Inzerát
Florbal je ve Švédsku sexy, ale na MS nehráli přesvědčivě, říká Langer
Filip Langer byl jednou z hlavních postav české florbalové reprezentace na mistrovství světa a pomohl výraznou měrou k bronzovým medailím, když proti Švýcarsku vstřelil vítězný gól. Ve svých 19 letech se také stal jednou z hvězd švédského Kalmarsundu, kterému patří aktuálně druhé místo v tabulce. Český hráč navíc nastřílel už 15 gólů, díky čemuž mu patří šesté místo mezi střelci celé soutěže, která je nejlepší na světě.
Inzerát
Inzerát
Jak jste si užili oslavy bronzových medailí na mistrovství světa?
Hrozně moc jsme si to užili na tom místě. Na druhou stranu, sezona na to rychle navazuje a člověk musí extrémně rychle přepnout, ať už do normálního nebo klubového života. Pomůže nám to do budoucí práce a ukáže nám to, jakým směrem se to bude uchylovat.
Litujete, že jste v semifinále dostali domácí Finy, nebo jste chtěli raději Švédy?
Asi toho nelitujeme. Ono to bylo celkem jedno. Uvnitř toho týmu to bylo půl na půl, někdo chtěl na Finy, jiný spíše na Švédy. Nakonec ti Finové vyšli docela dobře, protože v semifinále byli hodně nervózní a myslím, že jsme z toho těžili hodně na začátku zápasu. Pak to ale bohužel otočili. Švédi by možná byli dobří, protože si hodně věří.
Jak moc velkou ranou byl vítězný gól Finů 49 vteřin před koncem?
Je hrozně důležité přepnout a zapomenout na ten moment. Myslím, že nejvíc si to vyčítali ti mladí kluci, kteří zrovna byli na hřišti a dostali gól. Ale starší a zkušenější hráči věděli, že je důležité na to co nejdříve zapomenout. Na hotelu jsme to pak ani neřešili. Hráli jsme karty a nebavili se nějak organizovaně ani Švýcarech, pouze jen tak po skupinkách.
Související obsah
Jak jste se cítili před zápasem o bronz po fyzické stránce?
Po semifinále jsme byli hodně unavení. Zápas o bronz začínal fakt brzy, moc jsme se nevyspali. Navíc po utkání se opravdu špatně spí. Porada také nebyla taková, jakou bychom si představovali. Nicméně před rozcvičkou se to už nakoplo a už jsme nebyli tolik unavení. Takový druhý kopanec, který jsme potřebovali dostat, byl po druhé třetině se Švýcary, kdy nás trochu uspali a my přestali hrát, co jsme chtěli, přizpůsobili se té jejich pomalé hře. V šatně jsme si řekli, že takhle to nejde. Další sprcha pak přišla hned na začátku třetí třetiny, kdy jsme dostali gól na 3:1. Trenéři rozhodili lajny, a to byl impuls, který byl v zápase rozhodující.
Nastupoval jste v lajně s hráči, které jste znal už z Tatranu. Jak vám fungovala spolupráce?
Já myslím, že my všichni čtyři si na tom hřišti rozumíme, a to bylo hodně vidět. Matěj ve středu oživil hru a pokryl hřiště. Já jsem díky tomu mohl být více vpravo a Ondra Němeček zase více mohl brázdit levou stranu. To nám určitě pomohlo a bylo tam spoustu momentů, které jsme si vybavovali, když jsme hráli spolu v Tatranu.
Proti Švýcarsku jste vstřelil vítězný gól. Jak jste celou situaci viděl z vašeho pohledu?
Já jsem nejdřív myslel, že ten balonek nějak vypadl, ale když jsem se na to zpětně koukal na videu, co udělal Beny (Marek Beneš) na středu a i ta nahrávka od Kisiho (Martin Kisugite) byla riskantní. Na mě pak vyjel balonek a já si vybavil situaci ze semifinále, kdy jsem po nahrávce Ondry Němečka trefil obránce v prázdné bráně, tak jsem si hlavně říkal, ať netrefím prvního a zkusím trefit bránu. Vůbec jsem neviděl na bránu a hlavně se soustředil na ten míček, ať to trefím co nejpřesněji, a nakonec to vyšlo o tyčku. Potom to už byla taková úleva. Bavil jsem se o tom pak s tátou, jak tam lítaly hokejky, a to nejde nijak popsat. To už člověk neovládá. Nejupřímnější emoce vystřelí a létající hokejky to nejvíce definují.
Související obsah
Hledali jste pak po hale ty zahozené florbalky?
Já jsem ji nehledal, ale mám ji. Někdo z týmu mi ji vzal. Já jsem ji totiž nehodil do tribun, ale někam za sebe. Ondra už ji ale nenašel, protože ji hodil do tribun a Beny ji snad má taky, protože ji hodil někam na naši půlku.
Švédsko po sedmi letech vyhrálo mistrovství světa. Jak to v klubu oslavili?
U nás to slavili hodně. Všichni z klubu i celý národ byli hodně rádi. Připravili jim takovou malou oslavu v šatně. I já jsem něco dostal, ale bokem kvůli Janu Bürkimu, abychom ho neškádlili. Vnímají to jako návrat na trůn, že si to strašně moc zasloužili. Ale myslím si, že jim to může do budoucna uškodit, protože neměli podle mě přesvědčivé výkony a nebyli tak dominantní, jak by mohli být. Na druhou stranu si myslím, že na Finy trochu dolehlo domácí prostředí a Švédi měli pasáže, kdy byli lepší. Vyhráli díky individuálním výkonům v důležitých momentech.
S Kalmarsundem jste momentálně druzí v tabulce a vám patří šesté místo mezi střelci. Jakou máte v týmu pozici?
Je hodně odlišné, jak to vnímá veřejnost a jak to vnímám já. Myslím si, že jsem pro tým hodně důležitý na hřišti i mimo něj, což je přesně to, co chci. Domnívám se, že po půl roce, který jsem v týmu strávil, už trochu vidím do fungování klubu. Takže dokážu říct, jaké věci jsou super nastavený a co naopak potřebuje zlepšit, abychom mohli pomýšlet na titul.
Související obsah
Dostáváte na hřišti prostor během přesilovek a oslabení. Nesvazuje vás ta zodpovědnost v mladém věku?
Samozřejmě je to super, ale já jsem k tomu směřoval, abych byl co nejvíce komplexní hráč. Veškerá fyzická příprava byla zaměřena na to, abych mohl nastupovat do všech herních situací, ať už to jsou obranné nebo útočné momenty. Chci být ten, co to rozhodne, ať už na jedné nebo druhé straně hřiště. Tu zodpovědnost mám rád. Takže jsem si to přivolal, protože jsem to takhle chtěl. Není to, že musím, ale že chci.
Prvních osm týmů je namačkáno ve čtyřech bodech. Je liga opravdu tak vyrovnaná?
Ta liga je tak vyrovnaná a tak atraktivní, že se bude těžko hledat nějaká liga kdekoliv na světě v kterémkoliv sportu, která je takto vyrovnaná. Pro mě je to to, co jsem si přál, abych každý zápas musel hrát na maximum, protože se od začátku sezony hraje o play-off, a to mě strašně moc baví. Je to hodně náročné psychicky i fyzicky, ale od toho ten sport je. Sport v této lize je podle mě hodně sexy.
Cítíte, že Kalmarsund zažívá florbalový boom?
Určitě ho vnímám. Musím říct, že každý zápas tam je tak trochu kulturní akce a je to hodně krásné, protože já jsem nikdy nemyslel, že diváci jsou tak důležitý faktor. Když jsem se vracel z mistrovství světa, tak jsem věděl, že se budu vracet domů, kde to diváci chtějí a ten sport žerou. I po tom covidu se to naplňuje. Ještě můžu říct takovou perličku, že jsem v posilovně potkal staršího pána, který mi řekl, jak jsme hráli pěkně. Florbal se tam bere jako sport číslo 1, což se říkalo už před mým příchodem a mně se to jen potvrdilo.
TN.cz
Inzerát
Inzerát
Inzerát