S válečným veteránem Sedláčkem se loučí Vondra i Klaus

Politické špičky a váleční veteráni se dnes loučí s generálem Tomášem Sedláčkem (†94).

Čelní představitelé státu, Československé obce legionářské, České obce sokolské, váleční veteráni i další hosté se dnes loučí se zesnulým českým válečným hrdinou, generálem Tomášem Sedláčkem. Smuteční obřad proběhne ve slavnostní síni Národního památníku na pražském Vítkově.

Po dopoledním rozloučení v 10.00, jehož se zúčastnil i prezident republiky Václav Klaus, začne od 15 hodin rodinný pohřeb s vojenskými poctami, který bude přístupný veřejnosti v krematoriu v Praze-Strašnicích.

Sedláček zemřel v pondělí 27. srpna ve věku 94 let v Praze. Jeho význam a inspiraci pro Českou republiku zdůraznil ve své kondolenci i předseda vlády Petr Nečas (ODS). "Osud pana generála Sedláčka, jednoho z československých hrdinů druhé světové války, v období let 1948 až 1989 byl smutnou ilustrací toho, jak se komunistický režim stavěl k osobnostem se smyslem pro svobodu a ochotou za ni bojovat. Nesmírně aktivní a optimistický životní přístup pana generála a jeho vůle bojovat i s nepřízní osudu jsou a zůstanou zdrojem inspirace nejen pro české vojáky, ale věřím, že i pro generace Čechů," uvedl Nečas.

Zobrazit všechny fotky (7)

Sedláček se narodil 8. ledna 1918 ve Vídni do rodiny důstojníka rakouské armády. Po pádu monarchie se rodina přestěhovala zpět do Čech, kde Sedláček v roce 1935 nastoupil dobrovolně vojenskou službu, po jejímž absolvování byl v roce 1937 přijatý ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích. Tu jako jeden z nejlepších ukončil v létě 1938 a v hodnosti poručíka dělostřelectva nastoupil do dělostřeleckého pluku v Hradci Králové.

Po rozpuštění československé armády německými okupanty krátce působil na Okresním úřadu v Jilemnici a počátkem roku 1940 se rozhodl k odchodu do zahraničí. "Balkánskou cestou" se v květnu 1940 dostal k české zahraniční armádě do Francie a po jejím pádu do Velké Británie. Tam až do léta 1944 sloužil u dělostřeleckých jednotek československé a britské armády. Poté byl převelen do Sovětského svazu, kde se zúčastnil bojů na Dukle. Následně 7. října 1944 odletěl na pomoc Slovenskému národnímu povstání a poslední válečnou zimu tak prožil ve slovenských horách.

Související obsah

02:06

Generál Tomáš Sedláček slaví 93. narozeniny

7. 1. 2011

V létě 1945 nastoupil, již v hodnosti majora dělostřelectva, jako profesor bojové zdatnosti na Vojenské akademii v Hranicích. V letech 1946 až 1948 absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze. Po krátkém působení ve štábu 11. pěší divize v Plzni až do svého zatčení v únoru 1951 přednášel týlové zabezpečení na bývalé válečné škole.

Zatčen a souzen byl v souvislosti s vykonstruovanou protistátní skupinou Irena a v létě 1952 jej Státní soud poslal do vězení na doživotí. Prošel hradčanským "Domečkem", věznicemi v Praze na Pankráci, ve Valdicích, na Mírově a v Leopoldově. Od roku 1953 až do propuštění v květnu 1960 byl vězněn v uranovém lágru Bytíz na Příbramsku. Po propuštění v rámci amnestie v roce 1960 pracoval jako dělník a později jako projektant. V roce 1973 odešel do důchodu.

Po "sametové" revoluci byl plně občansky i profesně rehabilitován a postupně povýšen až do hodnosti armádního generála ve výslužbě. Aktivně se podílel na rehabilitacích zahraničních vojáků, počátkem 90. let stanul v čele Sdružení zahraničních vojáků – Západ a poté jej zvolili prvním předsedou obnovené Československé obce legionářské a posléze i jejím čestným předsedou.

Související obsah

01:45

Zemřel Neil Armstrong (†82). První člověk, který vstoupil na Měsíc

26. 8. 2012

Za zásluhy mu byly mimo jiné uděleny státní vyznamenání Řád M. R. Štefánika a Řád T. G. Masaryka. Za statečnost v boji obdržel dvakrát Československý válečný kříž 1939 a Československou medaili Za chrabrost. Byl nositelem řady zahraničních vyznamenání a také nejvyšších vyznamenání ministerstva obrany. Koncem 90. let odešel ze zdravotních důvodů ze všech veřejných funkcí, ale veřejného života se i nadále aktivně zúčastňoval.

Pro vojáky novodobé české armády se stal symbolem a vzorem. "Jsem hrdý, že jsem se narodil v této zemi. Moje generace žila v jiné době. To ta dnešní žije naštěstí v době, kdy necítí přímou hrozbu nebezpečí, které jsme poznali my. Ty rizikové oblasti, z nichž hrozí určité ohrožení, jsou od nás jaksi pořád ještě daleko," vysvětloval Sedláček a dodával: "Já vlastenectví považuji za hrdost na to, že patřím k tomuto národu, a proto je mojí povinností nejen brát, ale také dávat."