Byl to on, kdo jako první tuzemský zápasník prorazil do prestižní polské organizace KSW, která v sobotu poprvé zavítá do České republiky. Petr Píno Ondruš si zde odbyl premiéru už v roce 2008 proti legendárnímu Mamedu Chalidovi. Sice prohrál kvůli zlomené ruce, ale v Polsku si jej oblíbili. Dokonce natolik, že mu nabídli si souboj s polským veteránem zopakovat.
Vzpomenete si na první zápas v KSW v roce 2008?
Šel jsem na pro mě známého neznámého Mameda Chalidova. Nabídli mi to tři týdny dopředu a zeptali se, jestli mám zájem. Mně odpadl zápas, takže jsem řekl proč ne. Ptal jsem se napřed na peníze, váhu a pak až na jméno. Večer jsem si našel, kdo to je a říkám, že to je hezké teda. Navrhli 1500 euro a váhovou kategorii do 84 kilogramů. Souhlasil jsem a šel do toho.
Jak na vás organizace působila?
Je to už 15 let a již v té době to bylo něco, co tady nebylo. Do haly ve Varšavě přišlo přes 5 tisíc lidí. Když jsme dorazili, byly všude billboardy. Mamed přijel jako poslední a v limuzíně. Je to však naprosto pokorný člověk. Klaněl se mi a podával mi ruku. Neuvěřitelný.
Věděl jste o koho jde?
To jméno jsem znal, ale jeho zápasy jsem nikdy neviděl. Když jsem si o něm něco studoval, říkal jsem si, kde má nějakou slabinu. Každý nějakou má, ale u něj jsem si nebyl jistý, čeho se chytit. Šlo o mistra Polska v BJJ, graplingu, světového šampiona v thajském boxu, několikrát v taekwondu. Měl jsem v hlavě, že to je teda fantazie a pro nějaké pořádné výkony nebude prostor. Ještě si vzpomínám na jednu věc před zápasem.
Povídejte…
Do haly mě vezl taxikář a koukal na mě ve zpětném zrcátku. Ptal jsem se ho, co se děje a on, jestli zápasím s Chalidovem. Řekl mi, že je dobrý a já mu odvětil, že já taky. Pak pokračoval, že dobře kope na hlavu a já, že to vím. Po zápase mě vezl se zlomenou rukou do nemocnice, zase kouká do zrcátka a já jen říkám, ať drží hubu.
Co vám během zápasu běželo hlavou?
Aktivnější jsem byl paradoxně já. O nic mi nešlo, protože jsem přišel jako neznámý Čech do hlavního zápasu večera. Diváci mi po prvním kole začali fandit, což pro mě bylo naprosto šílené. Když jsem dal první ránu, tak mě hodil na zem. Naštěstí jsem si tenkrát namazal kolena vazelínou, což se samozřejmě nesmí. Nasadil mi patovku, jenže já mu z toho vylezl a ještě ukázal gesto, ať jde nahoru. Nikdo nechápal, jak jsem Mamedovi vylezl z techniky. V té chvíli teprve zápas začal. Od té doby mě bral jako něco víc než jen potravu, která skončí do dvou minut.
Vy jste zvládl dvě kola, ale do třetího už jste nenastoupil…
Ve třetí minutě prvního kola přišla klasická finta, kdy se podívá dolů a kopne nahoru. To jsem mu nesežral, protože jde o béčkové triky. Dal jsem tam proto ruku jen tak ledabyle a on mi ji přikopl. Cítil jsem to jako koňara. Ještě jsem ho s tím jednou posadil na zadek a v pauze koukám, že je ruka nějaká divná a možná zlomená. Tejpovačku jsme neměli, tak jsem to zamáčkl a šli jsme do druhého kola.
To jste celé odzápasil se zlomenou rukou?
Dal jsem to. Ono to ale nebylo nijak zvlášť cítit, měl jsem adrenalin jako kráva. Bylo ale hezké vidět, jak na to reagoval. V jednu chvíli mi nasazoval armbar, ale pak si sedl na druhou stranu. Nevím, jestli to by kvůli zlomenině, ale vypadalo to tak. Dal mi páku na druhou ruku a já se mu otočil. Klobouk dolů, že si je tak jistý a nechce soupeři za každou cenu ublížit.
