Cyklista Roman Kreuziger se po koronavirové pandemii poprvé ukázal na veřejnosti. Po dlouhém volnu se těší až znovu oblékne závodní dres. Hlavním cílem sezóny zůstává Tour de France.
Během pandemie byl skoro měsíc v karanténě, nyní již vyhlíží návrat do závodního koloběhu. Cyklista Kreuziger se naposledy představil na závodu Paříz – Nice, který končil v době, kdy už byl v Česku vyhlášen nouzový stav.
„Popravdě, asi se mi ještě nestalo, že bych byl od března do června doma. Je to velká neznámá, ale zase jsem si užil rodinu,” otevírá interview pro TV Nova jezdec stáje NTT Pro Cycling.
Čtyřiatřicetiletý cyklista si užil i závod na dálku z pohodlí domova. „Musím říci, že i ten svět virtuálního závodění je velice zajímavý, ale teď už se upínám k tomu, že máme termíny, kdy se budeme chystat na silnici a začneme normálně závodit. Hlavně se těším, až zase začnu balit kufry a cestovat, protože to je něco, co mi chybí.”
Změnila pandemie nějak vaši přípravu?
„O mně se ví, že jsem po Paříž – Nice v půlce března zůstal zavřený doma v karanténě. Napůl dobrovolně, ale ani tým poté nechtěl, abychom jezdili venku, protože nás chtěli v první fázi ochránit. Po velikonocích jsem začal jezdit venku. Byl jsem rád, že jsem v Čechách a ne třeba v Itálii nebo Španělsku. Pro kluky muselo být opravdu náročné trávit přes šedesát dní na ergonmetru a být zavření doma.”
Začínáte 1. srpna a kalendář je dost našlapaný. Jaký je váš plán a kde vás uvidíme poprvé?
„Mluvil jsem se sportovním ředitelem, který nám ještě programy neposlal, protože se pořád hraje takový malý ‚ping pong’ mezi UCI (Mezinárodní cyklistická federace – pozn. red.) a organizátory. Čekají na to, jak se to vyvrbí, ale skutečně to vypadá tak, že se odstartuje 1. srpna v Itálii. Můj cíl by měl být i nadále Tour de France a ardenské klasiky. Pak uvidíme, kolik sil nám zbude, protože je to pro všechny jedna velká neznámá. Cyklistická sezóna vždy končila v první polovině října a teď by měla být ještě o měsíc posunuta. Bude to hodně zajímavé. Je to challenge (angl. „výzva” – pozn. red.) jak pro trenéry, tak i týmy a uvidí se, jak na to cyklisté zareagují.”
Jak jste prožíval to období, kdy se řešilo, zda se vůbec pojede Tour de France?
„Já nejsem ten, kdo by podléhal panice. Potřeboval jsem najít něco pozitivního a po mých patnácti sezónách to byla příjemná pauza s tím, že jsem nadále trénoval tak, jak bych měl. Udělal jsem první část sezóny a poté jsem si odpočinul. Teď se soustředím na vrchol, což je Tour de France a ardenské klasiky. Je to jen o tom si najít nějaký rytmus, což si myslím, že se nám povedlo.”
Naučil jste se i něco nového během karantény?
„Se dvěma holčičkami – jedné jsou tři a druhé šest – to není úplně jednoduché. Naštěstí čtrnáct dní už mohou chodit do školky, což je docela fajn. Byla to samozřejmě výzva s nimi něco kreslit nebo vytvářet, protože na to člověk není vůbec zvyklý. Důležité bylo zachovat klid, protože občas to bylo hodně pestré.”