Inzerát
V Londýně velká opatření nejsou, hlásí Souček. Ven radši moc nechodí
Zdroj: Profimedia
Fotbalista Tomáš Souček zažil sezonu snů. S pražskou Slavií se podíval do Ligy mistrů, vyhrál mistrovský titul, pomohl k postupu na EURO a nakonec si vysloužil i angažmá v anglické Premier League. Jenže v Londýně má nyní trochu strach. V Anglii prý koronavirus zatím neberou zrovna vážně...
Inzerát
Inzerát
Před dvěma lety šestadvacátý, minule už třetí a teď první! Tomáš Souček vyhrál poprvé v kariéře anketu Fotbalista roku 2019. „Je to pro mě ohromná čest, protože tohle je pro hráče v Česku nejvyšší individuální meta,“ prohlásil z Londýna, kde čeká na další vývoj okolo prokračování prestižní Premier League.
Jak vůbec vypadá současná situace v Londýně, kde máte přechodné bydliště?
"V Londýně je to trochu jiné než jinde v Evropě. Tady žádná velká opatření nejsou. Ale i tak se snažíme být co nejvíc doma a ven chodíme jen na krátké procházky s dcerou. Od fotbalu máme minimálně na tři týdny volno, protože jsme dostali individuální tréninkové plány. A tak si chodím jen zaběhat do
lesa, a jinak jsem doma s rodinou."
Související obsah
Takže trénujete doma?
"Někdy si to splním už na tom výběhu venku, jindy posiluju doma. Záleží na konkrétní náplni. Každopádně se snažím zůstat v kondici, protože nikdo neví, kdy zase začneme hrát. Za měsíc? Nebo ještě déle? Až se zase začne, budu ready. Ale jsem rád, že se tahle opatření zavádí – ten virus se šíří
rychle a zdraví je přednější než sport."
Co říkáte na přesunutí mistrovství Evropy na příští rok?
"Dává to logiku. Samozřejmě mě to mrzí, protože jsem se strašně těšil, ale tenhle krok asi většina předpokládala. Věřím, že o EURO nepřijdeme a všichni se společně dočkáme v budoucnu. Hráči, trenéři i fanoušci."
Související obsah
Jaký je to vlastně pocit, stát se českým fotbalistou roku?
"Když jsem s fotbalem začínal, tak jsem vzhlížel k hráčům, kteří tohle ocenění získali. Pavel Nedvěd, Tomáš Rosický, Petr Čech a spousta dalších. A já jsem teď mezi nimi. Ty pocity ani nedokážu přesně popsat. Je to zvláštní. Vždycky jsem chtěl hrát fotbal, dostat se do ligy, vyhrát titul, zkusit nějakou zahraniční ligu… Ale stát se Fotbalistou roku? To mě ani nenapadlo. Musím poděkovat strašné spoustě lidí."
Teď máte příležitost.
"Nejvíc musím poděkovat partnerce a dceři. Ta se narodila na začátku loňského ledna, takže se mnou celý ten neskutečný rok už prožila, i když to samozřejmě ještě nevnímá. Velké díky patří také rodičům a nejbližším příbuzným. A zapomenout nesmím na všechny spoluhráče, se kterými jsem se potkal a kteří mi pomáhali. A taky všem trenérům od dětství až po současnost, kamarádům nebo mému agentovi. Díky všem těmhle lidem jsem se dostal až sem."
Související obsah
Mrzí vás, že kvůli epidemii koronaviru nepřebíráte ocenění během slavnostního večera v divadle, před zraky celé fotbalové veřejnosti?
"Samozřejmě by to tak bylo hezčí, ale nedá se nic dělat. Nejvíc mě to mrzí kvůli všem lidem, kteří mě podporují. Myslím, že by měli opravdu velkou radost, kdybych na pódiu tu cenu přebíral."
Kdo bude nejpyšnější?
"Rozhodně rodina. Rodiče, sestra i partnerka. A doufám, že v budoucnu i dcera. Provázela mě celým rokem a přinesla mi strašně moc štěstí."
Kdy vás napadlo, že byste tuhle anketu mohl vyhrát?
Já nejsem ten, kdo by si dával ambice na zisk individuálních ocenění. Chci týmové úspěchy! Vždyť já dlouho ani nebyl moc výrazná osobnost, což se začalo měnit až v posledních dvou letech ve Slavii. Dostal jsem kapitánskou pásku, dával jsem góly… Prostě jsem byl víc vidět a začal jsem si víc věřit. Do
toho jsem začal nastupovat v reprezentaci. Když jsem byl před rokem třetí, tak jsem si říkal, že už to je něco neuvěřitelného, co by mě v životě nenapadlo. Už tehdy jsem to bral jako obrovské ocenění.
Související obsah
A co ambice do dalších let?
"Jednoznačným úkolem je zachránit se s West Hamem v Premier League. Hrát tuhle nejlepší ligu na světě. A postupně se zlepšovat, protože myslím, že West Ham má tým, který klidně může hrát i o poháry. No a pak samozřejmě myslím na EURO, i když ho kvůli koronaviru přesunuli na příští rok. Všichni budeme bojovat, abychom dosáhli na nějaký úspěch."
Ještě před pěti lety jste hostoval ve druholigové Viktořii Žižkov a před třemi lety v Liberci. Stíháte se ohlédnout a uvědomit si, jak dlouhou cestu jste ušel?
"Často si na to vzpomenu. Jsem rád, že jsem si tím prošel. Popravdě, třeba na Žižkově jsme neměli zrovna skvělé podmínky. Ale stejně jako angažmá v Liberci mi to dalo strašně moc. To, kde jsem teď, si strašně moc užívám, ale zároveň si toho díky zmíněným zkušenostem taky strašně vážím."
ram,
TN.cz
Inzerát
Inzerát
Inzerát