Herbertův životní týden aneb když se diesel start rozjede

Kevin Anderson a Pierre-Hugues Herbert (vpravo) s trofejemi pro nejlepší hráče ve Winstonu-Salemu | Zdroj: profimedia.cz

Až do tohoto týdne pro něj bylo na turnajích ATP maximem druhé kolo. Nikdy neporazil hráče ze světové špičky, elitní stovce žebříčku se vždycky díval na záda z uctivé vzdálenosti. Turnaj ve Winstonu-Salemu ale Pierru-Huguesovi Herbertovi změnil život.

 Do Severní Karolíny přitom dorazil s pouhými dvěma odehranými zápasy na betonu za posledního půl roku. Už v tříkolové kvalifikaci ale Herbert ukázal svou herní pohodu a díky dalším pěti výhrám v hlavní soutěži (mimo jiných porazil i Stachovského, Baghdatise nebo Johnsona) se probojoval do svého prvního singlového finále. V něm sice po statečném boji podlehl vysoce favorizovanému Kevinu Andersonovi, i tak si ale Herbertovo jméno - a hlavně jeho tenisový projev - budeme dlouho pamatovat.

Čtyřiadvacetiletý Francouz o sobě dal letos vědět vlastně už potřetí. Nejdřív se po boku zkušenějšího krajana Mahuta senzačně probojoval do finále Australian Open, pak odehrál nejdelší zápas dějin v kvalifikaci Roland Garros (s Italem Arnaboldim bojoval čtyři a půl hodiny a podlehl mu 25:27 ve třetím setu) a teď konečně připsal velký singlový úspěch.

Co je ale na Pierru-Huguesovi Herbertovi nejzajímavější? Jeho tenis. Od začátku do konce každého zápasu parádně baví publikum bohatou škálou úderů. Po skvělém servisu často chodí k síti, jeho voleje jsou špičkové, často využívá kraťasy, prohozy, loby.. zkrátka reklama na pestrou hru. Je skvělé zjistit, že tohle v jistém smyslu oldschoolové tenisové pojetí ještě nevymírá, a znovu za to "může" hráč z Francie.

Zdroj: profimedia.cz

On Herbert ani neměl mnoho jiných možností, než prosadit se na tenisových kurtech. Otec Jean, matka Marie, bratr Gabriel i sestra Marjolaine bývali tenisovými profíky, Pierre-Hugues ale podle všeho talentu podědil nejvíc. Kvůli pomalejším startům do zápasů se mu ve Francii přezdívá "diesel start", uplynulý týden ve Winstonu-Salemu ale připomínal spíš turbo.

Díky posunu do elitní světové stovky si teď častěji zahraje v hlavních soutěžích turnajů. Na US Open se představí díky divoké kartě, kterou mu pořadatelé udělili právě na základě skvělých výkonů v Severní Karolíně. A ještě jedna věc mu bude životní týden ve Winstonu-Salemu navždycky připomínat - trofej pro poraženého finalistu. Symbolicky je to trofej velmi originální a taky dost ostrá. Stejnými vlastnostmi totiž vyniká její majitel.