Z Mourinha se v Chelsea stal The Unhappy One

Zdroj: isifa.com

Po středeční výhře Manchesteru City nad Aston Villou už je to stoprocentně jisté: José Mourinho ve své první sezoně po návratu do Chelsea nezíská žádnou trofej.

Něco podobného se Blues naposledy stalo před třemi lety a všichni si pamatujeme, co následovalo – vyhazov Carla Ancelottiho. Je to trest za politiku Romana Abramoviče, který od té doby propustil další tři manažery a narušil kontinuitu a stabilitu klubu.
 

Takže co je vlastně na The Special One tak zvláštního, jedinečného a výjimečného? Nic. Když před deseti lety nastoupil, byl zjevením, oživením a spásou pro Premier League, v níž narušil léta zaběhnuté pořádky. Postupně začal s týmem předvádět i atraktivní útočný fotbal. Teď nudí upracovanou hrou a do paměti se fotbalovým fanouškům zapisuje hlavně neustálými slovními útoky na své kolegy, jež místy hraničí až s trapností. I tam, kde měl dřív respekt a obdiv, si nyní dělá nepřátele na život a na smrt.
 

Sečteno a podtrženo: kdyby to byl kdokoli jiný, dostal by padáka. Protože mu ale příznivci Chelsea a pochopitelně i sám Abramovič nemohou zapomenout, že právě on při svém první angažmá na Stamford Bridge zažehl pochodeň, dostane šanci i nadále.
 

Když vstoupil podruhé do téže řeky, prohlásil, že by se chtěl nazývat The Happy One. Ten šťastný, pro něhož je Chelsea druhým domovem. Mělo to zřejmě také evokovat starou známou atmosféru z dob, kdy byli Blues velkou fotbalovou rodinou a Mourinho její hlavou. Právě úžasná soudržnost jí dopomohla k historickým úspěchům. Portugalec měl se všemi hráči skvělé vztahy, choval se k nim jako otec a někteří z nich s ním byli v kontaktu i poté, co odešel.
 

Tak pevné vazby se mu však tentokrát vytvořit nepodařilo. Možná se v Chelsea něco změnilo, ale já jsem spíš přesvědčen, že se změnil on sám. Už během jeho působení v Realu Madrid mě zarazilo, jak se z něj postupně stal sebestředný a konfliktní typ trenéra, který pere špinavé prádlo na veřejnosti a dopustí, aby se mu kabina úplně rozklížila. Doplatil na to a musel se poroučet.
 

Ani v Chelsea si na svou stranu nenaklonil všechny v jednom šiku. Hned v létě se rozkmotřil s Romeluem Lukakuem, jenž se měl stát novým Drogbou. Poslal ho do Evertonu a to byla první hrubá chyba, které se dopustil. Podobně produktivního útočníka totiž v kádru neměl, na což si několikrát postěžoval.
Na jaře si proti sobě zase poštval Samuela Eto´a a Edena Hazarda. Prvnímu se nelíbilo, že manažer narážel na jeho věk, druhému se pro změnu nezamlouvá způsob hry.
 

Nebývalo zvykem, aby Mourinho otevřeně kritizoval své svěřence na tiskových konferencích. Nyní se z toho stalo téměř železné pravidlo a reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Byla taková, jaká se v takových případech dostaví s jistotou prakticky vždy: hráči v některých utkáních všichni nešli jednotně za Mourinhem, neodevzdali maximální výkon. To, co bylo nejsilnější stránkou The Special One – man management neboli řízení lidí – se pro The Happy One stalo jednou z největších slabin.
 

Ještě podivnější proměnou však prošla herní tvář Chelsea, která loni působila velmi ofenzivním dojmem. Mourinho ovšem od začátku dával najevo, že se chce zbavit špílmachra Juana Maty, jenž v ročníku 2012/2013 zaznamenal 12 gólů a na dalších 17 přihrál. Obecně byl považován za nejlepšího hráče v modrém dresu a za klíčovou postavu nové éry.
 

Místo toho letos vysedával na lavičce a nakonec odešel do Manchesteru United. Záloha tak ztratila svůj mozek a kreativní sílu, která otvírala zahuštěné obrany. Následek byl nevyhnutelný: Chelsea měla obrovský problém s hrou do plných, především v domácím prostředí, kde ztratila drahocenné body s West Bromwichem, West Hamem, Sunderlandem a Norwichem. Také venku prohrávala hlavně s outsidery – Stoke, Aston Villou či Crystalem Palace. Nic jí tak není platné, že v zápasech s konkurenty v boji o titul byla naopak téměř stoprocentní. Dvakrát porazila Manchester City, dvakrát zdolala Liverpool, s Arsenalem uhrála čtyři body. Dařilo se jí to díky tomu, že vesměs zvolila taktiku, kterou proti favoritům praktikují papírově slabší celky. Tedy zajištěnou obranu, čekání na chybu soupeře a rychlé protiútoky. Na tom však není nic převratného a světoborného. To vše už tu bylo.
 

Mourinho rozhodně má na to, aby Chelsea posunul herně dál. On sám celou dobu naznačoval, že jeho tým na to ještě není připraven. Že prochází transformací. V tom má částečně pravdu, ale co udělal pro to, aby proces obměny urychlil? Našel snad nového Johna Terryho? Nenašel. Vlastně jej ani nehledal. Tomáši Kalasovi dal k Premier League přičichnout všehovšudy jednou, o ostatní perspektivní obránce skoro ani nezavadil. Má nového Franka Lamparda? Nemá. Doufám, že mi teď nikdo nebude tvrdit, že se jím stane Nemanja Matič, jeden z nejabsurdnějších nákupů v historii klubu. Ořezal mrtvé větve, tedy především Fernanda Torrese a Johna Obiho Mikela? Ani náhodou. Zapracoval snad do sestavy talentované odchovance? Nikoli, Josh McEachran raději odešel na hostování do Wiganu a i Nathan Aké už tuší, že vyhrát v Chelsea anketu Mladý hráč roku je spíš za trest.
 

Řeči o transformaci, to je celé jen mlácení prázdné slámy. Snaha o odvedení pozornosti, aby se raději nikdo neptal, proč třeba Liverpool, který od léta utratil jen 45 miliónů liber (tedy zhruba dvakrát méně než Chelsea) na rozdíl od Blues uchvátil strhující ofenzivou a do posledního kola živí naději na titul. Nebo proč v odvetě semifinále Ligy mistrů Mourinho postavil do základní sestavy šest rodilých obránců a ještě ke všemu nutil jednoho z mála tvořivých hráčů Hazarda, aby se neustále vracel.
 

Nevím, zda by se manažer Chelsea stále označil za The Happy One. Spíš bych to viděl na The Unhappy One (Ten nešťastný). Už se asi ani nesměje Rafaelu Benítezovi, že vyhrál »jen« Evropskou ligu. Co by za to teď na západě Londýna dali.
 

Ať už v neděli získá titul kdokoli, Chelsea to nebude. Bude to tým, který dal v letošní sezóně 100 gólů. To se naposledy podařilo – hádejte komu? Správně, Chelsea pod taktovkou Carla Ancelottiho ve zlatém ročníku 2009/2010. A tím se vracíme na začátek mého dnešního blogu. Gratuluji, Romane Abramoviči. Dobrá práce. Alespoň už víte, že cokoli ve fotbale uděláte, to se vám dříve či později vrátí.