Blog: Netrpělivé vedení Tottenhamu se jednou provždy musí poučit

Zdroj: isifa.com

Londýnskému Tottenhamu stačí v duelu s Partizanem Bělehrad jakákoli výhra k postupu do jarní fáze fotbalové Evropské ligy (přímý přenos vysílá FANDA ve čtvrtek večer od 20:45). Pohříchu je to jedna z mála jistot, kterou teď na White Hart Lane mají. Klub totiž neustále mění osoby a obsazení a tím si plete bič sám na sebe.

Fanoušci Slavie si asi dobře pamatují, že firmě ENIC nic neříkaly pojmy jako stabilita, koncepční práce, dlouhodobá vize. V době, kdy tato britská společnost řídila pražský klub a držela si v něm většinový podíl, probíhaly neustálé turbulence provázené marným čekáním na titul či alespoň účast v Lize mistrů.

Tottenham je na tom pod taktovkou ENICu velmi podobně, a to v daleko větším měřítku, neboť objem investic je tam pochopitelně mnohonásobně vyšší. Do Champions League to dotáhl zatím jen jednou – v roce 2010. Podle mého názoru spíš shodou okolností. Tradičně silný Liverpool byl tehdy zrovna na ústupu ze slávy a naopak bohatý Manchester City se k ní teprve nadechoval. Kohouti tedy využili příhodné konstelace a vytvořili si odrazový můstek k dalším skvělým výsledkům. Toho ale nevyužili, byť v Lize mistrů na jaře 2011 postoupili až do čtvrtfinále. Pak ale propustili strůjce úspěchu Harryho Redknappa a celý klub postupně postihl velký výkonnostní útlum.

Dodnes vlastně nevím, proč Redknapp dostal padáka. Nemohl přece za to, že Ligu mistrů v roce 2012 vyhrála Chelsea a Tottenhamu tak 4. místo stačilo jen k účasti v Evropské lize. Nepovažuji jej sice za žádného trenérského génia, ale nelze si nevšimnout, že po jeho odchodu chybí jasný směr. Za dva a půl roku se u kormidla vystřídali už tři nástupci a žádný z nich nevrátil Kohouty tam, kam historicky patří.

Těžko ale Andrému Villasi-Boasovi, Timu Sherwoodovi či současnému manažerovi Mauriciu Pochettinovi vyčítat, že by tápali či přešlapovali na místě. Za půl roku nebo za rok toho opravdu nejde moc stihnout. Stagnace postihla spíš vedení klubu, které připomíná přísloví Kam vítr, tam plášť.

A tak jednou zruší funkci sportovního ředitele a pak ji zase ustaví, jen pod jiným názvem. Jednou vsadí na kvalitu v podobě Garetha Bala, pak jej prodá za astronomickou sumu a utržené peníze nevynaloží na angažování podobně špičkového hráče, nýbrž rozmělní do kvantity. Za posledních deset let má tým už sedmého manažera. Každý přichází s jinými zkušenostmi, z jiné kultury, s jiným jazykem, s jinými představami o způsobu hry, o posilách, o rozestavení. To s sebou přináší nutnost dalších a dalších nákladů, ztrátu perspektivy pro hráče, kteří nedostávají příležitost a marné hledání jasné tváře na hřišti i mimo ně.

Související obsah

FIFA je prázdným a špinavým domem postaveným na lži. Fakta ale popřít nelze

16. 11. 2014

Dokonce i Pochettino, jenž nesedí na lavičce ani půl roku, už se ocitl pod tlakem a hrozí mu, že se stane další obětí smrtící kolotoče. Přitom Tottenham má kromě téměř zajištěného postupu v Evropské lize šanci i na dalších frontách. V Ligovém poháru je mezi posledními osmi a v Premier League ztrácí jen dva body na příčku zajišťující vstupenku do Champions League. Kdyby byl Pochettino v takovém stadiu propuštěn, bylo by to podle mě už naprosto absurdní. V Tottenhamu je však zřejmě možné všechno. Zvlášť když Dán Christian Eriksen přiznává, že hráči mají problém přenést do zápasů to, co je argentinský manažer učí v tréninku.

Jednu bitvu v klubu však Jihoameričan včera vyhrál. Podařilo se mu dotáhnout příchodu hlavního skauta Paula Mitchella, s nímž úspěšně spolupracoval v Southamptonu. Tím ale zároveň naznačuje, že s výběrem hráčů nebyl úplně spokojen. Nedivím se mu – přínos některých posil je přinejmenším diskutabilní, přitom přicházely za rekordní sumy.

Související obsah

Čtyřbodový náskok Chelsea po manchesterském déjà vu nic neznamená

27. 10. 2014

Všechno však souvisí se vším. Ten, kdo je kupoval, měl o jejich uplatnění jinou představu, než jaká byla nakonec realita. V klubu, kde všichni postupují jednotně a neuhnou ani v případě dílčích neúspěchů, se nic takového nemůže stát. Ale tam, kde jeden táhne hot, druhý čehý a třetí volá vijó, je takový obrázek vlastně neustále na pořadu dne. A přitom stačí nahlédnout k sousedům do Arsenalu. Jakpak to tam asi dělají, že ve středu postoupili popatnácté za sebou do vyřazovací fáze Ligy mistrů?

I na tohle by fanoušci Slavie, o nichž jsem psal v úvodu, mohli odpovědět: Nepouštějte k vedení klubu amatéry, buďte zásadoví, trvejte na vytyčené cestě a nedopusťte dvojkolejnost svých rozhodnutí. Jinak nemůžete dopadnout dobře.