APLIKACE TN.CZ
TN Live
Tenis

Finalistka Wimbledonu Bartůňková: Mezi Češkami je rivalita, přátelství nenajdu

Jakub Martinovský
Jakub Martinovský

Nikola Bartůňková patří mezi nejtalentovanější tenistky současnosti. Sedmnáctiletá hráčka si už ve své kariéře zahrála semifinále juniorského French Open a nedávno také finále Wimbledonu. V rozhovoru pro TN.cz přiznala, že by daleko radši vyhrála grandslam, než se stala světovou jedničkou.

Jak jste se dostala k tenisu?

Můj táta je tenisový trenér a ségra taky začala hrát tenis a já jsem vždycky na ni čekala na trénincích. Začalo mě to bavit. 

Zkoušela jste v dětství nebo dospívání nějaké jiné sporty?

Hrála jsem hlavně ten tenis a k tomu mě bavily všechny míčové hry. Za Duklu jsem hrála fotbal asi do dvanácti. To mě moc bavilo. Zkoušela jsem gymnastiku, protože ji dělala máma v mládí. Ta mě ale moc nebavila. 

Od kolika let jste se začala naplno tenisu věnovat?

Tenis byl na prvním místě od začátku, asi od šesti let. V devíti letech už jsem hrála více. Dala jsem do toho hodně už od mládí. Tenis byl pro mě nejdůležitější. 

Kolik času vám to zabralo? Objíždění turnajů, tréninky...

Docela dost. Já jsem k tomu samozřejmě dělala školu, ale tenis pro mě byl na prvním místě. Od osmi let jsem hrála na baby tenis turnajích po celé republice. A když jsem byla starší, tak jsem jezdila i do zahraničí. 

Související obsah

​Jak sem vám na těch turnajích dařilo. Převyšovala jste už v té době vrstevníky?

Myslím, že jsem patřila k těm talentovanějším. Byla jsem na pozici, že jsem hrála dobře, i když jsem byla malá. V mém věku jsem patřila k top hráčkám. 

Bez rodiny bych tenis nehrála

Jak moc komplikované bylo nebo je skloubit tenis se školou?

Aktuálně studuji na gymplu, takže je to pro mě hodně náročné s tenisem skloubit. Teď půjdu do třeťáku a ještě se uvidí, jestli budu pokračovat. Někdy nemám čas ani na regeneraci, protože se učím po nocích klidně do jedenácti a pak musím jít hned zase spát a jede to od začátku. S tou školou jsem asi jedna z mála, která to dělá. Myslím si, že je to dobré k tomu, že vypadnu do jiného prostředí. 

Máte to tedy nastavené tak, že minimálně maturitu chcete?

Já jdu den po dni. Ve škole spíše přežívám a nemám vyloženě nějaký cíl. Soustředím se hlavně na tenis. Škola je jen doplněk, abych se rozvíjela i jinak. Uvidí se, jak to bude dál.

Jak velký vliv na vaši kariéru má rodina?

Kdybych neměla takovou rodinu, tak bych tenis určitě nehrála a určitě bych nebyla tak dobrá v tom, co dělám. Hlavně kvůli nim jsem tam, kde jsem. Celá rodina mi v tenise pomáhá. 

V minulosti jste spolupracovala také s Janem Hernychem nebo Janem Mertlem. Jaký vliv měli na vaši kariéru?

Oni mi určitě dost pomohli. Myslím, že to jsou kvalitní trenéři. Vyšlo to ale na krátkou dobu. Mertl šel k Markétě Vondroušové a s Honzou Hernychem jsem se rozešla já. V mojí hře mně určitě posunuli. Moc jim za to děkuju. 

Související obsah

​Můžete přiblížit, proč jste s Janem Hernychem ukončila spolupráci?

V nějakých názorech jsme se nesešli. On je určitě milý člověk, ale s rodiči...ne, že nevycházel, ale chtěl spíš svoji práci.

Na okruhu WTA se aktuálně pohybuje v popředí hodně českých tenistek. Jaké spolu máte vztahy?

Spíš je tam rivalita, protože tam asi úplně přátelství nenajdu. Bavíme se málo, hlavně se vzájemně posouváme v zápasech.

Ani třeba, když spolu hrajete čtyřhru?

Jo, to se snažíme nějakou harmonii vytvořit, protože bez toho debl hrát nejde. Když se nebudeme bavit a mít mezi sebou dobrý vztah, tak spolu nemůžeme hrát. Neříkám, že v tom prostředí nemám fajn kamarádku, ale v deblu se snažíme udělat dobrý vztah, abychom uhrály dobrý výsledek. 

Máte do deblu oblíbenou spoluhráčku, se kterou se vám dobře hraje?

Asi ne. Ale teď na Spartě se mi třeba hrálo dobře s Terkou Valentovou. S Bárou Palicovou se cítím také dobře. Udělaly jsme výsledky, třeba semifinále na dvěstěpadesátce, s Bárou jsme vyhrály kolo na pětistovce, takže na to, že se nesoustředím na debl, je to určitě dobrá vsuvka. 