Myslíte, že byste ho nebýt zlomené ruky porazil?
To se asi nikdy nedozvíme. Nebyl však tenkrát úplně ve formě, protože mu údajně umřela máma. Těžko říct, možná jo. Ale to je jako s Karlosem, přece bych mu nezkazil kariéru.
Cítil jste v nějakém momentu, že ho můžete ukončit?
V jedné chvíli jsem mu dal zadní přímou a levý hák. Spadl úplně vypnutý a ležel na zemi. Kdybych šel na něj, což mi všichni říkali, mohl jsem ho ukončit na zemi. Ale tam se mi s Mamedem vážně nechtělo. To stejné s Vémolou, kterého jsem trefil po několika sekundách. To jsou však kdyby.
Bylo KSW už tenkrát největší evropskou organizací?
Pro mě určitě, je tady už hrozně dlouho. Bylo to tuším KSW 10 a když vám někam přijde 5 tisíc lidí, je to považováno za velkou akci. Za mě šlo o evropskou špičku už tenkrát.
Jaký byl rozdíl mezi KSW a organizacemi v Česku?
Na první pohled mohlo zápasení vypadat podobně, ale show byla úplně jinde. Měli na to peníze a lidé to tam hltali. Tady taky, ale šlo jen o omezenou skupinu a chodilo maximálně tisíc diváků.
Čím si vydobyli takovou pověst v Polsku a Evropě?
Asi tím, že v Polsku byla jediná. KSW byla první, která věnovala pouze profesionálnímu MMA. Za hranicemi si získala respekt kvalitními zápasníky a dokážou sestavit zajímavé karty. Třeba galavečer v Dublinu byl vlastně souboj Polsko versus Irsko. Jsou to blázni na obou stranách, nikdo s nimi nechce zápasit. Pak měli turnaj v Záhřebu a tam jsou taky horkokrevní. Dokážou klukům udělat krásné příběhy, mají výborné promo, hezkou show a do toho jedinečnou kartu, která nemá obdoby.
Co pro české MMA znamená, že KSW se uskuteční v Česku?
Jedná se o další milník, kdy dorazila světová organizace a je otázka času, než se to rozjede ještě víc. Je jedině dobře, že KSW je tady.
Na kartě jsou čtyři Češi. Na co se nejvíc těšíte?
Trochu jsem doufal v Peštu, navíc tam není ani Martínek. Těším se na událost jako takovou, je to již kultura. Jsem zvědavý na Frederica Komuenhu, kterého zastupuji, a myslím, že ušel dlouhou cestu. Povedl se mu velký kousek, když se po dvou zápasech dostal na kartu KSW. Doufám, že to vyjde a bude tam pokračovat dál. Částková je zase taková stálice organizace. Dominik Humburger je pak jednička nejen liberecká, ale skoro i česká ve střední váze. Jsem zvědavý, jak to bude mít. Má hezké skóre, ale víc štěstí než rozumu. Čeká ho dobrá prověrka.
Není pro Komuenhu přeci jen brzo? Navíc také rapuje. Chce dělat zápasení na sto procent?
Trochu se v tom zhlédl. Je to rapper, bývalý atlet, má za sebou špinavou minulost a chce být sportovcem. Daří se mu to a touží ukázat, že na to nemá. Nikoho jiného bych po dvou zápasech do KSW nepustil, ale on je úplně jiný, je to fakt zvíře. V hlavě to má srovnané, je dynamický a opravdu zvláštní týpek.
Nelákali vás zápasit na takové události?
Samozřejmě, že ano, jestli bych se nechtěl ještě jednou předvést. Vracet se pro mě nemá úplně význam. Proběhla komunikace, zda bych si dal třeba odvetu s Mamedem. Jasně, že ne (smích)! Je to sice pocta s ním zápasit, ale je o třídu jinde než tenkrát a má za sebou spoustu dalších tvrdých soubojů. Sice se pořád udržuji, ale tenkrát jsem byl mladý, dravý a stálo mi za to upřednostňovat kariéru před vším ostatním. Teď se musím starat o rodinu, sebe, byznys a spoustu zápasníků. Je to otázka priorit.