FC Hollywood je zpět. Při troše štěstí z toho bude kasovní trhák
Aktualizováno
11:36, 5. 4. 2012
Před 11 lety vyhrál Bayern Mnichov naposledy Ligu mistrů. Tehdy se mu přezdívalo FC Hollywood. Zápasy totiž pro něj vždy měly šťastný konec. V bavorské továrně na sny už zase mají vítězný scénář, prvotřídní herecké obsazení i zkušeného režiséra. Proto čekám další happyend.
Reklama
Reklama
Na jaře 2001 vycházelo Bayernu téměř vše, na co sáhl. Titul v Bundeslize dobyl za kromobyčejně dramatických okolností. Hráči Schalke se už v závěrečném kole radovali z prvenství. Nikdo jim totiž neřekl, že zápas Hamburku s Bayernem ještě neskončil.
V nastaveném čase pak hamburský gólman Mathias Schober chytil malou domů Tomáše Ujfalušiho, rozhodčí nařídil nepřímý volný kop uvnitř šestnáctky a Patrik Andersson dal zlatý gól. Bayern tak poslední akcí celé sezóny odsunul Schalke o jediný bod na druhé místo a stal se mistrem.
"Po tomhle utkání už nevěřím ve fotbalového Boha,“ prohlásil zlomený generální manažer Schalke Rudi Assauer. Že Bayernu možná skutečně přeje vyšší moc, ukázalo i finále Ligy mistrů v Miláně. Bavorský celek tam zdolal Valencii a dobyl naprosto unikátní double.
Přitom utkání na San Siru se pro něj vůbec nevyvíjelo dobře. Už od druhé minuty prohrával po penaltě Gaizky Mendiety a naopak Mehmet Scholl vzápětí ve stejné situaci neuspěl. Vyrovnat se podařilo až po přestávce díky Steffanu Effenbergovi a jeho střele rovněž z penaltové značky.
Pak finále dospělo do prodloužení a nakonec až k penaltovému rozstřelu. I ten začal Bayern špatně. Své pokusy zahodili Paulo Sérgio i Andersson. Nakonec ale Španělé chybili hned třikrát a mnichovský tým vyhrál po sedmé sérii 5:4. Byl to celkově čtvrtý triumf Bayernu v nejprestižnějším poháru.
Ten pátý může přijít letos. Jsou k tomu vytvořeny výborné podmínky. Finále se totiž hraje v Allianz Areně v Mnichově, kde je Bayern doma. Letos tady v Lize mistrů ještě neztratil ani bod a dostal jen tři branky. I v úterní čtvrtfinálové odvetě Ligy mistrů proti Marseille předvedl v plné parádě svou ničivou útočnou sílu. A to ještě na lavičce zůstali kanonýři Mario Gomez a Arjen Robben.
Vůbec to nevadilo, neboť tým disponuje plejádou dalších osobností a navíc má perfektně zažitý systém, ve kterém se mění jen hráčské obsazení. Díky tomu může vyniknout i málo vytěžovaný člen kádru. V duelu s Marseille to ukázal Ivica Olič, který vesměs jen paběrkuje.
Na vším bdí doyen Jupp Heynckes, jenž během více než třicetileté trenérské kariéry vybojoval spoustu prestižních trofejí včetně té nejcennější – v roce 1998 se s Realem Madrid radoval z prvenství v Champions League. A právě Real bude semifinálovým soupeřem Bayernu.
Jestli někdo může zastavit rozjetou madridskou mašinu, pak je to právě mnichovský tým. V současné hierarchii evropského fotbalu jej řadím hned za španělské giganty Real a Barcelonu. Chce to jen trochu sportovního štěstí a bude z toho další velkofilm.