Český šipkař Adam Gawlas se o posledním víkendu stal prvním Čechem, kterému se povedlo dostat do čtvrtfinále majorového turnaje. Proskočil až do semifinále, kde nakonec nestačil na pozdějšího vítěze Andrewa Gildinga. Pro web TN.cz se o životním úspěchu rozpovídal a přidal i emotivní zážitky.
Jeho cílem bylo dostat se do sobotního programu UK Open, ale český šipkař Adam Gawlas prošel až mezi nejlepší hráče celého turnaje, kde se sešla naprostá elita. Nenápadně se probojoval až do čtvrtfinále, což bylo už českým maximem na majorovém turnaji.
Tím to ale nekončilo. Gawlas nakonec vybojoval nejlepší čtyřku, když zdolal světovou šestku Roba Crosse. V zápase navíc nasázel neuvěřitelných dvanáct maxim a hrál opravdu světové šipky. Forma odešla v semifinále, kde třinecký rodák padl s pozdějším vítězem Andrewem Gildingem.
V rozhovoru pro TN.cz mluvil o samotném turnaji, tučné odměně za postup mezi čtyři nejlepší i o nadcházejících plánech.
Adame, máte za sebou životní turnaj na UK Open. Jaké jsou pocity?
Jaké mám pocity? Ty jo, nevím, jestli to jde popsat. Uvědomil jsem si to až po všech zprávách na sociálních sítích. Jsem rád, že jsem konečně dokázal, že umím i vyčnívat, a ne uhrát jedno až dvě kola. Pořád přemýšlím, jestli je to těmi šipkami, nebo tím, že jsem poslední dva týdny opravdu tvrdě trénoval.
Mrzí vás ještě vypadnutí v semifinále, nebo jste byl už spokojený po postupu takhle daleko?
Pro mě byl už bonus to, že jsem se dostal do sobotního programu. Když jsem vyhrál večerní zápas, a bylo jasné, že si zahraju v neděli, tak jsem si řekl jen: 'Wow, všechno další už bude opravdu obrovský bonus'. V žebříčku jsem si polepšil na 48. místo a obhájil jsem vše, co jsem musel pro udržení profesionální karty. Takže mám takový klid. Mohu v pohodě trénovat a soustředit se na sebe. Doufám, že udělám nějaké další úspěchy, a věřím, že bychom letos mohli uhrát konečně první kolo na Světovém poháru národů. Je to můj oblíbený turnaj.
Jste první Čech, který se na majorovém turnaji dostal takhle daleko. Co to pro vás znamená?
V úterý kolem poledne jsem jel kolem mé základní školy v Návsi a skupina dětí na mě začala mávat a říkat: 'Jé, to je Adam,' pak mi i gratulovali. To bylo docela srandovní, protože občas jezdím do školy pro ségru. Učitelky si mě tam navíc pamatují, je to super a na těchto pocitech by mohl člověk levitovat a plavat. Je to příjemné a jsem za to moc rád.
Cítíte, že vaše popularita jde v poslední době nahoru?
Hodně mi pomohlo mistrovství světa, kde se člověk proslaví. Když někdo, kdo nesleduje šipky, ale chce se na ně podívat, tak si zapne mistrovství světa. Pomohlo také, že o mě napsal Český olympijský výbor. Cítím, že se dostávám do povědomí velké skupiny lidí a že pomáhám šipkám. Doufám, že po tomto úspěchu bude hrát šipky stále více lidí.
Klíčový byl zápas ve čtvrtfinále s Robem Crossem. Jak vzpomínáte na tento duel? Porazit světovou šestku je také obrovský úspěch...
Já jsem na něj nastoupil zavřením 164 a poté se mi dařilo dávat maximum (180, pozn. redakce). Dokonce jsem se dostal do historických tabulek jako teprve čtvrtý hráč, kterému se povedlo dát při jednom utkání UK Open více než desetkrát maximum na tři šipky. Byl to ale opravdu těžký zápas, on i jeho manažer vědí, co dělají.
Jak moc velký tlak byl na vás v nakonec rozhodujícím legu, kde jste oba několikrát nezavřeli malá čísla? Nakonec se vám povedlo zavřít double 4 a postoupil jste dále.
Tam už to doléhalo. Byl jsem krásně ve vedení a utíkal jsem mu kvůli těm mým stoosmdesátkám. Ke konci šlo vidět, že u každého hráče ty nervy nějak pracují. Ke konci jsem nehrál tak dobře a on toho využil. Pak se ale ukázalo, že jsem měl asi vyhrát já, a jsem rád, že se to nakonec povedlo. Soustředil jsem se na každou šipku a musí tam být i štěstí. Na tu závěrečnou šipku jsem se soustředil opravdu hodně, asi nejvíce v životě.
Odměna 800 000 českých korun (30 000 liber) asi také nezní úplně špatně...
Já si myslím, že to je dobré kapesné pro studenta (smích). Určitě z toho odvedu nějaké daně, abych nedopadl jako jiní sportovci. Určitě musím něco dát manažerovi, ale ten sežene další sponzory a ti za viditelnost značky taky něco zaplatí. Šlo mi hlavně o ten úspěch a o udržení karty. Pak mi stačí, že mám na jídlo, na pití, ale mě ty šipky opravdu baví a já je budu hrát. Zahřívá mě ten úspěch a jsem rád, že zavolám domů a máme emotivní chvilku, kterou cítím i teď, takže se o tom už nebudeme dále bavit (smích).
Jaké jsou vaše nejbližší plány?
Následují nějaké dva turnaje Players Championship a mám tam i dvě kvalifikace na European Tour. Všechno jsou spíše jen tyto turnaje, na ty větší majory se hrají kvalifikace. Samozřejmě se těším do Letňan na European Tour, kde budou dva nejlepší Češi, no a pak to bude pecka také na tom World Cup of Darts. Reprezentovat Českou republiku je úplně něco jiného než hrát za sebe.