Jaký máte vlastně vztah ke čtyřhře? Baví vás, nebo je to jen doplněk?

Baví mě už odmalička, furt jsme to hráli na takových mistrácích v Česku. Mám ráda voleje, je to dobrá vsuvka k singlu. Z deblu si můžu vzít přebíhání, odvahu jít na síť, hraje se hodně na risk. Singl je moje priorita, ale debl je taky dobrá zábava.

Vaší prioritou v kariéře bude tedy singl, nebo třeba jako Bára Strýcová budete hrát obojí?

Určitě singl. Ale když bude šance, tak se budu snažit zahrát debla, protože když přijedu do nového prostředí a nejsem rozehraná, tak je to dobré. Singl ale bude pro mě vždycky priorita.

Ženské turnaje jsou pro mě víc než juniorské grandslamy

Kdo všechno aktuálně tvoří váš trenérský tým?

Teď nikoho nemám. Hlavní trenér je teď můj táta. Protože jsem se před Wimbledonem bohužel zase rozešla s trenérem. Pracuju taky s Mariánem Vodou jako kondičním trenérem. Tohle je zatím můj tým. Uvidíme, co bude dál. Budu se snažit vyhledat nějakého jiného trenéra.

Ve své kariéře už máte řadu úspěchů hlavně na juniorské úrovni. Byla jste v semifinále French Open a finále Wimbledonu. Co řadíte nejvýše?

Pro mě jsou nejvíce ženské turnaje. Teď jsem bohužel spadla v žebříčku a mám omezený počet turnajů, takže je samozřejmě náročné jít výše, ale tento rok jsem vyhrála můj první profesionální ženský turnaj, pak jsem byla v semifinále. To je pro mě víc než finále juniorského Wimbledonu. Dala jsem si cíl vyhrát grandslam, podařilo se mi finále na Wimbledonu, což je můj nejoblíbenější turnaj, takže to je pro mě taky obrovský úspěch. 

Související obsah

​Jaký byl pro vás zážitek si zahrát finále na nejikoničtějším turnaji na světě?

Finále bylo trochu jiné. Bylo to přesunuté, mohly jsme hrát třeba na jedničce. Bohužel ve finále kluků byl Brit, tak mu samozřejmě dali přednost. To mě docela mrzelo. Určitě to byl super zážitek. Snažila jsem se vyhrát, ale bohužel se to nepodařilo. Největší zážitek pro mě byl ve čtvrtfinále, kde jsem hrála na trojce. I když jsem hrála proti Britce, tak to bylo fakt super a užívala jsem si každý moment. 

Jaká v hledišti panovala atmosféra?

Na finále moc lidí nebylo, protože na jedničce hrál Brit a navíc bylo i mužské finále Alcaraze s Djokovičem, ale i tak byla atmosféra dobrá. 

Přišlo ve čtvrtfinále hodně lidí podpořit Britku?

Jo, bylo to úplně plné. Bylo to super, i když fandili proti mně. Aby mi zatleskali, musela jsem ukázat dobrý tenis. Nakonec se mi to podařilo, hrály jsme výborné výměny a byl to pro mě výborný zážitek. 

Zaregistrovala jste v hledišti i české fanoušky?

Já si myslím, že jo. Někteří tam byli. Slyšela jsem jich samozřejmě méně než Britů, což je jasné, ale určitě jsem je tam zaregistrovala. 

V semifinále jste porazila také Rusku Kornějevovou, která už má vyhrané dva grandslamy. Co pro vás znamená takovou hráčku porazit?

Znám ji už dva roky, protože jsem s ní v akademii hrála sparingy. Trénovala jsem s ní a viděla jsem, že má potenciál, dobrou hru, všechny údery kvalitní a hraje už trochu ženský tenis. Věděla jsem, že bude dobrá. Pro mě byla výzva s ní hrát. Neměla jsem co ztratit, byla první nasazená. Do zápasu hodně zasáhl vítr, protože ona má vyšší nadhoz a moc nevěděla, jak má hrát, takže nakonec jsem se s tím popasovala lépe. 

Velké turnaje mezi dospělými jste hrála také v Praze a Ostravě. Jaké to bylo před českými fanoušky?

Já mám ráda české publikum. Líbí se mi, když mi někdo fandí. Pro mě je čest tady hrát. Mohlo se mi samozřejmě dařit lépe a mít větší štěstí na los, ale určitě si z toho beru hodně zkušeností. 

Můžu porazit kohokoliv

V Ostravě jste dokonce porazila Lindu Noskovou. Jaké to je hrát proti Češce?

S Lindou jsem hrála tisíckrát. Bylo to určitě psychicky náročné, protože proti Češce nikdy není fajn hrát. Známe se a mám z toho divný pocit. Zase je výhoda, že se dokážeme na sebe lépe připravit. V té Ostravě se mi to povedlo, věděla jsem, co na ni mám hrát a užívala jsem si to. Byl to pro mě dobrý zápas. 

