Přiznám se, že už jsem měl napsaný blog o senzačním vítězství Petry Kvitové, ale po finále mužské čtyřhry jsem se rozhodl pro změnu. A to také proto, že o famózním úspěchu Petry se píše všude. Tak tedy trochu z jiného soudku.
Tenhle příběh celkem pochopitelně, z českého pohledu, zapadl a asi málokdo po bleskurychlém vítězství Petry ve finále Wimbledonu sledoval s velkým očekáváním i večerní čtyřhru mužů. Ale kdo se díval, ten nelitoval.
Proti sobě nastoupili, na jedné straně bratři Bryanové, majitelé 15 grandslamových titulů, obhájci loňského vítězství a turnajové jedničky. Na straně druhé mladý kanadsko-americký pár, který se dal dohromady těsně před letošním Wimbledonem. 21tiletý Američan Jack Sock a o tři roky starší Kanaďan s českými kořeny Vašek Pospíšil. Tedy nenasazená dvojce, která spolu před letošním vystoupením v All England Clubu neodehrála jediný turnaj.
A teď si tento mladý pár, který si zápasy očividně především užíval a nastupoval do nich bez známek nervozity a známek nějakého tlaku, i díky semifinálové výhře nad dvojicí Paes/Štěpánek měl zahrát o wimbledonský titul.
„Hrajou dobře, ale néé, finále proti Bryanům už nedaj“, nebo „to je jasná obhajoba dvojčat“ i tak zněly některé prognózy a názory fanoušků před finálovým duelem. Jenomže prognózy, odhady a papírové předpoklady, to je jedna věc. A realita? Ta je ve sportu dost často jiná. Tak jako teď.
Pospíšil se Sockem hráli skvěle a získali první set ve zkrácené hře, o ten druhý sice stejným způsobem přišli, ale ani to je nerozhodilo. A když si této bojovnosti a odhodlání všimlo i londýnské publikum, bylo jasné, komu se bude ve finále fandit.
V pátém rozhodujícím setu už publikum i tleskalo vestoje, aby vyjádřilo podporu mladému kanadsko-americkému páru. Sock s Pospíšilem nakonec ukončili tento krásný finálový mač při servisu svých soupeřů a na světě byl zápas, který vstoupí do historie Wimbledonu.
Jack Sock si třeba do letošního roku nezahrál v hlavní fázi Wimbledonu ani jednou, letos se to změnilo. A jak! Po boku Vaška Pospíšila z toho následně bylo finále na centrálním dvorci, chvílemi až dech beroucí zápas. Nečekané, ale zasloužené vítězství a příslib, že tohle nebude poslední turnaj této dvojce.
Pokud to mladým pánům Sockovi a Pospíšilovi půjde minimálně takhle dobře i nadále, mohli by té tenisové radosti rozdat ještě spoustu. Tak ať to šlape!