Nakráčel na nasvícené pódium a zahlásil do mikrofonu: "Dobrý večer, Česko!" Odpovědí mu byl dlouhý potlesk našlapaného Českého domu v Paříži. Rychlostní kanoista Martin Fuksa si vychutnával životní den, který prozářil zlatým olympijským závodem.
Když na něj dopadly všechny zlaté konfety, moderátorka Emma Smetana se čerstvého olympijského vítěze zeptala, co udělal s medailí jako první. "Dal jsem jí pusinku a hezky jsem ji pohladil," rozesmál Fuksa publikum. "A pak jsem ji půjčil každému, kdo o ni měl zájem. Není jen moje, je minimálně i celého mého rodinného týmu, za to mu patří dík."
Cloumalo s ním dojetí a znovu musel vyprávět o zlaté jízdě, kilometrovou trať ovládl velkolepým stylem start–cíl. "Devět set padesát metrů jsem se bál momentu, kdy někdo začne finišovat a bude se mi přibližovat. Říkal jsem si: Kdy mě někdo dojede? Kdy se už něco stane? Vy mě, kluci, fakt necháte vyhrát až takhle jednoduše?" líčil pobaveně.
"Na tenhle moment jsem trénoval celý život – a konečně se všechno sešlo. Od začátku do konce byl závod v mojí režii a troufám si říct, že jsem byl k neporažení," vykládal Fuksa. "Už v dopoledním semifinále jsem se ani moc neunavil. Nervozita tam byla, ale věřil jsem si a jsem moc rád, že jsem do cíle dojel jako první."
Pravidelně sbíral medaile na světových i evropských šampionátech, ovšem olympijská placka ho dlouho míjela. Dočkal se až v jednatřiceti na svých třetích hrách. "Čím snadněji to vypadá, tím větší dřina za tím stojí. Věřte mi, že té dřiny mám za sebou hodně. To, že to mohlo dopadnout takhle, není jen tak. Natrénoval jsem toho hodně a jsem rád, že jsem to konečně prodal ve správnou chvíli," vyznal se Fuksa, jenž překonal olympijský rekord.
Nejrychlejší čas v olympijské historii. ??️#Paris2024 #GOLD https://t.co/73drlLaEZX pic.twitter.com/cUMIacU4yQ
— Český olympijský tým (@olympijskytym) August 9, 2024
Na pódiu dostal mikrofon i dědeček Josef, nejstarší z nymburského vodáckého klanu. "Předpokládal jsem, že tou pílí a dobrým materiálem jednou získáme olympijskou medaili. Ale že bude zlatá? To by mě nenapadlo, jsem za to šťastný," svěřil se s dojetím v hlase.
Vnuk mluvil podobně: "Zní to krásně, sen se stal skutečností. Vysnil jsem si, že vyhraju olympijskou medaili, ale že bude zlatá, to bylo v těch největších snech."
Došlo i na jeho netypickou ozdobu, nalakované nehty. "To je na delší povídání, ale před iks lety se manželce na stole v obýváku válel lak a já jsem si jen tak nalakoval nehet. Bylo to před nějakými závody a já je vyhrál. Potom jsem si z pověrčivosti za každou medaili namaloval nehet," vzpomínal Fuksa.
"Časem jsem to zrušil, protože to začalo nosit hodně lidí, což já nemám rád. Vrátil jsem se k tomu až teď před olympiádou. Došel jsem si přímo k nehtařce, která to dělá i mojí ženě, a přineslo mi to štěstí," popsal Fuksa. Pak se rozloučil a šel slavit.
Fuksa, pan pohodička. Začínal s hokejem, na olympiádě závodil i jeho táta: