Formule 1 miluje jednoduché příběhy. Když se nedaří, stačí s trochou nadsázky přivést génia, podepsat nějakou hvězdu a fanouškům slíbit budoucnost. A všichni se tváří, že je hotovo. Jenže realita motorsportu je mnohem krutější. A současný případ týmu Aston Martin Aramco F1 to znovu připomíná.
Příchod legendárního konstruktéra Adriana Neweyho měl být okamžikem zlomu. Muž, který stál za tituly Red Bullu, měl dát britskému týmu po změně pravidel v roce 2026 nový směr a velezkušený pilot Fernando Alonso konečně dostat zbraň, se kterou může opět útočit na vítězství.
Jenže ještě se ani neodjela první Grand Prix v Melbourne a u Aston Martinu sledujeme začátek plný výmluv, technických problémů s motory Honda a vět typu: „Potřebujeme čas.“ Co z toho vyčíst? V překladu by se dalo jednoduše říct: „Nejsme připraveni.“ Fiasko se blíží, kdo se těšil, že u protinožců uvidíme po letech zase 11 týmů F1 na roštu, měl by se rychle zchladit, protože Aston bude na trati jen paběrkovat. Odjede si pár kol, aby se vyhnul vysokým sankcím za nenastoupení do závodu, a pak jeho jezdci odstoupí.
Ano, sami a dobrovolně. V nelítostném světě královny motorsportu, kde rozhoduje každý bod, každý závod. Prostě to zabalí.
A to je první zásadní problém. Formule 1 už není jako dřív, o géniích samotářích, ale o systémech a procesech. Newey nepřišel do prázdné továrny, kde může všechno postavit od nuly a vypiplat od začátku. Přichází do rozjetého kolosu, který už má vlastní postupy, vlastní chyby a také slepé uličky. A ty nejde přepsat přes noc, a to ani slavným jménem. Jestli si vlastník stáje, kanadský miliardář Lawrence Stroll, sliboval, že Newey postaví tým na nohy, teď si možná trhá vlasy.
Co měl udělat jinak? Tým měl mít víc pokory. Místo bombastických očekávání přiznat, že projekt s Hondou je dlouhodobý a že Newey není žádný kouzelník, ale architekt. Nesvazovat celý projekt s jedním schopným jezdcem, kterému biologické hodiny tikají možná hlasitěji než nespolehlivý motor Hondy. A tím se dostáváme k Fernandu Alonsovi. Jeden z nejchytřejších jezdců historie opět vsadil na slib. Znovu věří, že „tento rok“ bude ten pravý. Přitom v roce 2015 se už jednou po změně pravidel v týmu McLaren (a s Hondou jako dodavatelem pohonných jednotek) spálil.
Formule 1 přitom nemá žádné slitování s časem. Většina týmů před úvodním víkendem v Austrálii ladí detaily, ale Aston Martin nemá ani základy pro to být konkurenceschopný. A v královně motorsportu platí jediné: kdo dohání, ten už prohrává.
Tento smutný příběh může skončit dvěma způsoby. Buď Aston Martin udělá to, co neumí žádný tým: dobrovolně zpomalí a nechá projekt dozrát, nebo budeme za pár měsíců psát další glosu o tom, jak F1 znovu uvěřila vlastní pohádce. A jak na ni jeden z největších talentů své generace Alonso znovu doplatil. Ve Formuli 1 nevyhrává ten, kdo má největší jméno. Ale ten, kdo má nejméně iluzí. Jak asi letos dopadne příběh Aston Martinu?
Špatné formě Aston Martinu se věnovali i komentátoři F1 Eisele a Král během únorových testů v Bahrajnu: