To je tvá práce, Breiviku! Zmrzačení ukazují rány

Zmrzačená těla, doživotní trauma, noční můry a slzy v očích. Tak se dá popsat život přeživších po masakru Anderse Breivika (34). Ten při bombovém útoku v Oslu a následném masakru na ostrově Utøya bezcitně zabil 77 lidí. Toto jsou osudy přeživších útoku.

Život mladých lidí, kteří šílený útok přežili se rozhodli, že promluví a nechají se nafotit. Promluvili o bolesti, ztrátě blízkých kamarádů, probdělých nocí a neustálém strachu. Norská fotografka a novinářka Andrea Yestvangová se rozhodla najít a vyzpovídat tyto lidi, jejichž život už nikdy nebude jako dřív. 

Cecilia Herlovsen, (17), Sarpsborg.
Při útoku: Pokoušela se skrýt se svoji kamarádkou, tu Breivik zabil. Cecilie byla několikrát postřelená. Při útoku ztratila ruku. Poslední kulka ji zasáhla do brady a zastavila se o její zuby.

“Pamatuji si, když jsem se podívala na lékaře, který stál nad mou postelí v nemocnici. Řekli mi, že mi budou muset amputovat ruku. Moje maminka a tatínek a bráška tam stáli také. V tu chvíli jsem už rezignovala. Má ruka jen visela a byla kvůli zranění naprosto bezvládná. Dnes, když potřebuji pomoci, přijde mě někdo okamžitě zachránit. A já jsem si zvykla na to, že budu muset pokračovat v životě jenom s jednou rukou.“





Eirin Kristin Q'ero, (20), Laksvatn.
Při útoku: Byla třikrát postřelena do břicha, když se statečně snažila chránit své mladší kamarády.

“Všechny moje rány se zahojily do konce podzimu, ale někdy se něco zvrtlo v mé hlavě. Cítíla jsem se prázdná a vyčerpaná. Poprvé po útoku jsem plakala v prosinci. Vždycky jsem se začala bát, jen když zazvonil telefon nebo když jsem viděla policisty. Pak jsem začala mít sny o těch, kteří umřeli na ostrově. V těch snech děláme normální věci, chodíme a tak… pak, když se probudím, jsem šťastná.“
 

Související obsah

00:59

Masový vrah Breivik oslavuje v dopise rasistickou vražedkyni

18. 11. 2012

Mohamad Hamed Hadi, (21).
Při útoku: byl postřelený do levého ramene, hrudi a levé nohy. Tu mu museli společně s levou rukou amputovat.

“Na chvíli jsem si myslel, že jsem zpět v Íráku, protože jsem si nedokázal představit, že v Norsku je něco takového možné.






Ilva Schwencke (15), Tromsø.
Při útoku: Byla postřelena do ramene, břicha a obou stehen.

“Každé ráno, když se probudím, přemýšlím o svém životě. Někdy o tom co se stalo, někdy o mé nejasné budoucnosti. Jen jedna myšlenka mi v hlavě zůstává jak střepina, že každý den může být můj poslední. Teď pokaždé, když jdu ke svému autu, přemýšlím o dodávce naproti. Možná se může všechno drasticky zvrtnout a já umřu dříve, než si uvědomím, co se vlastně děje. A k tomu vůbec nedůvěřuji cizím lidem. Nebojím se jich, jen myslím na to, že se může každou chvíli něco stát.“

Související obsah

Norové vzpomínají na 77 obětí Breivika

22. 7. 2012

Hannah Ness (20), Namsos.
Při útoku: Byla postřelena do ramene, krku. Breivik jí ustřelil malíček. Když ji policie našla, byla zasypána mrtvými těly. V nemocnici strávila čtyři a půl měsíce.

“Pamatuji si vše naprosto dobře, jak na mě padalo mrtvé tělo mojí nejlepší kamarádky Leny Mary. Pak mne začala pronásledovat v představách, viděla jsem jí, jak mi sedí na rohu postele. Byla jsem na ní naštvaná, věděla jsem přece, že je mrtvá. Pořád tam seděla a seděla s lehkým úsměvem na tváři. Seděla tam do té doby, než pohřbili její tělo.“

Eirin Kjær, (19), Laksvath
Při útoku: Byla zasažena do břicha, ruky pod rameno. Po šesti týdnech v nemocnici je zpět doma.

Alexander Sundberg, (16), Levanger.
Při útoku: Schoval se pod lavici ve školní budově, zůstal tam se čtyřicetisedmi ostatními dětmi, do té doby, než dorazila policie a Breivik byl zatčen.

“Nějaký čas po 22. červenci, jsem se musel nutit myslet na něco jiného, než na to co se stalo. Často přemýšlím nad tím, jak nespravedlivé je, jak to na tomhle světě funguje a já s tím prostě nedokáži nic udělat. Teď se snad začínám dávat dohromady a jsem téměř v normálu. Nikde se nedívám na to, co se stalo, že jsme byli napadeni osobně. To je důvod, proč se už tolik nebojím.“

Ida Caroline Broholm, (21), Hitra.
Při útoku: Schovala se v místnosti za kioskem, poté se skrčená dostala k nábřeží a odplavala pryč.

“Nebylo jednoduché se vrátit do mého rodného města, protože jsem vlastně byla, ta holka, která byla na Utoye. Ale všichni mi pomohli, teď jsem jiná. Někdy si připadám, že jsem ztratila svou vlastní paměť. Když zavřu oči, tak vidím ten den, kdy jsem ztratila ty, které jsem tak milovala. Přesně si pamatuji tu noc před 22. červencem. Seděla jsem se třemi kamarády a ti mi zpívali ukolébavky. Jeden z nich už to neudělá nikdy.“

Iselin Rosa Borja, (15), Grong.
Při útoku: Schovala se za skálu, pak ji zachránili turisté na lodi.

“Po útoku jsem začala mít děsivé noční můry. Začala jsem se bát tmy a skoro vůbec jsem nemohla spát. Pak jsme se s maminkou rozhodli pořídit si dalšího pejska, tak teď máme Ahénu. Ta se každou noc vyšplhá na moje břicho a spí se mnou. Každý mi říká, že jsem za poslední dobu dospěla moc rychle. Moji přátelé koukají na reality show v televizi, ale já se na ně dívat prostě nemůžu. Raději si vezmu knihu.“





Aina Helgheim, (19)
Při útoku: Schovala se před Breivikem na hraně útesu poblíž pobřeží se třemi kamarády. Pak jim pomohla záchranná loď.

“Moji přátelé tento svět opustili a já cítím, že to je ta nejhorší věc, která se mi v životě stala.“

PODÍVEJTE SE NA CELOU GALERII TĚCH CO PŘEŽILI NORSKÝ MASAKR: