Hokej

Talent Urban: Makám na sto procent, po tréninku si přidávám, říká hráč Dynama

Talent Urban: Makám na sto procent, po tréninku si přidávám, říká hráč Dynama
Útočník Tomáš Urban v reprezentačním dresu. Zdroj: Profimedia.cz

Nadějný junior Tomáš Urban letos prožívá velmi zajímavou hokejovou sezonu. Devatenáctiletý útočník si na přelomu roku zahrál na nedokončeném MS juniorů a v lednu se propracoval do sestavy extraligových Pardubic, kde už dokonce oslavil svou první trefu v nejvyšší české soutěži. Navíc se trefil proti Kladnu, kde několik let působil. Dařilo se mu také na podzim, kdy nastupoval v prvoligových Litoměřicích a nabral řadu zkušeností. V rozhovoru se rozpovídal o svých hokejových štacích, světovém šampionátu i koronavirem zasažené sezoně.

Před sezonou jste podepsal smlouvu s Pardubicemi a v jejich dresu za sebou máte už šest utkání i premiérovou extraligovou trefu do sítě Kladna. Jak si nejvyšší českou soutěž užíváte?

Pardubice jsou skvělý klub se super lidmi a je super tady hrát. Snažím se trénovat, co to jde, a hrát, jak nejlépe umím. Dát první gól byl neskutečný pocit. Jsem za něj hrozně rád. A obzvlášť proto, že přišel v zápase proti Kladnu, kde jsem hrál, a navíc pomohl nastartovat tým k obratu. Bylo to navíc okořeněné tím, že se vyhrálo. Po zápase jsem si to hrozně užíval a byl strašně rád. Přišlo taky hodně gratulací od kluků ze šatny i od trenérů, ale především od rodiny a kamarádů.

Do Dynama jste se přesunul z Kladna, kde jste strávil několik sezon. Proč přišla řada na změnu?

Letos už jsem toužil hrát extraligu a na Kladně jsem tuto šanci nedostal. Potom, co jsem zjistil, že bych si v dresu Rytířů nejvyšší soutěž nezahrál, hledali jsme s agentem možnosti a týmy, kde bych dostal příležitost. Ze všech nabídek mi dávaly největší smysl právě Pardubice. A za to jim budu navždycky vděčný.

Co na východočeský celek jako na tým říkáte? V nedávné minulosti byl přece jen spojován s řadou afér.

Nemůžu mluvit o minulosti, protože osobně nevím, co se tu dělo. Ale Pardubice jsou výborný tým, jeden z nejlepších v Česku. Tým, co tady je, je výborný. Funguje skvěle a jsem rád, že jsem jeho součástí.

Související obsah

Do kádru A týmu jste se napevno probojoval až v lednu. Převzal nad vámi některý z hráčů ochrannou ruku a pomohl vám v náročných začátcích?

Řekl bych, že ze začátku mi asi nejvíc pomohl Michal Hrádek, protože jsme se znali z reprezentace. Ale ze starších kluků se mi snažili pomoct úplně všichni.

Část probíhající i předchozí sezony jste strávil v litoměřickém stadionu, kde funguje projekt Dukla. Jak byste tohle angažmá zhodnotil? Co vám dalo do hokejové kariéry?

Jsem moc rád, že jsem mohl být součástí projektu a hrát za Litoměřice. Klub mi hodně pomohl s adaptací do dospělého hokeje i ve zlepšení výkonnosti. Celkově mě působení v tomhle týmu hodně zvedlo. Jediné, co mě mrzelo, bylo, že jsem druhý rok nemohl pokračovat na centru a hrál na křídle. Klukům i celému realizačnímu týmu bych chtěl každopádně moc poděkovat za ty dva roky. Speciálně Honzovi Výtiskovi, který mi také moc pomohl. V hokeji mě všichni posunuli dopředu.

Vraťme se k extralize. Tu teď hodně sužuje covid-19. Několik týmů je v karanténě, odkládají se zápasy a podmínky pro přípravu jsou hodně ztížené. Jak náročné to je pro samotné hráče?

Je to hodně náročné. Obden se testujeme. Někdy i každý den. Snažíme se s klukama nikam nechodit a vyhýbat se lidem. K tomu nás ještě trápí nějaká zranění, takže je to dvakrát těžší, když tým není stoprocentní.

Epidemie koronaviru předčasně ukončila i světový šampionát juniorů, kterého jste se zúčastnil. Jaká to pro vás byla akce? I když skončila tak, jak skončila.

Užil jsem si to nejvíc, jak jsem mohl. Byl to nezapomenutelný zážitek na celý život. Jsem strašně rád, že jsem tam mohl být. Jediná škoda je to, že se šampionát předčasně zrušil.

Český národní tým odehrál jen dvě utkání a v obou navíc prohrál. Co byste s odstupem času k výsledkům řekl? Úplně příznivě nepůsobí.

Myslím, že to sice vypadá blbě, že jsme dvakrát prohráli, ale tak špatně jsme určitě nehráli. Zasloužili jsme si aspoň jednou vyhrát. S Kanadou to byl super zápas. Hráli jsme přesně to, co jsme si řekli, že budeme hrát. A dodržovali to. Pak nás utkání stála vyloučení. S Německem to byl dobrý zápas, akorát jsme neměli štěstí, neproměňovali šance a nedali góly, které nám hodně chyběly.

Kdy jste se o nominaci na šampionát vůbec dozvěděl? A jak jste nominační tiskovku prožíval?

V tu dobu jsem byl v autě a prožíval jsem to hodně. Sledoval jsem to na hokej.cz a musel jsem dokonce zastavit. Za nominaci jsem pak byl hrozně rád a oddychl jsem si, že jsem se do ní dostal.

Související obsah

Co nálada v týmu? Říká se, že v české kabině obvykle bývá výborná atmosféra. Vnímal jste to stejně?

Atmosféra byla dobrá a parta také. Co se týče nálady, odvíjelo se to od jednotlivých zápasů. Po Kanadě jsme byli sice naštvaní, že jsme prohráli, ale celkově i pyšní, protože jsme odehráli dobrý zápas. Po Německu jsme byli hodně zklamaní, protože to utkání jsme měli vyhrát. Pak jsme si to museli trochu ostřeji říct v kabině, abychom se připravili na Finsko, to už se bohužel nehrálo.

Hodně se mluvilo o protikoronavirových opatřeních, která v Edmontonu a Red Deer fungovala. Co všechno jste museli dodržovat? Přece jen se i přes přísné podmínky nakazilo několik hráčů.

Kromě šatny, pokojů a místnosti, která fungovala jako jídelna a místnost pro porady, jsme všude museli nosit roušky. Navíc jsme byli úplně oddělení od ostatních týmů. Občas jsme se s jinými hráči akorát potkali na zimáku nebo na recepci.

Vybavíte si z MS nějakého hráče, který by vás zaujal a mohl by mít velkou budoucnost v NHL?

Těžko říct. Ale třeba Owen Power a Connor Bedard byli úplně na jiné úrovni. Bohužel jsme hráli jen s Kanadou a Německem, takže zbytek kluků moc nevím, protože jsem je neviděl hrát naživo.

Jak velké bylo zklamání, kdy jste se se spoluhráči dozvěděli, že se turnaj nedohraje? Pro některé z vás to byla poslední možnost, jak se mezi juniory ukázat?

Mrzelo mě to hrozně moc. I když jsme turnaj neměli dobře rozehraný, tak jsem pořád věřil, že uděláme úspěch. Už takhle našemu ročníku zrušili MS U18 a jeden velký turnaj U19.

Při návratu jste si užili nejednu komplikaci. Neodletěli jste letadlem, kterým jste měli. Údajně kvůli výtržnostem ruského týmu. Můžete přiblížit, co se dělo?

Nevím, jestli bych se k tomu chtěl nějak vyjadřovat. Ale z mého pohledu jsme si sedli do letadla a už jsme skoro letěli. Najednou nás z letadla vyhodili a vůbec jsme nevěděli proč. Pak se asi dvě hodiny řešilo, jestli bychom mohli odletět. Nakonec jsme bohužel nemohli. Přesunuli jsme se na hotel a letěli druhý den.

Na závěr ještě zpátky k extralize. Mezi ní a Chance ligou je asi velký rozdíl, že?

Extraliga je silovější, tvrdší, určitě rychlejší a hráči jsou tady o dost zkušenější. Někteří sice nejsou tak rychlí, ale jsou vždy tam, kde mají být. Hráči si lépe kryjí kotouč, takže je mnohem těžší jim ho vzít, nezbavují se puku zbytečně.

Splnil jste si řadů snů. Například účast na světovém šampionátu junioru nebo extraligu. Co děláte pro to, abyste si vydobytou pozici udržel a ještě ji vylepšil?

Snažím se jít do každého střídání naplno, nechat tam všechno a odmakat to na sto procent. Každého pobytu na ledě si vážím. Vždycky navíc zůstávám po týmovém tréninku na ledě déle. Bruslím navíc nebo se snažím pilovat zakončení a to, co zrovna potřebuju.

TN.cz
Voyo

Sledujte Nova Sport ve full HD na Voyo.cz

Důležité Události