Drbou mě nízkým důchodem, říká 20 let po sametu Jakeš

Dvacet let po pádu socialismu poskytl bývalý předseda ÚV KSČ Milouš Jakeš obsáhlý rozhovor. Vyjadřuje se k minulosti i k současné politické situaci.

Milouš Jakeš, kterému je nyní 87 let, v roce 1989 byl hlavou komunistické strany – generálním tajemníkem ÚV KSČ. O funkci přišel týden po demosntraci na Národní třídě a na začátku prosince byl vyloučen ze strany.

Stoupencem komunistických ideí je ale doteď, což dokázal i v odpovědích pro časopis Týden. Vybíráme z nich několik nejzajímavějších.

Jak vnímáte dobu, ve které nyní žijeme?

Je to doba před velkými změnami. Takhle přece nemůže svět trvale žít. Samé vydírání, napětí, návraty k minulosti, rozdělování společnosti. (...) Nebo když vezmete přijetí lustračního zákona, který postihl statisíce lidí, kteří byli vyhození z práce a nemohou pracovat v armádě, bezpečnosti, úřadech a tak dále. Přitom se ničeho nedopustili, byli třeba jenom předsedy okresního výboru, a takových lidí byly tisíce. Lidi mám přeci posuzovat podle toho, jaké jsou výsledky jejich práce, jestli přispívají k rozvoji země, a ne ji ničí. Ono se teď odsuzuje to období socialismu, jenomže dneska je stát zadlužen přes bilion korun a všechno je prodané a ty peníze utracené! Byty, vodárny, plynárny... A dluhy rostou. To přeci nemůže dál pokračovat.

Nebo když vezmete světovou krizi. Čím je daná? Ti, kteří by mohli kupovat, už toho mají tolik, že nic dalšího nepotřebují a jen si jednou za rok nebo dva vymění auto za dva miliony. A lidé, kteří by si něco chtěli koupit, tak na to nemají. Přesto se vyrábí, ale kdo si to má koupit, když není kupců? Když si třeba vezmete manažery elektráren s příjmem sedmnáct milionů korun ročně – no, kde to jsme? A to je jedno vedle druhého. Měl by tady být nějaký strop. A ředitelé by měli být i jinak motivováni. Tenkrát za socialismu dostávali řády nebo nanejvýš dostali přednost na auto, které si ale museli zaplatit.

Jak dnes vidíte 17. listopad 1989?

Já bych řekl tolik: pro to, co se stalo u nás, nebyly věcné důvody. Tady ekonomika fungovala, životní úroveň byla dobrá. V Polsku byla milionová Solidarita, u nás byla Charta, která měla dva tisíce lidí. Podnět k tomu dala ta nešťastná Gorbačovova přestavba. A jak to nakonec dopadlo? Rukama vedení Komunistické strany Sovětského svazu byl zlikvidován socialismus v Evropě. A kde je dnes ta Gorbačovova morálka a nové myšlení a já nevím, co všechno hlásil?

*

Myslíte, že se sem socialismus ještě někdy vrátí?

Určitě. V tomto plně souhlasím s Rosou Luxemburgovou a jejím výrokem: "Buď socialismus, nebo krach světa.“

*

Jak dneska vzpomínáte na svůj pověstný projev v Červeném Hrádku u Plzně?

Podívejte, ani po dvaceti letech některá média nemohou pracovat bez vzpomenutí Hrádku, vždycky musí pustit ten přeřek, kdy jsem místo brojler řekl bojler. Prostě ze mě dělají blbečka. Mám vyšší průmyslovou školu elektrotechnickou, jsem vyučený elektrikář, tak přece vím, co je bojler. Dělal jsem v zemědělství, léta jsem řídil stranické zemědělství a navíc pocházím z malinkého zemědělství, takže vím, co je brojler. Oni to ale melou pořád dokola, při každém výročí to pustí a věnují tomu dvě hodiny, aby to celé odvysílali a poštěstili tím lid.

V Levných knihách se už řadu let prodává cédéčko se záznamem toho legendárního projevu. Vy jste s jeho vydáním souhlasil?

Ne. Ani žádný honorář jsem nedostal. Žádný. Proto chci říct vnučce, která je právničkou, aby zjistila, co s tím mám dělat.

*

Co byste na dnešní době ocenil?

Zlepšil se vzhled měst. Menší obce ale byly dřív v lepším pořádku za nás. Dřív se tam udělala spousta práce v akcích Z. Lidé nastoupili, pobavili se mezi sebou, upravili parky, vyčistili okolí, postavili úřadovnu, hasičskou zbrojnici, hřiště, bazén. Dnes každý hraje jen na své housle.

*

Jaký vám vypočítali důchod?

Tři tisíce osm set korun. To byl tenkrát po roce 1989 maximální důchod pro moji kategorii. Nebyl jsem horník ani voják, do penze jsem odcházel v sedmašedesáti letech a pracoval jsem od patnácti let. Dvaapadesát let jsem platil pojištění.

A dnes máte jakou penzi? 

Nebudu říkat, kolik přesně mám, ale kdyby to mělo mít hodnotu, kterou v roce 1990 představovaly tři tisíce osm set korun, tak bych dnes musel mít důchod devatenáct tisíc. A to nemám. Mě drbou! Okrádají mě tím, že mi nedávají odpovídající důchod. Ale já si nestěžuji a souhlasím s tím, že je třeba rychleji zvedat důchod těm, kteří ho mají malý.