Úterní etapa kolem města Alula v rámci Rally Dakar 2026 přinesla pro Buggyra ZM Racing a oba Kolocovy velmi rozdílné výsledky. Zatímco Martin Koloc s Mirkem Brunem tentokrát etapu dokončili a po smůle a technických obtížích posledních dní si konečně zapsali cenné kilometry i výsledek, Aliyyah Koloc s Marcinem Paskem naopak postihly další technické potíže a byli nuceni v polovině etapy odstoupit.
Martin Koloc hodnotil třetí etapu pozitivně. „Já si myslím, že to byla dobrá etapa. Byla rychlá a technická, místy to bylo hodně na hraně, ale jelo se nám dobře,“ řekl Koloc. Podle jeho slov posádka udělala jen dvě drobné navigační chyby, do kterých se dostalo víc lidí. V závěru však přišla smůla na pneumatiky. „V posledních sto kilometrech jsme píchli dvě gumy, vůbec nevím kde, takže tam jsme něco ztratili. Jinak si ale myslím, že to bylo výborné,“ doplnil. A jasně nastavil i cíl pro další dny: „Do konce Dakaru si to chceme hlavně užít. Budeme trénovat, najíždět kilometry a každý kilometřík si budu poctivě užívat.“ Třetí etapu dokončili na 62. pozici.
Aliyyah Koloc na úspěšné absolvování etapy z předchozího dne navázat nedokázala a třetí etapu předčasně ukončila kvůli technickým potížím „Dnešní třetí etapa nebyla dobrá. Stejně jako v první etapě jsme ji dnes opět nedokončili. Měli jsme problém se spojkou,“ uvedla Aliyyah. Doplnila, že úvod závodu přitom vypadal nadějně: „Prvních 140 kilometrů bylo v pohodě, ale bylo tam hodně prachu, protože jsme kvůli včerejším problémům startovali daleko za ostatními.“ Koloc přiznala, že se komplikace kupí: „Už třetí den po sobě máme potíže. Je to docela smůla, ale uvidíme, jak to bude zítra.“
Rally Dakar pokračuje ve středu čtvrtým dnem, tzv. maratonskou etapou Alula–Alula. Na posádky čeká 417 kilometrů rychlostní zkoušky a jen 75 kilometrů přejezdů. V Dakaru je maratonská etapa speciální – dvouetapový úsek, kde posádky nesmějí dostat mechanickou pomoc od svých servisních týmů mezi oběma částmi etapy, což klade obrovský důraz na spolehlivost vozidel a schopnost posádky opravit se samy v bivaku, což zvyšuje náročnost a testuje vytrvalost.
To v kamionech Martin Šoltys s Vlastimilem Mikschem a Tomášem Šikolou od začátku drželi stabilní tempo a v cíli byli klasifikováni na šestém místě. Karel Poslední s Petrem Schweinerem a Filipem Škrobánkem naopak během dne výrazně ztratili a s téměř tříhodinovou ztrátou dojeli na 20. pozici.
Martin Šoltys uznal, že trať byla náročná. „Jak jsme si včera mysleli, že to byla těžká etapa, tak dneska byla ještě těžší než včera a jsme rádi, že jsme v cíli. Nebo spíš já jsem rád, že jsme v cíli, protože už toho mám opravdu plné zuby,“ zhodnotil Šoltys. „Měli jsme jeden defekt, jinak žádné další problémy nebyly, ale trať byla hodně rozbitá. Samé šutry, rozbité úseky, hodně to skákalo a bylo to opravdu náročné. Teď se už jen těšíme na zítřek,“ uzavřel.
„Třetí etapa byla nejlepší, co jsem zatím zažil. Jeli jsme, pak jsme potkali Alču, tak jsme ji zapřáhli, převrátili jsme se, začali jsme hořet; co chceš víc? Zaháknuté auto nás na tom laně podrželo, takže jsme spadli jako do peřinky, autu ani nic není,“ žertoval v nadsázce Karel Poslední. Navigátor Petr Schweiner dodal, že avizovaná navigačně náročnější poslední pasáž jim skutečně potmě a v prachu dala zabrat. „Sáhl jsem si na to pomyslné dno, kdy jsme jeli po kolejích, které neseděly s roadbookem. Dohadovali jsme se, čemu věřit. Nakonec jsme tady,“ říká s úlevou.
Po šutrech se bojím jet, mám z toho strach, přiznal Prokeš. Po trati bloudil: