Anglické jádro kolem výtečného Wilshera je pro Arsenal světlem na konci tunelu

Zdroj: Getty Images

Sledovat Jacka Wilshera ve středečním FA Cupu mezi Arsenalem a Swansea bylo opravdovým požitkem. Jednadvacetiletý odchovanec Kanonýrů mi svým famózním výkonem připomněl Paula Gascoigna, jehož považuji za nejlepšího anglického záložníka posledních 20 let.

Wilshere se na trávníky vrátil po čtrnáctiměsíčním marodění teprve koncem října, ale dlouhá pauza už na něm není vůbec vidět. Každým zápasem nabírá svou předchozí jistotu a roste v jednoho z tahounů Arsenalu.
 

Ve středu dostal od manažera Arséna Wengera víc ofenzivních úkolů a to je role, která mu podle mě nejvíce sedí. Zatímco třeba v neděli proti Manchesteru City měl plnit úkoly jednoho ze dvou bránících záložníků, v duelu se Swansea mu kryl záda vnitřní tandem Abou Diaby – Francis Coquelin a technicky znamenitě vybavený fotbalista se mohl daleko více soustředit na kreativní práci. Měl blíž ke střednímu útočníkovi i ke křídlům a mohl s nimi účinněji kombinovat a dirigovat je.
 

Ačkoli celou minulou sezónu nehrál, dokázal svou aktivitu během zápasu vystupňovat, ostatně jako celý tým Arsenalu. Zápasová kondice mu tedy už nechybí. Své výjimečné vystoupení ozdobil čtyři minuty parádní vítěznou trefou, při níž osvědčil vytříbenou kopací techniku. "Byl to můj životní gól,“ přiznal po zápase.
 

Wilshere je symbolem nové éry Arsenalu. Wenger konečně pochopil, že s mužstvem složeným takřka výhradně z cizinců nic nedokáže. Je zapotřebí vrátit se ke kořenům a navázat na dobu, kdy za Kanonýry nastupovali hráči domácí provenience – Tony Adams, Martin Keown, David Seaman, později zase třeba Sol Campbell či Ashley Cole. Ti všichni dodali týmu vlastnosti, které se ničím nedají nahradit.
 

V současné době tak na Emirates Stadium vzniká silné anglické jádro. Vedle Wilshera jsou představiteli nastupující generace Theo Walcott, Alex Oxlade-Chamberlain, Kieran Gibbs a Carl Jenkinson. Všichni tito mladíci už se objevili v národním mužstvu, což jsou pro jejich vývoj nesmírně cenné zkušenosti.
 

Praporečníkem této skupiny je právě Wilshere. Špílmachr ovládající balón tak dokonale, jako by to snad ani nebyl Angličan. Přitom právě tvořiví hráči jsou v kolébce fotbalu nedostatkovým zbožím.
 

Typickými představiteli současného anglického fotbalu jsou spíše důrazní bojovníci a rychlí sprinteři. V práci s míčem ve velké rychlosti se Španělům, Němců ani Italům rovnat nemohou.
 

Wilshere se této charakteristice vymyká, a tak by se kolem něj mohlo tvořit nejen nově se rodící mužstvo Arsenalu, ale i reprezentační celek. Pokud zůstane zdravý a bude na sobě nadále pracovat tak tvrdě, jako dosud, může osm let trvající půst Kanonýrů bez cenné trofeje brzy skončit.
 

Na ligový titul už sice letos na severu Londýna mohou zapomenout, ale stále zůstávají ve hře na dvou frontách. A když ne letos, tak příští rok určitě bude mít Arsenal se zrajícím Wilsherem vysoké ambice.

Jen aby i tahle opora nezamířila za lepšími finančními podmínkami jinam…