.
Sledujte Televizní noviny ve full HD a bez reklam na Voyo.cz
