Rozhovor s někdejším vítězem Světového poháru ve skocích na lyžích Jakubem Jandou o budoucí kariéře, motivaci a formulích.
Po dvou letech, kdy se elitní český skokan Jakub Janda plácal ve výkonnostním bahně, přišla sezona, s níž může být frenštátský rodák spokojený. Vděčí za to především obnovené spolupráci se slovinským trenérským svérázem Vasjou Bajcem, který bude Jandu připravovat i na olympijské hry ve Vancouveru.
Říkal jste, že se na základě výsledků letošní sezóny se rozhodnete, jestli budete pokračovat. Jaké tedy budou vaše další kroky?
Plánoval jsem ukončit kariéru po MS v Liberci. Bohužel, nebo bohudík jsem se v létě vrátil k Vasjovi a ten mi řekl, že jestli spolu do něčeho půjdeme, tak jedině v tom případě, že budu chtít závodit až do olympiády, jinak by šlo o mrhání časem. Takže teď říkám do olympijských her, ale na druhou stranu nám například Kasaj s Okabem (japonští skokané na lyžích Noriaki Kasaj a Takanobu Okabe, jimž je 36, respektive 38 let, poznámka redakce) ukázali, že jde skákat na vrcholové úrovni i dlouho po třicítce.
Myslíte, že je to nějaké japonské specifikum nebo v tak vysokém věku může skákat dobře každý?
Já jsem se o to zajímal a je to nejspíš jiným systémem, protože v Japonsku skokani nepatří pod kluby ale pod stáje, podobně jako ve formuli 1. Ta závodníka docela slušně platí. Bohužel u nás takové podmínky nejsou. Záleží hlavně na Dukle, s tou mám smlouvu, kterou každý rok obnovuji. Když vám Dukla řekne, že už s vámi nemá zájem dál spolupracovat, tak vám nezbývá než ukončit kariéru a starat se o hledání práce.
O skokanech se říká, že forma přichází sama, aniž by se o to nějak zvlášť přičinili. Přesto u Okabeho, který se skákání dlouho nevěnoval, se zdá, že výkonnost přišla s tréninkem...
Tak on se tomu nepřestal věnovat, když se na těch šest let vytratil, tak se účastnil některých menších závodů. Já jsem ho viděl například skákat několikrát v Japonsku, takže se tomu věnoval stále, jenom mu to tolik nešlo. Potom přijde období, kdy vám to najednou skáče dobře, sám nevíte proč.
Dalším podobným příkladem je vlastně i Martin Schmitt, jemuž se dlouho nedařilo, ale u skoků na lyžích vydržel a teď se mu to zúročilo. Může i tohle být pro vás motivací?
Určitě je to velká motivace. Dalším takovým adeptem je Petersen, ten taky měl vynikající sezóny a teď se trochu trápí, přesto pořád skáče dál a věří, že to přijde. Nebo Martin Schmitt, od kterého už nikdo nečekal, že by mohl dobře skočit, ale doma mu pořád věřili. Konec sezóny a Martin se posunul do světové špičky, což je rozhodně zadostiučinění.
Co vlastně pro skokana znamená dobrá psychická pohoda?
Existují odhady, že u nás tvoří psychika 85 až 90 procent výkonu. Já si pamatuji, jak jsem během dobrých sezón přišel na můstek a věděl jsem, že to bude dobré. Neřešil jsem nějaký vítr nebo pomalý rozjezd, prostě jsem se odrazil od hrany a letěl jsem daleko, protože jsem si věřil. Pak jsem najednou začal pochybovat, čemuž se teď s Vasjou chceme vyhnout. Musím nejprve skákat dobře v tréninku, poté bych potřeboval jeden až dva povedené závody a pak by to mohlo jít.
Už jsme mluvili o trenéru Bajcovi, budete s ním i nadále spolupracovat?
Ano. S Vasjou jsme si už telefonovali a bavili jsme se co a jak. Od prvního dubna začínám na základně jeho tréninkového plánu s lehkou kondiční přípravou jako kolo, běh nebo kolečkové brusle. A začátkem května bych měl odjet k němu do Slovinska, kde budeme testovat nový materiál. Během loňské zimy jsem vyměnil dvanáct párů lyží, než jsem přišel na ty správné. Tomu právě chceme předejít. Od června budu jezdit na jedněch lyžích a věnovat se technice a kondiční přípravě, protože právě to je pro mě to nejdůležitější. Když jsem byl silný kondičně, tak mi to šlo i na můstku.
Co olympiáda? Chystáte nějakou speciální přípravu?
Už od začátku sezóny to všechno směřuje k Vancouveru. Bohužel v našem sportu se ta forma naplánovat nedá, buď přijde, nebo ne. Samozřejmě této přípravě podřídím všechno i z toho důvodu, že v Turíně se mi nedařilo. Chtěl bych se kvalifikovat a udělat co nejlepší výsledek.
Když vás tak poslouchám, tak budete mít asi hodně práce. Zbude vám nějaký čas na váš velký koníček, kterým je motorismus?
Mám v garáži kompletně přichystanou formuli, ještě z minulé sezóny, jenom je třeba opravit převodovku. Pokud budou peníze, tak bych rád závodil na mistrovství České republiky v národních formulích 25. a 26. dubna v Brně. Další závody jsou ve hvězdách, protože tou dobou už bude trénink v plném proudu. Snad jenom jako pobavení před sezónou. Ale když budu mít volný víkend, není pro mě problém hodit formuli na vozík a odjet si to. Ale je to hodně finančně nákladné a letošní skokanská sezona mě stála opravdu hodně peněz.