PRAHA

Smrt dvojice: Zkratkovité jednání s tragickým koncem, míní odborníci

Roman Dolejský
Roman Dolejský
Aktualizováno 20:48
11.11. 2020 18:08
Téma:

Tragicky skončilo setkání 24leté Niny a 34letého Jana minulý týden v Praze. Nina zemřela násilnou smrtí, Janův život skončil v kolejišti metra. Redakce TN.cz oslovila psychology a odborníky na vztahy, kteří se snažili přiblížit pozadí nešťastné události.

Důvodem smrti dvou mladých lidí v Praze na konci prvního listopadového týdne mohly být partnerské vztahy. "Nejčastější varianta je velmi nešťastné řešení partnerských poruch, to znamená, že mohli mít nějaký vleklý problém a ona se s ním chtěla například rozejít a on na to zareagoval tím, že třeba při potyčce jí ublížil, nebo v nějakém afektu došlo k tomu, že aby o ní nepřišel, tak zareagoval takto nešťastně, pak si to uvědomil a vzal si život. Podle popisu to nevypadá, že by to bylo nějak promyšlené," řekl pro TN.cz psycholog Tomáš Morávek.


Zatím není ale zcela jasné, zda skutečně byl mezi dvojicí romantický vztah, nebo mohlo jít jen o neopětované city mezi dvěma lidmi. "On z čirého zoufalství, že nemůže ten objekt jaksi dobýt, tak jí mohl ublížit, pak nevěděl, co s tím a vzal si život," míní Morávek.

 


Dvojici také dělil větší věkový rozdíl. Nicméně podle Morávka různé stáří dvojice nemuselo nutně znamenat třecí plochu v jejich vztahu. "V dnešní době se ty věkové rozdíly trochu stírají, byť deset let je přece jenom relativně hodně, přeci jen je to o půl generace. Nicméně nemyslím si, že by to tam měl být nějaký zásadní faktor, který do toho nějak promlouvá, protože dnes vidíme často páry, které mají od sebe sedm až deset let, a žijí v harmonii," přiblížil psycholog.


Nina byla členkou mezinárodní organizace YMCA, tedy křesťanského sdružení mládeže. "Lidé, kteří jsou členy křesťanských organizací, většinou bývají velmi nekonfliktní a v těch vztazích vyznávají pokojné řešení jakýchkoliv konfliktů," popsal Morávek.


Podle zkušeností manželského poradce Luciena Kantora je násilný čin mezi partnery často zkratkovitou reakcí, které útočník lituje. V manželském poradenství se často setkává s případy, že když má člověk pocit, že není vyslyšen, tak i když jej ostatní lidé vnímají jako klidnou osobnost, tak má tendenci k výbuchům agrese. "Nedá se to dát do škatulky domácí násilí, je to prostě afektivní jednání, nezvládnutá reakce," vysvětlil.

 


Agresivní jednání není jen doménou mužů, podle Kantorovy zkušenosti se k němu obě pohlaví uchylují zhruba stejně často. Má to ovšem jedno "ale". " Z principu jsou muži větší, takže ve chvíli, kdy dojde k nějakému fyzickému napadení mužem, tak jsou následky více devastující. Když strčí žena do muže, tak to on dost často ustojí, když muž strčí do ženy, tak ta může někam spadnout a nějak si ublížit. Ženy mají větší tendenci zraňovat jazykem. Dokáží se trefit tak, aby ten muž byl citově zraněný a on má pak tendenci častěji přecházet k fyzickému násilí," objasnil.


Věk člověka není podle Kantora významným faktorem úrovně agresivity. Agresivita se může objevit jak u mladých lidí, kteří ještě nenavykli partnerskému soužití, tak u starších lidí, u kterých se dlouhodobě kupí emoce a pak vše může skončit nějakým afektem.
 

Podívejte se na reportáž o pátrání po mladé dvojici:

 

Související témata:
TN.cz