Tátu mu zastřelili, když jel na kole. Teď je z něj sportovní hvězda!

Zdroj: Profimedia

Aktualizováno 12:32, 25. 7. 2017 25. 7. 2017, 12:29

Letošní ročník Tour de France je minulostí. Vítězem se stal stejně jako loni Brit Chris Froome a víc si průměrný sportovní fanoušek pamatovat nemusí. Jenže Stará dáma má na stupních vítězů místo pro tři cyklisty a ten, co na Frooma ztratil jen 54 vteřin, by zasloužil miniálně srovnatelnou porci pozornosti. Rigoberto Urán doslova ujel na kole svému osudu...

Cyklisté v pelotonu mu přezdívají "Mick Jagger", protože z určitého úhlu skutečně vypadá jako slavný rocker. Jaká ale byla cesta třicetiletého Kolumbijce mezi nejlepší světové závodníky? Pořádně trnitá a pěkně bolavá!

Zdroj: Instagram

Vše začalo ve městě Urrao v jihoamerické Kolumbii, nechvalně proslulém válkou drogových gangů, ale bohužel i tou občanskou, která se do dějin Kolumbie zapsala jako "La Violencia".

Pokračování na další straně...

Ke kolu malého Riga přivedl otec, který byl vášnivým cyklistou a svoji vášeň pro dvě kola s pedály předával i synovi. Bohužel otci se cyklistika stala osudnou. Jedno sobotní odpoledne si vyjel na vyjíždku a v půlce cesty ho zastavili příšlušníci guerilly. Unesli ho a za pár dní zastřelili. Čtrnáctiletý Rigo musel začít pracovat. Jak krutý dokáže osud někdy být...

Zdroj: Instagram

Na ulici pak prodával lístky do loterie. V podstatě jediná možnost, jak si vydělat a pomáhat zbytku rodiny. Neměl to lehké, ale kolo ho drželo nad vodou.

"Buď se stanu profesionálem, nebo budu celý život prodávat lotynku," prohlásil prý tehdy. A tak se taky stalo. V 16 letech podepsal se souhlasem matky první profesionální smlouvu se stájí Orgullo Paisa a stěhoval se do Medellínu. Ano, do stejného města, kam o několik desítek let později nedoletělo letadlo s fotbalisty Chapequense, ale to už je jiný příběh.

O tři roky později ale měla nastat zásadní změna v jeho sportovní kariéře - nabídka závodit v Evropě.

Pokračování na další straně...

A tak se Rigo stěhoval do Itálie, srdce evropské cyklistiky. O rok později, tedy v roce 2006 přišel první úspěch v podobě vyhrané etapy na závodě Okolo Švýcarska a fanoušci u televizí se začali ptát, kdo že je ten tichý černovlasý chlapec.

Následující rok měl být zlomový a svým způsobem vlastně byl. Urán upadl ve sjezdu během závodu Okolo Německa a zlomil si oba lokty a zápěstí k tomu. Příšerný pád, prostě příšerný...

Rigo ale už předtím zažil daleko horší věci, než bylo pár zlámaných kostí a tak se dal dohromady a opět závodil, jako o život. V roce 2008, už v dresu stáje Caisse d'Epargne stále více upozorňoval svými výsledky na klasikách, ale i etapových podnicích.

Pokračování na další straně...

Už to nebyl zkrátka vyjukaný kadet, ale protřelý "silničář", který v pelotonu budil respekt. Nebylo divu, že si ho v roce 2011 najala aktuálně nejúspěšnější stáj světové cyklistiky - Team Sky a hned mohl slavit triumf Bradleyho Wigginse, kovaného britského dráhaře, který přešel na silnici a pro Británii vybojoval nejcennější žlutý trikot, který dovezl až do Paříže.

O rok později na sebe Rigo upozornil stříbrnou olympijskou medailí v Londýně, kde v silničním závodě nestačil pouze na Kazacha Alexandra Vinokurova, jehož lásku ke krevním transfuzím netřeba připomínat.

Zdroj: Profimedia

O dva roky později v sezoně 2013 to už byla ale jiná italská káva. Na slavném Giru totiž Urán dokončil na fantastickém druhém místě a sklonil se pouze před "žralokem ze Sicílie" a miláčkem davů Vincenzem Nibalim. A že stájový kolega Chris Froome už tehdy věděl, jaký potenciál se v Uránovi skrývá, o tom není pochyb.

Zdroj: Profimedia

Další rok si druhé místo na Giru zopakoval, ale to už jezdil za Omega Pharma Quickstep. V roce 2016 následoval poslední přesun do týmu Cannondale Drapac, ale zde svůj příběh píše dodnes.

Na další straně už příběh končí...