Nehraje se vám dobře proti všem českým hráčkám? 

Neřekla bych, že se mi nehraje dobře. Je to jen takový divný pocit, když vidím v losu Češku. To má tak asi každý. Záleží samozřejmě, proti jaké Češce hrajete, jestli ji máte v oblibě, nebo ne. Když ale budu hrát dobře, můžu porazit kohokoliv. Když ne, můžu s kýmkoliv prohrát. 

Jak byste sama sebe popsala jako tenistku? Jaké máte silné stránky a na čem je ještě třeba pracovat? 

Mám útočnější, agresivnější styl. Mám ráda klučičí tenis. Koukám se hodně na Federera a teď třeba na Alcaraze. Hraju dost kreativně, chodím na síť, mixuju to. Teď jsem se dost zlepšila na servise, což mi pomáhá. Samozřejmě je tam pořád prostor pro zlepšení. Mám i šikovnou ruku a dost toho zachráním. Jsem bojovná. 

Související obsah

​Je nějaký typ soupeřek, proti kterým se vám hraje lépe, nebo to nerozlišujete? 

Asi ne. Když se na danou hráčku připravím, můžu porazit kohokoliv, když budu hrát dobře. Myslím, že tenisově na to mám. Furt se musím zlepšovat. Neříkám, že třeba Šwiatekovou bych porazila, ale už teď mám nějaké skalpy okolo stovky.

Jaké máte další plány v kariéře? Budete hrát už na grandslamech dospělých?

To je můj cíl. Chtěla jsem vyhrát juniorský grandslam a poté jít na ženské kvalifikace, ale bohužel se to tento rok nepovedlo, protože jsem měla více zranění a tolik těch turnajů jsem neodehrála. Ještě mě do mých narozenin čeká nějakých jedenáct turnajů, to je docela dost. V Austrálii bych tam už chtěla být. Myslím si, že na to mám. Musím se soustředit, abych hrála dobře. 

Jak náročný je přechod z juniorského tenisu do dospělého? 

Už si na to líp zvykám, ale těžký. Je tam úplně jiná intenzita. Cítila jsem to i teď, když jsem šla z juniorů na dvěstěpadesátku na Spartě. Hraje se rychle, že by udělaly nějakou jednoduchou chybu, to vůbec. Co si neuhrajete, to nemáte. Ty holky jsou odolnější a zkušenější. Semifinále a finále v juniorech už byly hodně podobné ženskému tenisu.

Když se podíváte na svoji kariéru, kde byste se ráda viděla za pět let?

To je dlouhá doba. Asi klidně můžu říct, že do padesátky bych mohla být, možná i výše. Jdu krok po kroku. Tento rok jsem si řekla, že bych chtěla být okolo dvoustého místa, abych se dostala na ty kvaldy a pak můžu mít další cíl. 

Radši byste vyhrála grandslam, nebo byla světová jednička?

Určitě grandslam. Protože to je největší úspěch v tenise. Být světová jednička je taky super, ale myslim si, že lidi si víc zapamatují, když někdo vyhraje grandslam. Pro mě to taky znamená více. 

V současné době se českým tenistkám hodně daří. Čím to je, že na žebříčku válcují chlapy? 

Těžko říct. Máme už od malička velkou konkurenci. Můžeme pořád hrát zápasy a rivalita tam je velká a taháme se nahoru. Jsou tu kvalitní trenéři. V klucích je to podobné, ale to je úplně jiný tenis. Je o hodně těžší se tam prosadit. 

Když vidíte, že Markéta Vondroušová vyhrála Wimbledon a Karolína Muchová postoupila do finále French Open, je to pro vás motivace navíc?

Vidím, že to jde se prosadit a vyhrát Wimbledon. Být ve finále na Roland Garros je super. Cítím, že nejsem tak daleko od nich. Já je obě znám, hrajeme ve stejném klubu. Vídám je a někdy si s nimi i zatrénuju. Je to pro mě velká motivace. Určitě mě čeká ještě hodně práce, abych to dokázala. 

Související obsah

​Máte spolu kamarádské vztahy? 

S Markétou a Kájou se znám, tak myslím, že jo. Často se bavíme a gratulujeme si. Kája s Markétou mi pogratulovaly k Wimbledonu, já jim taky pogratulovala. S Petrou Kvitovou bych ráda, protože je to můj vzor, ale bohužel je z jiného klubu a moc se nevídáme. 

Uvedla jste Petru Kvitovou jako vzor a nejoblíbenější grandslam Wimbledon, hrajete tedy nejraději na trávě? 

Mohla bych říct, že jo. Není to o tom, že bych teď na ní byla úspěšná. Mě už to na ní bavilo před dvěma lety. Ta hra mi sedí. Chodí se hodně na síť, je to rychlá hra. Baví mě ale i antuka a hard. 

TN.cz

Sledujte Nova Sport na Oneplay.cz

K tématu Tenis

Další zprávy k tématu

Související témata

Důležité Události