Poraženi. Ale se vztyčenými hlavami a pyšní na své úspěchy mohli čeští tenisté opouštět areál Rolanda Garrose po semifinále Davisova poháru s Francií. Hattrick se konat nebude, ale nemá smysl být kvůli tomu kdovíjak skleslí.
Naopak je na místě ocenit úspěchy party kolem Tomáše Berdycha a Radka Štěpánka usměrňované a vedené kapitánem Jaroslavem Navrátilem.
Žádný strom neroste do nebe. I když ten český se ho dotkl. Dvě vítězství po sobě ve slavném klání o Salátovou mísu, to je velká věc, o které se mnohé tenisové velmoci mohou nechat jen zdát. Vše odstartoval v září 2007 návrat Radka Štěpánka do týmu a slavné barážové vítězství nad Švýcarskem, kterému nepomohl ani Roger Federer. Po trpké první finálové zkušenosti v Nadalově Španělsku 2009 přišly velké triumfy – předloni v pražské O2 aréně nad Španělskem a loni v Bělehradě, které nespasil ani Novak Djokovič.
Letošní semifinále bylo možná až nad plán. Urvané vítězství nad Nizozemskem, díky Nišikoriho absenci výhra i v Japonsku, přestože chyběl Berdych. Ten se při šanci na pražské finále proti Švýcarsku vrátil, ale na půdě silné Francie už to nešlo.
A teď, co bude dál? Štěpánkovi táhne na šestatřicet let, Berdych, zvlášť pokud se domluví na trenérské spolupráci s Ivanem Lendlem, bude asi těžko hledat síly a motivaci na Davis cup. Lukáš Rosol teď hraje životní tenis, ale popravdě takovým tahounem jako dva výše zmínění asi nebude. Doufejme, že do téhle role brzy doroste Jiří Veselý a snad se najde i někdo další.
Ale jak vzkázal Radek Štěpánek z Paříže: Bojovníci mohou prohrát, ale nikdy nepřestanou bojovat. Tak se těšme na další české kapitoly účinkování v Davisově poháru. A užijme si v listopadu určitě skvělé finále Francie – Švýcarsko. Tentokrát to bude bez nervů.